zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Labutí jezero - to nejlepší?

Světlana Zacharova a Denis Rodkin (Foto: Damir Yusupov)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V klasické produkci - jak se také patří pro Velké divadlo v Moskvě - se zdají být jeho zásoby excelentních kusů nevyčerpatelné. Po Spící krasavici přišlo na řadu v neděli 5. února Labutí jezero. Diváci v kinech, kteří sledují pravidelně cyklus baletních přenosů, již sice zažili mnohokrát tento „balet baletů“ vysílaný jak z Moskvy, tak z Londýna nebo Paříže v nejhvězdnějším obsazení, ale tentokrát - pokud by vůbec mělo smyl nějaké porovnávání - by mu museli udělit jedno z nejvyšších hodnocení. Inscenace uváděná v Grigorovičově úpravě ve Velkém divadle už od roku 2001 se postupem času s měnícími se interprety stále vyvíjela a v nedělní xté repríze jakoby dozrála do své ideální podoby.

V hlavních rolích vystoupila sestava, která figurovala již v předešlých přenosech - Světlana Zacharova v dvojroli Oddety a Odilie, Denis Rodkin, kterého známe především jako Louskáčka, si již přisvojil postavu prince Siegfrieda velmi suverénně, mohutný atlet Artam Beljakov jako Rudovous - duch Zla, neméně fyziky zdatný ale v odlišné charakterové poloze Igor Tsvirko - Šašek a ostatní – princovy společnice, princezny z různých zemí ucházející se o princovu ruku i davy dvořanů a hejna labutí. Tentokrát se znatelně všichni překonávali a nad míru se jim dařilo. Nejnápadněji se to projevilo u Světlana Zacharova - je nošením dříví do lesa obdivně popisovat její styl - jako Odetta byla nejen tancem ale i svou vizáží křehkou labutí snad ještě více než skutečný pták, ale i svůdným nástrojem zla jako Odilie. Obecenstvo v auditoriu Velkého divadla, u něhož se dá předpokládat určitá zkušenost pokud jde o kvalitu tance, reagovalo na každé její sólo i duety s princem bouřlivým potleskem. Stejně tak oceňovalo kontrastní pohybovou dynamiku Denise Rodkina - prince a Artama Beljakova - Rudovouse. Na jedné straně lyrika, elegance, měkkost naproti tomu explozivita a expresivní tvrdost. K těmto individualitám se připojily jako neodmyslitelné „dekorativními doplňky“ se svými variacemi labutě, jejichž geometrické konfigurace vynikly zejm&ea cute;na při záběrech z vrchu.

Výprava Simona Virsaladzeho (scéna a kostýmy) - stylizovaný slavnostní sál i potemnělá krajina s jezerem - byly vhodným podkladem pro aktéry, kteří v barvách svých oděvů nebyli prostředím pohlceni ale dominovali mu.
Jako u většiny představení přenášených z Moskvy, odpovídal za úroveň hudebního doprovodu orchestr Velkého divadla pod taktovkou Pavla Sorokina.
Po této řádné porci baletní krásy přichystalo Velké divadlo pro své příznivce estetickou přesmyčku a sice Večer současných choreografií, který se objeví na plátnech kin 19. března.

www.prenosydokin.cz

13.2.2017 17:02:24 Helena Kozlová | rubrika - Recenze