zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 06/2015

Hudební rozhledy 06/2015

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jakub Hrůša (1981) skutečně naplňuje vrchovatou měrou naděje, které do něj vložil časopis Gramophone, když ho v roce 2011 zařadil mezi deset mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. Dokládají to jeho s téměř geometrickou řadou přibývající a s nadšením přijímaná vystoupení v prestižních orchestrálních sálech a operních domech po celém světě a stále stoupající zájem orchestrů a operních divadel, které by tohoto dirigenta chtěly mít jen pro sebe. Čtyři roky, které uplynuly od posledního rozhovoru uveřejněného v časopise Hudební rozhledy, je relativně krátká doba, ale vzhledem k umělecké aktivitě Jakuba Hrůši v posledních letech je natolik bohatá, že by se o ní mohlo mluvit celé hodiny. „Čtyři roky sice uplynou rychle, ale představují nepřeberné množství koncertů a operních představení“, říká k tomu dirigent. „Co mohu říci já, je, že se nejen prohloubil můj vztah k programovým dominantám, ale že se také podstatně rozšířil můj repertoár...“

Vittorio Grigolo je tenorista, kterému jde úspěch a popularita v patách, a tak spolu šťastně dokráčeli i do Prahy. Vyzbrojený aurou nadšení imponuje vpádem do rolí, které zpívá, a provokací publika, které dostává do varu. Palba jeho energického zpěvu nás dostává do pozice, jakou asi zažívali posluchači při kouzlení Paganiniho, také si kladli otázku – jak to dokáže? Klame věkem, je starší než působí a datum narození (1977) tlumí obavy, aby mu hlasivky vydržely ten velký nápor; už ví, co dělá. Večer zahájil rolí Marcella z Donizettiho Vévody z Alby. Předehra umožnila efekt příchodu jakoby doprostřed dění, k zamilovanému vyznání – Angelo casto e bel. Zjistíte, že to silácké nasazení není žádné prázdné dobíjení hlasových možností, Vittorio Grigolo zkrátka zpívá jako nikdo jiný, zcela po svém v dynamice, frázování, vokalíze, rejstřících. Dělá si s árií, co se mu zachce, dává parlando tam, kde jiní krouží vokál, nepodléhá opatrnosti z obávaných míst áriových vrcholů.

Bavorská státní opera v Mnichově patří hned po opeře vídeňské k nejvíce navštěvovaným scénám, na kterých září umění Edity Gruberové. Ač tato ikona bel canta zanedlouho oslaví neuvěřitelné životní jubileum, její výkony stále rozpalují operní „fajnšmekry“ do běla. A to zdaleka nejen věrné fanoušky této neuvěřitelné pěvkyně, kteří by ji pokaždé nejraději vůbec nepustili z pódia, jak vytrvale a s naprosto spontánním nadšením ji vyvolávají zpět z útrob jeviště před oponu, ale i běžné diváky, slyšící ji třeba poprvé. Tak tomu bylo i 17. 4. při představení opery Gaetana Donizettiho Roberto Devereux, jejíhož nastudování se chopil Friedrich Haider a režijní koncepce Christof Loy. Donizetti toto dílo, jehož premiéra se odehrála v Neapoli v divadle San Carlo 2. října 1837, zkomponoval v roce 1837 na libreto Salvatora Cammarana, který při své práci vyšel ze tří podkladů. Inspiraci měl tedy bohatou, ovšem samotný příběh, který nám v opeře předkládá, má se skutečností pramálo společného.

V 2. polovině 60. let se vedení Hudebního divadla v Karlíně rozhodlo iniciovat vznik nového původního českého muzikálu. O jeho vytvoření požádalo úspěšnou autorskou dvojici, skladatele Bohuslava Ondráčka a textaře Jana Schneidera. Výsledkem jejich společného úsilí se stal muzikál Gentlemani, který měl v karlínském divadle premiéru 22. března 1967. Oba měli v té době za sebou už značné úspěchy – skladatel, dramaturg a hudební producent Bohuslav Ondráček spolupracoval s různými orchestry a zároveň sám komponoval, Schneider psal písňové texty již od mládí, od začátku 60. let spolupracoval s malými divadly a zároveň působil v Československém rozhlase. V průběhu 60. let vytvořil texty k divadelním hrám a muzikálům Labyrint světa a Lusthaus srdce s hudbou Jaroslava Jakoubka (1962, Divadlo Rokoko), Bel Ami s hudbou Jana Bedřicha (1965, Východočeské divadlo Pardubice) nebo Pro Petra a Lucii s hudbou také od Ondráčka (1967, Hudební divadlo v Nuslích).

1.6.2015 17:06:14 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Z éteru

Světově proslulý čínský pianista Lang Lang

Lang Lang – nejmilejší melodie

Lang Lang – nejmilejší melodie
Světově proslulý čínský pianista hraje a hovoří o svých hudebních lásk ...celý článek


Mesiáš v podání Jihočeského divadla

Mesiáš (Jihočeské divadlo)

G. F. Händel: Mesiáš
Scénické zpracování slavného oratoria Mesiáš v podání Jihočeského divadla, v režii Tom ...celý článek


Toužila se protančit až do pařížské Opery

Tanečnice

Tanečnice
Film natočený ve francouzsko-belgicko-české koprodukci (2016). Hrají: Soko, Lily-Rose Deppová, G. ...celý článek



Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmový portrét Anny Kareninové

Anna Kareninová (Je nalezena tím, koho hledá)

Je nalezena tím, koho hledá
Filmový portrét ceněné české překladatelky Anny Kareninové, která zítra slaví s celý článek

další články...