Scéna.cz 

Vyznání dirigenta Jiřího Kouta

Národní divadlo Praha uvede ve středu 4. března 2004 v premiéře scénické nastudování Verdiho Requiem. Pod režijním vedením Jiřího Nekvasila vystoupí sólisté Cellia Costea, Yvona Škvárová, Valentin Prolat a Miloslav Podskalský. Hudebně dílo připravuje jeden z největších českých dirigentů Jiří Kout.
Giuseppe Verdi je autorem celé řady známých a populárních oper. Jedním z jeho dnes nejoblíbenějších a nejzávažnějších děl však není opera, nýbrž Messa da Requiem, která je ovšem za Verdiho nejlepší operu s určitou nadsázkou často označována. Jako inspirace pro jeho inscenování v Praze posloužily mimo jiné i dvě vynikající inscenace z berlínské opery a švýcarské Basileje.

Verdiho Requiem vznikalo v bouřlivé době. Psal se rok 1873. Evropou zmítal chaos – francouzsko-německé války. Církev v té době ztrácela moc. Lidé se chtěli oprostit od církevních dogmat. Toužili po svobodné víře.
„Verdi v té době dlouho nepsal žádnou operu,“ říká světoznámý dirigent titulu Jiří Kout a dále upřesňuje: „Vyhýbá se všem operním náznakům. Muzika je geniální, ale též operně dramatická. Není to jen obyčejné Requiem. Centrální myšlenka díla je - … a převěď nás od smrti k životu. Osvoboď nás, pomoz nám ze svrabu, v němž žijeme. Toto téma je nesmírně aktuální.“

Podle Jiřího Kouta Verdimu určitě nešlo o to, aby se diváci vraceli domů dojatí. „Přál bych si, aby naopak lidé byli posíleni (s velkým důrazem – pozn. red.). Requiem se nedá zpívat tradičním způsobem. Hezky si stoupnout a zpívat libé noty a půjdeme smutní domu. Verdi usiloval o pozitivní vypořádání se. Dokonce v závěru jsou dva takty, které zpívá nejdříve sólista a pak sbor – ‚Libera me, Domine‛, což mohl Verdi krásně napsat do tříčtvrtečního taktu. On ale uvádí v zápisu colla parte – volně. Jasné sepjetí se svobodou. Nechal to na dirigentovi, na lidech.“

Requiem bude uvedeno ve scénickém nastudování. Autorem scény je Daniel Dvořák. Kostýmy navrhla Simona Rybáková. Nabízí se otázka v jakých barvách cítí Requiem dirigent Jiří Kout?
„Rozhodně ne v černé. Dílo představuje pro scénografii i režiséra velikou zátěž. Kdo by na jevišti hledal děj, bude zklamán. Dílo je liturgické, nemá libreto. Operní děj nahrazuje myšlenka. Dle mého musí nutně přijít ke slovu velká fantazie a obrazy.“

Dirigent Kout vystupoval na světových scénách, řídil věhlasné operní domy – v Německu a Švýcarsku. Česká republika se nachází na jisté křižovatce. Demokracie je tolik, že si s ní mnohdy nevíme rady.
Projeví se tato vaše zkušenost ve vašem hudebním nastudování? Svoboda není za každou cenu, vyžaduje určitou pokoru. „Politická zkušenost v tomto případě nedominuje. Pro mě to je spíš osobní svoboda.“

Dále odhalil svůj způsob práce s operními pěvci na tomto díle: „Každý mě musí vlastními slovy říci každý takt ve svém jazyce. Musí vždy vědět, co tam stojí. Ačkoli se nejedná o libreto, přistupovat k němu, jako k textu dramatickému, jako k tématickému dílu.“
Pěvec by měl zpívat s duší. Můžete prozradit, čím vy nejvíce ctíte řemeslo?
„Myslím si, že v podstatě jde o tři věci. První a nejdůležitější, aby člověk byl muzikant. Druhá – aby byl věrný tomu, co skladatel napsal. Třetí, že by měl a musí umět hledat mezi řádky. Snažím se být věrný zápisu, Ale jsem člověk s fantazií a zvědavý, tak hledám,“ uzavřel dirigent Jiří Kout.