Scéna.cz 

Souborné písňové dílo Vítězslavy Kaprálové

Kompaktní disk s téměř souborným písňovým dílem Vítězslavy Kaprálové je nádherný přepych. V době, kdy neexistuje taková souborná edice – nemluvím-li o Dvořákovi, Foerstrovi a Novákovi, kde by po jednom CD zdaleka nestačilo – písňové tvorby Ladislava Vycpálka, Jaroslava Křičky, Boleslava Vomáčky, Pavla Bořkovce, Iši Krejčího, komorních písní Jaroslava Ježka, Klementa Slavického … (mohli bychom pokračovat jmény dalších skladatelů vynikajících písní), kdy vedle četných nahrávek Písniček na jednu, dvě stránky a Nového špalíčku nemáme na CD ani souborné písňové dílo Bohuslava Martinů, je tento komplet vybočením z řady. Proto ho musíme poměřovat ze dvou hledisek: jednak jako svého druhu antologii, jednak jako ediční počin, který se dostává do konkurence s ostatními nahrávkami české hudby 20. století na trhu.

Jako antologie je to skvělý počin: písňové dílo Kaprálové jako celek dosud neznal vedle specializovaných badatelů a snad několika málo potenciálních interpretů nikdo. Přitom je to celek, který při důsledném chronologickém ladění cyklů a jednotlivých písní ukazuje kompoziční vývoj mladičkého a zrajícího skvělého talentu. Ukazuje pozoruhodnou logiku skladatelky, soustavně se věnující písním kompozičního talentu, umožňuje sledovat diskrétní a svého druhu osobité navazování na tvorbu Vítězslava Nováka a potom Bohuslava Martinů. Při převažujících českých soudobých textech je to i svého druhu sonda do vnímání a ohlasů poezie té doby. A je patrné, že i na straně Kaprálové vydal milostný vztah s Martinů krásné plody ve zhudebněních lidové poezie.
Pohled z druhého hlediska, řekněme v nejlepším toho slova smyslu komerčního, podle jakého si bude vybírat milovník hudby s omezenými prostředky na nákup CD, není už tak neproblematický. Jsou tu sice nádherné písně, zejména cyklus Navždy, ale i Seifertovské Jablko z klína, Leden i Sbohem a šáteček na Nezvala, leccos z cyklu Vteřiny a další pozdní tvorby, ale propracovat se k nim přes poslech přece jen trochu matných a převážně pomalých písní prvních dvou cyklů (s vousatými, nezajímavými texty) je přece jen posluchačsky náročné.

Neusnadňuje to ani pěvkyně Dana Burešová, jež všechny písně zpívá. Má výtečnou techniku, ve výškách ani jednou nezakolísá a nádherně svítí. Je to však soprán s přece jen málo barvitou střední polohou. Kaprálová zřejmě dobře věděla, jakým specificky pěveckým problémem jsou tzv. přechodové tóny mezi pohodlnou střední a vysokou polohou: psala jich poměrně málo a dosahovala krásného efektu náhle rozjasněných vrcholů ve výškách. Důsledkem toho však je převaha střední polohy – a v té může Burešová nabídnout jen velmi úzkou témbrovou paletu.
Anglický klavírista Timothy Cheek doprovází skvěle a napsal také do bookletu zajímavý text o písních Kaprálové, jimiž se zabývá i jako muzikolog. Škoda jen, že jeho práce nebyla lépe přeložena do češtiny. Posluchače, který zná z Muchových Podivných lásek okolnosti milostného života Kaprálové lépe, než kterékoliv jiné skladatelky, tady zajisté bude hledat jeho ohlasy. Hudebně citlivé ucho je vyposlouchá, i když nejsou podány nijak přímo a naturalisticky, ale vkusně a častěji nenápadně umělecky stylizovány.

Vítězslava Kaprálová, Písně – Dvě písně op. 4, Jiskry z popele op. 5, Leden pro hlas, klavír, flétnu, dvoje housle a violoncello, Jablko z klína op. 10, Navždy op. 12, Sbohem a šáteček op. 14, Koleda, Vánoční koleda, Zpíváno do dálky op. 22, Dopis, Dana Burešová – soprán, Timothy Cheek – klavír, Magda Čáslavová – flétna, Petr Zdvíhal a Jan Valta – housle, David Havelík – violoncello