zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 05/18

Petra Lang na obálce HR05/18

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Na německou sopranistku Petru Lang, která na letošním Pražském jaru vystoupí společně s Matthiasem Goernem a Českou filharmonií, řízenou Davidem Robertsonem, v koncertním uvedení Bartókova Modrovousova hradu, se těší nejenom ti, kdo už ji zažili na předchozích koncertech zmíněného festivalu (v roce 2010 s Pražskými symfoniky a Jiřím Koutem v Beethovenově „Deváté“ a o rok později s Českou filharmonií v Mahlerově „Symfonii tisíců“), ale (a možná ještě víc) i zapřisáhlí wagneriáni, kteří jsou uvyklí na vybrané wagnerovské inscenace jezdit do světa, nejlépe do Bayreuthu. Právě tam se s jejím neodolatelným zpěvem a vybraným herectvím setkávají pravidelně. Do tohoto Wagnerova centra byla ovšem Petra Lang zvyklá jezdit odedávna, tatínek, zaměstnanec Frankfurtské opery, totiž vždycky dokázal obstarat lístky. Už jako mladé děvče tam díky tomu zažila nejméně dvacet, pětadvacet představení…

Zdeněk Fibich patří bezesporu se Smetanou a Dvořákem do zakladatelského trojlístku moderní české hudby. Přesto realita znalosti jeho hudby je dost tristní, takřka jí neznáme, evergreenový Poem je výjimka. Fibich je skladatel všestranný a sedm dokončených oper a řada scénických a koncertních melodramů jasně deklamuje jeho vysoký dramatický potenciál. Vřadit Nevěstu messinskou, tuto brilantní hudební tragédii, do repertoáru, je nanejvýš záslužná nabídka edukace a velkolepého hudebního zážitku, Opeře v Plzni a Martinu Otavovi za to patří velký dík. Na Schillerovu truchlohru na způsob antické tragédie pomýšlel vzdělanec Fibich už na počátku sedmdesátých let, mínil ji psát s Eliškou Krásnohorskou, ale nakonec mu drama zpracoval přítel Otakar Hostinský. Dali tak české scéně prvou tzv. literární operu, tedy psanou na jevištní drama. A sto třicet pět let od vzniku Nevěsty messinské svým způsobem ospravedlňuje, že téma dramatu ani jeho autor nemají české kořeny…

Na květnou neděli se konala v salcburském hotelu Sacher tisková konference, na níž vedení Osterfestspiele Salzburg v čele s Peterem Ruzickou kromě prezentace programu na rok 2019 poděkovalo uměleckému řediteli, jenž se své funkce chopil právě před pěti lety. Zatímco ještě v roce 2012 zastával tento post Sir Simon Rattle coby úřadující šéf Berlínských filharmoniků, pro něž legendární Herbert von Karajan kdysi tuto čtrnáctidenní hudební přehlídku založil, o rok později už bylo všechno jinak. Berlínští filharmonikové se totiž po finančních skandálech ve vedení Osterfestspiele přestěhovali do Baden-Badenu, kde si založili vlastní Velikonoční festival, a opuštění salcburští organizátoři museli najít urychleně nový rezidenční orchestr i s novým maestrem. Ovšem: nejen, že našli oboje, ale podařil se jim takřka zázrak v podobě Staatskapelle Dresden a jejího uměleckého šéfa Christiana Thielemanna, který dokázal vrátit festivalu původní lesk hned v prvním roce svého působení…

Daniil Trifonov se před sedmadvaceti lety narodil v Nižním Novgorodě v rodině profesionálních hudebníků. Když mu bylo o tři roky méně, prohlásil na jeho adresu kritik londýnského listu The Times Richard Morrison: „Je to nesporně nejúžasnější klavírista našeho věku.“ Mohli bychom namítnout, že se Morrison dal unést nějakou náhlou euforií, ale je tady ještě jeden výrok, který stojí za povšimnutí. „Má všechno, a ještě mnohé navíc. Co dokáže s rukama, je technicky neuvěřitelné. Stejně tak jeho úhoz – je v něm nejen něha, ale i i démoničnost. Nikdy jsem nic takového neslyšela.“ Tato věta už nepatří profesionálnímu kritikovi, nýbrž jedné z největších světových klavíristek všech dob, Marthě Argerichové. Sám jsem byl poslechem Trifonovových nahrávek natolik nadšen, že jsem se navzdory pianistovu mládí (a samozřejmě s vědomím, že i my máme skvělé mladé pianisty) rozhodl zařadit Trifonova po bok dalších slavných pianistických osobností tohoto seriálu…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 05/18

7.5.2018 12:05:36 Redakce | rubrika - Z médií