zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Pražský filharmonický sbor a cappella

Pražský filharmonický sbor (Zdroj: P. Hajská)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Ve čtvrtek 5. května 2016 se uskutečnil další acappellový koncert Pražského filharmonického sboru vedeného Lukášem Vasilkem. Sedm desítek pěvců a několik sólistů – zpěváků i instrumentalistů – bohatě naplnilo večer i rozměrný prostor kostela sv. Šimona a Judy hudbou Leoše Janáčka v první a Zdeňka Lukáše v druhé půli.

V Janáčkově sborové tvorbě zcela převažují mužské sbory, pouze za světové války, v době nedostatku pěvců-mužů, zkomponoval také několik sborů ženských. Tříčlenný cyklus Hradčanské písničky (1. Zlatá ulička, 2. Plačící fontána, 3. Belveder) na verše Františka Procházky koncert uvozoval. Spolu s dámskou částí sboru se představili flétnista Daniel Havel – mj. zvukomalebnými efekty fontány v druhém sboru – nebo harfenistka Kateřina Englichová – výraznými sólovými vstupy v poslední větě. Pěvecky není cyklus snadný, výjimkou nejsou hluboké polohy mimo zpěvní rozsah jednotlivých hlasových skupin. S nástrahami se však dámy sboru vypořádaly se ctí.

Po přesunu účinkujících na pódiu následovaly dva Janáčkovy mužské sbory, Kantor Halfar, na Bezručovu báseň o učiteli, který ve většinově polském Těšíně vyučoval v češtině a důsledky neunesl, a Potulný šílenec na Thákurův text o člověku, který promarnil život hledáním zlatotvorného kamene. V nich jako by skladatelova větší praktická zkušenost s mužským sborovým tělesem přece jen byla znát. Druhý sbor, nepochybně vrchol první půle koncertu, obsahoval také výraznější příležitosti pro externí sólisty, barytonistu Jiřího Brücklera a sopranistku Lucii Silkenovou, která svým výrazným zpěvem dodala kusu špičku zvukově i dramaticky.

V druhé půli koncertu zaznělo již jediné dílo, Requiem Zdeňka Lukáše pro smíšený sbor a cappella z roku 1992. Těleso nyní vystoupilo poprvé celé. V kompozici „vokálního“ autora zcela bez sól dostalo ucho posluchače možnost potvrzení kvalit standardního čtyřhlasého obsazení smíšeného sboru. V tom smyslu, v plnosti dospělých lidských hlasů, mohlo tuto část vnímat jako krásnější. Dramaturgie koncertu, koncentrovaná, zároveň i velmi pestrá, měla tak i jisté didaktické kvality. Umožnila slyšet bezprostředně po sobě, z hlasů jednoho velkého tělesa, sbor ženský, mužský i smíšený.

Pražský filharmonický sbor, vlastně jeden z nemnoha našich profesionálních velkých sborů, má také nyní, po devíti letech vedení Lukášem Vasilkem, velmi solidní kvality: pružné a velké dynamické možnosti, jasnou, konkrétní intonaci bez tónů ztluštělých větším intonačním rozkyvem v důsledku přílišného vibrata, vyrovnané hlasové skupiny s řadou členů schopných sólových výkonů a zároveň zvukově plně integrovaných. Jako nejslabší skupina se jevil bas, občas technicky polevující a intonačně tíhnoucí dolů. Sbormistr, který dirigoval celý koncert zpaměti, vede těleso pevným, přehledným, přesto výrazně vokálním gestem, bez manýr destruujících hudební výkon.

Při poslechu současného špičkového vokálního tělesa (sbor loni oslavil 80 let trvání) se můžeme také zamyslet nad postupně, vlastně docela rychle probíhající proměnou estetických kvalit či ideálů sborového zpěvu, částečně i zpěvu vůbec, samozřejmě také hudební interpretace. Např. výsledky slavné éry Josefa Veselky (sbormistrem PFS 1959–1981) by dnes, soudě alespoň podle zvukových záznamů, byly těžko přijatelné – nejen stylově, ale zejména estetikou sborového zpěvu. Naopak třeba dnešní „všední“ dikce možná zbytečně ubírá srozumitelnosti textu málo zřetelnou výslovností tzv. závěrových souhlásek p, t, k. Můžeme také přemýšlet o vztahu a smyslu „civilní“ a „herecké“ mluvy, o vlivech jazykového a kulturního prostředí na techniku zpěvu, rezonanci, výslovnost.

Docela zajímavý, dobře připravený a vydařený koncert byl plně navštíven, byť mnoho míst obsadili zřejmě rodinní příslušníci a přátelé účinkujících. Ani nevypnuté, vrnící mobilní telefony v taškách některých neukázněných posluchačů nezmařily hezký zážitek.

Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek
kostel sv. Šimona a Judy, Praha, 5. května 2016
sólisté Lucie Silkenová – soprán, Marcela Melková – alt, Martin Slavík – tenor, Jiří Brückler – baryton, Daniel Havel – flétna, Kateřina Englichová – harfa
Leoš Janáček: Hradčanské písničky, Kantor Halfar, Potulný šílenec
Zdeněk Lukáš: Requiem, op. 252

9.5.2016 23:05:21 Matyáš Levý | rubrika - Recenze