Martina Hajdyla Lacová: Rodin je absolutně geniální a pro tanec vynikající inspirační zdroj…
autor: archiv
zvětšit obrázekMartina Hajdyla Lacová, tanečnice, pedagožka a nově i nadějná choreografka, je autorkou nového duetu Metamorphic, který uvede Pražský komorní balet 5. října 2017 od 20 hodin v Divadle Ponec. Pro nové dílo se autorka inspirovala tvorbou francouzského sochaře Augusta Rodina.
K tanci mě přivedli jednoduše rodiče. V šesti letech mě přihlásili na soukromou základní uměleckou školu a tu jsem pak intenzivně navštěvovala. Jednoznačnou výhodou této školy byl fakt, že byla soukromá a vedli ji na tu dobu vynikající pedagogové. Výuka byla velmi eklektická, měli jsme současný tanec, lidový tanec, balet a do toho i hudební přípravu. Později, když mi bylo čtrnáct let, tak jsem začala koketovat s myšlenkou věnovat se tanci víc. Z iniciativy vedoucích školy jsem zkusila přijímací zkoušky na taneční konzervatoř. Vyšlo to, na konzervatoř mě tehdy přijali a po dalších čtyřech letech a úspěšně ukončeném studiu jsem se dostala na Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění sem do Prahy. Tady jsem vystudovala pedagogiku tance.
Zvažovala jsem Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, další možnost pak byla právě HAMU. V tu dobu to byly jediné dvě školy kolem, které se zabývaly tancem na vysokoškolském stupni. Dnes je takových škol a možností daleko víc, samozřejmě lze jít studovat i někam do zahraničí. Praha mi každopádně už tehdy maličko připomínala Západ a představa studií v tomhle městě měla jeho příchuť. Chtěla jsem odejít ze Slovenska a nadýchat se jiného vzduchu...
V roce 2004 jsem na HAMU nastoupila a školu jsem absolvovala v roce 2010. Usadila jsem se v Praze natrvalo, vdala jsem se tu, a byť hodně cestuji, je pro mě tato metropole takovou mou základnou.
Z Pražského komorního baletu mě sami oslovili. Někdy během dubna mi zavolal Igor Vejsada, setkala jsem se s vedením souboru a dostala od nich nabídku ke spolupráci, které jsem se ráda otevřela. Brala jsem ji jako novou výzvu, kterou jsem ale vzala zodpovědně, protože v té době jsem pracovala víc jako pedagožka a interpretka a choreografická sféra mi byla tak trochu neznámou.
Téma pro dvanáctiminutovou choreografii jsem si vybírala sama, vedení souboru mi ponechalo svobodu. Poté, co jsme si schválili princip a téma, jsme také dostatečně dopředu určili předlohu a obsazení. Když jsem pak přišla na sál, věděla jsem už, s kým a čím pracuji a kolem čeho se pohybuji.
Inspirovala jsem se slavným francouzským sochařem Augustem Rodinem a jeho tvorbou, kterou jsem donedávna nějak víc neznala a nezkoumala. Díky kamarádovi dramaturgovi, který mi dal knihu Nahý jsem přišel na svět, která je Rodinovým životopisným románem, jsem začala sledovat jeho dílo - sochy, napětí, dynamiku, kterou zachytil... Je to absolutně geniální a pro tanec vynikající inspirační zdroj. Nešlo mi ale o žádný děj, je to čistě tělesná taneční skica.
První obsazení duetu je Jitka Tůmová a Patrik Čermák, druhé Aurora Fradella a Florent Operto. Pracuje se mi s nimi výborně. Jsou to dva velmi kontrastní páry, ať už co se fyzikality či přístupu k tématu týče. Musím říci, že to, jak se ke společné práci postavili, mne velmi baví a inspiruje.
Tvůrčí proces probíhal ve dvou fázích. V červnu, během té první, jsem s tanečníky udělala workshop. Na začátku jsem je nechala improvizovat, nestavěla jsem nic dopředu, spíš jsem si vytyčila, jaká fyzická kvalita by mě zajímala. Pak jsme hledali a experimentovali. Druhá část procesu se odehrála v srpnu, kdy jsme se vraceli k nahrávkám, které jsem pořídila na začátku, k materiálu, který jsem získala během workshopu, a hráli jsme si s ním.
Hudba je od současného slovenského skladatele Jozefa Vlka, který nedávno vydal hudební album Recycled. Známe se už nějakou dobu, pracovala jsem pro jeho skupinu Debris Company v Bratislavě. Z Jozefova nového alba jsme vybrali dvě skladby a bylo vyřešeno. Kostýmy navrhla Petra Lebdušková, právě nyní vznikají, tak se na ně moc těším. I s ní byla velmi příjemná spolupráce.
Andreje jsem oslovila na základě mých počátečních pochybností, zda to všechno dobře zvládnu, v pro mě do té doby neznámém týmu jsem chtěla mít parťáka. Známe se už od dob konzervatoře, sledujeme vzájemně svou tvorbu. Dlouhá léta byl asistentem choreografa a tanečníkem v Akram Khan Company, před rokem a půl jsme spolu připravovali mé sólové představení v Ponci (L/One of The Seven, pozn.aut.). Spoléhala jsem na Andrejovu energii, vášeň, kterou dává do každého tvůrčího procesu, a od počátku jsem cítila, že by bylo skvělé mít ho coby partnera. Hodně mi pomohl.
Já sama tanec ráda učím, nyní sice jen nárazově, workshopově, chybí tomu hlubší řád a pravidelnost. Hodně času mi donedávna bralo jeviště a práce na projektech, hodně také cestuji... z časových důvodů to zkrátka nešlo zpravidelnit.
Uvědomila jsem si při této práci především to, jak mnoho zodpovědnosti a hodně energie vyžaduje. To jsem si z té druhé strany coby interpretka dřív neuvědomovala. Nejen po této stránce je to tedy velmi obohacující zkušenost a do budoucna se jí vůbec nebráním, naopak. Uvědomuji si ale, že na podobné věci potřebuji čas, nejsem takový ten rychloběžec. Všechno ve mně zraje a sbírá se s časem, rozhodnutí dělám postupně. V tomto případě to byla velká výzva, byli jsme časově limitovaní a musela jsem se proto velmi dobře připravit. A plány do budoucna? Mám rozjednaný jeden projekt, který jsem načala letos v létě. Pokud příští rok rodina dovolí a seženu na něj peníze, chtěla bych ho dokončit. Uvidíme. (úsměv)
Martina Hajdyla Lacová
Vystudovala Konzervatoř J. L. Belly v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. V roce 2008 absolvovala šestiměsíční studijní program na Institutu Hoger Instituut voor Dans v Antverpách, kde spolupracovala s přední belgickou choreografkou Ann van den Broek. Od roku 2006 spolupracuje s význačnými umělci, jako jsou Marta Poláková (SVK), Mirka Eliášová (CZE), Maya M. Carroll (ISR), Ji-Eun Lee (KOR), Šárka Ondrišová (SVK), Helene Weinzierl (AUT), Irina Andreeva (RUS), Rasmus Ölme (SWE), Renan Martins (BRA), Andrej Petrovič (SVK), Jiří Havelka (CZE). Je zakládající členkou taneční skupiny ME-SA (2008), se kterou vystupovala na festivalu Fringe v Edinburghu, na festivalu Spring
Forward / Aerowaves 2016 a řadě dalších akcích. Od roku 2009 spolupracuje se slovenskou divadelní společností Debris a s norskou choreografkou Karen Foss, od roku 2011 se švýcarským souborem DA MOTUS! a českou taneční skupinou VerTeDance. V roli hostující učitelky spolupracuje také s různými tanečními školami a studii v České republice a na Slovensku. V roce 2015 získala českou cenu „Tanečnice roku“ za výkon v představení SuperNaturals. Za vynikající výkon v sólovém projektu L/One of the Seven byla nominována na prestižní cenu Herecké asociace „Thálie 2016“.
Zadáno pro Pražský komorní balet.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Bouře hra Williama Shakespeara
Bouře
Ctnost a šlechetnost je víc než msta. Britská filmová adaptace divadelní hry Williama Shakespeara (19 celý článek
HUDBA
ABBA: úspěch navzdory
ABBA: úspěch navzdory
Britský dokument mapuje vývoj švédské skupiny ABBA. Když v roce 1974 zvítězila v sout celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dny evropského filmu znají své vítěze
Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek