Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Petr Zuska o projektu Prague-New York Effects

autor: archiv

Prague-New York Effects je pilotním projektem vzájemných vlivů a účinků uměleckých setkání mezi tanečními a hudebními performery ze dvou měst a dvou kontinentů, který má za cíl představit současné tendence v umělecké tvorbě dvou významných kulturních metropolí – Prahy a New Yorku.
Nyní se chystá 27. dubna od 20:00 hod v Palác Akropolis další propojení tance a jazzu – světová premiéra byla na programu 21. 4. v Českém centru v New Yorku. Virtuózní zpěvačka Jen Shyu, která vystupuje na takových scénách, jako je Carnegie Hall, Lincoln Center, Brooklyn Academy of Music nebo Blue Note, se setkává s uměleckým šéfem Baletu Národního divadla Petrem Zuskou v tvořivém dialogu, v němž se klasické postupy přelévají do experimentálních, kde se technická virtuozita proměňuje do hlubšího autentického výrazu.

Petr Zuska k projektu Prague-New York Effects odpověděl na pár otázek:

O čem bude vaše choreografie? Jaké téma je tou hlavní vibrací?
Tento projekt je pro mne velice specifický a do značné míry nový. Nejedná se tedy o nějakou „choreografii“, kterou „zatancuji“ na živou hudbu Jen Shyu, která bude stát u mikrofonu. Mělo by to být o jakémsi prolnutí našich dvou velmi odlišných světů, kde se bude jednat o vzájemnou inspiraci. Dohodli jsme se, že spolu budeme tančit, hrát divadlo a i zpívat. K jejím třem asijským strunným nástrojům přidáváme pro mne i šesti strunnou akustickou kytaru. Vím, že celý divadelní oblouk bude tak trochu v mé režii. Nějaké nápady už mám, ale beru je jen jako odrazové můstky. Výsledné téma i tvar uvaříme v nějakém tyglíku až na místě.

V USA jste již pracoval. Jak vnímáte „americké“ taneční umění?
Jako choreograf mám zkušenost s Bostonským baletem, který platí za jeden z úplně top top severoamerických klasických souborů, což i já mohu potvrdit. Naprostá profesionalita a kvalita, tak říkajíc na každém rohu. Od tanečníků přes baletní mistry, orchestr Bostonské opery, stage managery, techniky, osvětlovače… Byla to nádherná práce.
Taneční umění v USA všeobecně asi nemohu dostatečně erudovaně posuzovat. Je to obrovská multikulturní země, takže se tam toho děje na tom poli skutečně mnoho. Dobrého i špatného.
Nicméně cítím, že doba převratných a výrazných jmen a osobností typu George Balanchine, Marthy Graham, José Limona, Merce Cunninghama či Alvina Aileyho je již někde pryč a dovolím si tvrdit, že nejlepší nové a osobité věci v tanečním divadle vznikají již několik desetiletí spíše v Evropě. Výjimky mohou pochopitelně potvrzovat pravidlo.

Měl jste angažmá v Kanadě a hostoval jste s tímto souborem po USA. Myslíte si, že americký divák má na balet či taneční divadlo jiný pohled, než ten evropský?
Američané mají odlišnou mentalitu, jsou jaksi „plánovitě“ (alespoň navenek) pozitivnější. Přesně tak se to promítá i do světa diváků baletu a tanečního divadla. S tou „pozitivitou“ jde však bohužel ruku v ruce i jistá povrchnost. Všechno je to tak trochu „extremely wow“, ale dál…? Ale ani tady nemohu strkat všechny do jednoho pytle.

25.4.2016 13:04:49 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!