Scéna.cz 

Narozeninový večírek v Ponci

Na první večer festivalu k patnáctému výročí otevření Divadla Ponec připadla dvě představení – respektive jedno a čtvrt, protože v případě Move on šlo jen o fragment - a koncert Mayen, proložená jak jinak než vzpomínkovými projevy a různými překvapeními.
Počáteční podobu místa na konci devadesátých let a jeho postupnou proměnu ukazují fotografie ve foyer a připomněla je i zakladatelka celého příkladného podniku Yvona Kreuzmannová.
Dánové byli na místě jako první s pomocí, když se s úpravami bývalého kina zřízeného panem Františkem Poncem v roce 1910 započalo, a Dánové se dostavili i na jubilejní oslavy. Shodou okolností se zase jeden z prominentních souborů vystupujících v Ponci - VerTeDance ocitl v témže momentě v Kodani, aby zde se svou nejúspěšnější inscenací Korekce zahájil Dny Prahy v Kodani.

Dánský autor představení M.E.N. choreograf a tanečník Edhem Esenkovič je Dánem ale jen tak trochu, pochází totiž z Bosny a Hercegoviny, odkud emigroval v roce 1986 do Švédska. Přes zastavení v Královském švédském baletu se nakonec usídlil v Kodani.
Spolu se svými třemi společníky - Asherem Levem, Alexandre Bourdatem a Thomasem Holmem Radilem se rozhodl podívat se důkladně na roli muže v současné společnosti v projektu M.E.N. Název objasňuje, že se jedná o mužskou záležitost, ale možná by se dal brát jako hříčka s významem – „člověk“ a ženy by mohlo potěšit, že muži cítí potřebu se deklarovat jako lidé, protože dříve tomu bylo právě naopak.
Kvarteto účinkujících se vyvíjí postupně. První tanečník posouvá v polotmě po scéně krychlový objekt za tajemných zvuků elektrofonické hudby, představí se vítězně publiku a začne svou „produkci“, znázorněnou na pohled velmi „přátelským“ pohybovým jazykem. Snaží se být vážný ale v určitých momentech sklouzává do ironie a humoru. Např. ve chvíli, kdy si odloží tréninkový oděv a vystupuje jen ve slipech v leže v dlouhé scéně, v níž si není jist zda si má nebo nemá svléci ponožky. Připojují se další interpreti, „pracují“ s podobnými objekty – daří se jim vtěsnat dovnitř a obtížně dostávat ven, posunují je, náročné pohybové sekvence se odehrávají kolem krychlí (kvádrů). Elektrofonická hudba je místy nahrazena bubnováním nebo minimalistickým klavírem a udává i tempo dění. Důležitý a propracovaný je světelný design, který ukončí inscenaci ještě dříve než to pochopí diváci. Tanečníci se ukryjí ve svých krychlích a všechno mizí ve tmě...

Výročí, které se již slavilo v roce 2013 – deset let činnosti tanečního souboru Nanohach - bylo inspirací k jakési rekapitulaci ve formě inscenace Move on v režii Veroniky Švábové. 15. září ji Nanohach pojali jako site- specific ve zkrácené podobě a místo na ploše divadla se Honza Malík a jeho společnice dali do tančení v ulici před vstupem do Ponce. Diváci si mohli užít porci opravdu skvělého tance, neomezeného nepřiměřeným povrchem dlažby, i melodickou hudbu - a mohla se v nich probudit touha vidět kus celý, pokud ho ještě neznají. Dostalo se jim ale i věcí, kterých by se uvnitř divadla nedočkali. Představení přihlížela celá ulice, z otevřených oken domů se vykláněli bydlící, někdo sledoval po celou dobu, jiní po chvíli zmizeli – asi dali přednost televizi. Po chodníku procházeli chodci, jeden starší udivený pán jen tak tak nenarazil do tanečnice, na rohu postávalo pár turistů a dělali si fotografie. V nejlepším vtrhla mezi tančící Yvona Kreuzmannová,, aby ukázala, že nic nezapomněla a že by mohla klidně za někoho z Nanohach zaskakovat. To nebylo vše, bleskovým tempem proběhly improvizované pódium její kolegyně a předaly jí kytici a láhev patrně šampaňského, které se podávalo při přípitku. Nakonec se na dlažbě objevil i narozeninový dort s rozžehnutou prskavkou a následovala obligátní fotog rafie, která, jak trefně poznamenal kdosi v davu, vstoupí do našich učebnic dějin tance. Prostě oslavy zcela v duchu contemporary, které se ještě protáhly do pozdních nočních hodin...

www.divadloponec.cz