Scéna.cz 

Radek Baborák nejen o nové dimenzi v hudebním životě

Festival Struny podzimu píše hudební historii již 20. rokem. V multižánrové nabídce představuje nejvýraznější osobnosti mezinárodní hudební scény. Jedním z počinů letošní programové nabídky je unikátní koncertní představení rozměrné partitury Zdeňka Lišky k monumentálnímu filmu Františka Vláčila – MARKÉTA LAZAROVÁ. Respektovaný sbor Martinů Voices a instrumentální soubor Baborak Ensemble bude řídit Radek Baborák. Pod jeho taktovkou zazpívají Kateřina Kněžíková (soprán) a Josef Moravec (tenor). Z činoherců se můžeme těšit na vypravěče v podání Josefa Somra a Jany Štěpánkové, titulní roli ztvární Anna Kratochvílová. Projekt bude uveden v pátek 9. října 2015 od 19:30 h ve Foru Karlín.

Fenomenální hornista Radek Baborák přijal naše pozvání k rozhovoru, jak jinak než o pauze při zkoušení projektu Markéta Lazarová. Přiblížil náročnost Liškovy hudby, odhalil, že je to jeho první setkání s tímto skladatelem. Při našem povídání došlo i na Japonsko. A jak je na tom Radek Baborák o prázdninách? Zahálí jeho horna? Poslechne si alespoň CD s vážnou hudbou? Všechno začíná partiturou ...
„Můj první učitel pan Křenek mi partitury podstrkával od mých dvanácti let. Prý abych si v nich hledal hornová sóla.“ Není divu, že v nich postupně objevil kouzlo. Číst hudbu v partiturách se pro něj stalo samozřejmostí. Odtud byl již jen krok k dirigování.

Kde se vzal vlastně prvotní impuls pro Markétu Lazarovou?
Nápad vzešel od organizátorů festivalu. I když pravděpodobně na základě impulsu Petra Ostrouchova, který jako autor filmové hudby vzhlíží ke skladateli Zdeňku Liškovi.

Co vy a filmová hudba? A skladatel Liška?
Nikdy jsem žádnou jeho skladbu nehrál, ani neslyšel při koncertním provedení. Ve filmech, a nejen Vláčilových, je jeho hudba prostě nepřeslechnutelná. Někde jsem uvedl, že je hlavně znepokojivá. Z nějaké banální scény se díky ní najednou stává drama. Zvlášť u velkofilmů jako Markéta Lazarová je naprosto nepostradatelnou součástí celého opusu.

V projektu vystupujete pouze jako dirigent?
Byla to taková výzva. Baborak Ensemble má trochu jiné obsazení než vyplývá z nároků Liškovy instrumentace. Netušil jsem, jaká vůbec je. Věděl jsem, že bude třeba rozšířit o bicí. Nakonec náš soubor, jehož jádro tvoří smyčcové kvarteto a horna, doplnili hráči na tubu, trombón a barytony. Pro Baborak Ensemble je to úplně nečekané obsazení. Pomohli nám moji kamarádi a hráči pražských orchestrů. Osobně tentokrát pouze diriguji.

Jak se objevují kamarádi v hudební branži při Vašem jménu, renomé a vytíženosti?
Jsou to kamarádi z konzervatoře, s některými se znám ještě z různých soutěží a hudebních škol. Všichni jsou to úspěšní instrumentalisté, také velmi vytížení. Stále jsme v kontaktu. Naopak, když jsem se vrátil z ciziny, tak jsem měl absťák, stýskalo se mi po nich, a postupně se mi s nimi chtělo čím dál tím víc hrát a mít společné hudební profesní zážitky.

Projekt Markéty Lazarové – dvě silná tělesa Martinů Voices a Baborak Ensemble. Přebíráte komplet dirigování? Jak to případně je s dirigentem Lukášem Vasilkem?
Filmová hudba byla točená na několik stop. Jednotlivé složky pravděpodobně byly oddělené, nejdříve se např. natáčely bicí, následně jen sbor, pak sólista tenor, který přednáší modlitby v takovém extatickém vytržení. Na závěr se všechno mixovalo dohromady.
V některých částech dochází ke kuriózním situacím. Jedna sekce hraje jedno tempo. Sbor zpívá zase v jiném a do toho třeba bicí složka imituje například zvuky zvonů a má také jiný rytmus. Nejenže budu někdy dirigovat dohromady s Lukášem Vasilkem, ale ještě třeba i vedoucí bicí skupiny. Je to trošku náročné a nezvyklé. Moc takových skladeb není, kde by byli potřeba dva dirigenti.
Do toho jsou některé části formou melodramatu, takže herci Josef Somr a Jana Štěpánková, slečna Anna Kratochvílová (coby Markéta Lazarová) budou do toho recitovat části, významné body, rozhodující scény z filmu, tam jim musí někdo dávat nástupy, sledovat partituru, kdy mají mluvit.

Můžete přiblížit, jak probíhají přípravy?
S orchestrem nyní zkoušíme druhý den. Sbor se připravuje delší dobu, protože jsou od něj očekávány nebývalé výkony. Nejde jen o zpěv, česky, latinsky, do toho používají zpěv jednotlivých písmen-citoslovců, třeba „t, k, b, d, s, c…“ K tomu různé zvuky a vzdechy. Musí být hodně flexibilní a sezpívaní.

Jak se objevuje takováto partitura? Určitě bádáte v partituře jako sólista, nyní jako dirigent. Můžete to přiblížit?
Je to úplně jiný druh partitury než řekněme klasická, nebo romantická symfonie. Ta hudba je minimalistická. Určitý motiv se několikrát opakuje, třeba až šedesátkrát za sebou. Dochází tam k nepatrným, až mikroskopickým obměnám. To je smysl minimalistické hudby, aby posluchače jakoby zbavila smyslu pro čas repetováním neustále stejných motivků. Taková hudba je natolik svébytná, že může fungovat i bez filmového děje.

Můžete se také nechat časem uchlácholit?
Neměl bych. Musím bedlivě pozorovat, co se děje a počítat. Dirigentova práce je hlavně na počítání hodně náročná.

Jak jsem si tak četl životopis na Vašich stránkách, tak tam dominuje Japonsko …
Na prvním místě hlavně maestro Seiji Ozawa. Publiku i fanouškům lesního rohu a manažerům jsem velice vděčný. Více než dvacet let mi dávají naprosto nebývalý prostor a možnosti. Daří se mi nabízet komorní i jiné projekty. K tomu dirigování. Hodně jsem tam hrál s japonskými muzikanty, i jsem tam hodně učil.

Pilnost je znak Japonců. Nakazil jste se od nich?
Z podstaty pilný nejsem, ale řekl bych, že když jde o hudbu, tak ta vášeň a nadšení jsou cítit.

Hodně hudebníků přiznalo, že například nácviky odkládají …
To si nedovedu představit. Ladím formu podobně jako sportovci před každým důležitým koncertem. Čím víc ošidím přípravu, tím jsem potom nervóznější. Když vím, že jsem pro něco udělal maximum, tak sice pořád musím počítat s tím, že může dojít k chybě - nejsme stroje ani elektronické klávesy. Ovšem pocit, že jsem se poctivě připravoval, je pro mě naprosto rozhodující.

Nechci říct odklon nebo příklon k dirigování, to je nutnost? Nebo jste v horně vyčerpaný? Nové objevování?
Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Zase jsem byl trošku hozený do vody Japonci. Na jednom turné onemocněl Seiji Ozawa. Hlavní sponzor, japonská firma, řekl, že to zaplatí, ale na programu musí zůstat daná japonská skladba. Hledal se nástupce, za tři dny se mělo jet. Ani jeden z jeho žáků, nebo kolegů si netroufl za něj zaskočit. Kolega hornista podotkl: „Tady Radek si pořád čte v partiturách, nemohl bys to oddirigovat?“ Na turné jsem chtěl jet, tak jsem kývl.
Uvědomil jsem si, že mi nečiní problém stát před kolegy, dát jim nástup, určit tempo nebo vést zkoušku. Nejsem nervózní a necítím se trapně. Vím, že jsme kolegové a že něco umím na svůj nástroj, tak mi to určitě u hudebníků pomáhá. To jsou pevné základy pro další vývoj. Další stránkou je, jak to působí na posluchače. Jak dirigent dokáže hudbu zprostředkovat holýma rukama.

Horna je nástroj spjatý s určitým životním stylem, předpokládá se myslivost, lovectví. Hodí se i do současné doby? Dostává příležitost od soudobých skladatelů?
Lovecké scény se nacházejí ještě v romantických skladbách. Nástroj dokáže evokovat náladu, ať už sentimentální, pastorální, heroickou, zároveň i tu loveckou až agresivní. Hodně skladatelů využívá různé její barvy, různé způsoby hraní, které někdy nepřipomínají melodii, spíš jsou to zvukové efekty. Tak to převážně v soudobé hudbě je.

Dokážete si představit dovolenou bez horny?
Velice dobře (s nadšením...). Pokud je to možné, tak dva měsíce v létě nehraji ani jeden tón.

Dá se to vydržet?
Dá. Nevydržel bych bez hudby...

... a bez poslechu?
Poslouchám sem tam. Víc mě baví si to představovat s partiturou. Pak si něco poslechnu za odměnu.

Někdo čte detektivky a vy partitury?
Je to tak. Krásně se mi při tom usíná, zvlášť u některých skladeb. Začtu se a už spím.

Co Vás čeká kromě Markéty Lazarové?
Baborak Ensemble vstoupil v letošním roce do hodně aktivní fáze. Mnoho koncertů komorní hudby tady v Čechách, Německu, Bulharsku, Japonsku. Řada sólových koncertů. Dirigentským vrcholem bude můj debut v sále Berlínské filharmonie, bude to s Das Symphonie Orchestr Berlin, kde budu dirigovat mimo jiné Brucknerovu 4 symfonii. To bude pro mě vrchol podzimu.
Omlouvám se, už musím na zkoušku.

Oficiální osobní stránky www.baborak.com/.
Oficiální stránky projektu Markéta Lazarová zde