Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Organolog Štěpán Svoboda: Zvuk varhan má zvláštní moc…

autor: Scena.cz

Vzdušnice, abstrakt, zásuvka nebo větrovnice – všechny tyto výrazy používá organolog. Zaskočil jsem Vás? Nedivím se, byl jsem na tom podobně. Setkání se Štěpánem Svobodou může proběhnout nejčastěji na kostelním kůru, právě tam se nachází předmět doličný – varhany. Těmi se právě organolog zabývá. Prohlídka kůrů a varhan je jedním z lákadel v rámci Noci kostelů 29. května 2015, více zde .
Náš průvodce prozradil, že ho k varhanám zavolají většinou, když je s nimi něco špatného. Největší radost má, pokud se někde postaví varhany nové, nebo když se lidé dají dohromady právě kvůli nim, tedy uspořádají sbírku na jejich opravu nebo pořízení nových.

„Jako zaměstnanec Arcidiecéze pražské mám na starosti varhany v kostelích naší diecéze,“ přiblížil s nadšením a pokračoval v poutavém výkladu: „Zpracovávám tzv. projekty. Pokud někdo zamýšlí s varhanami „něco udělat“, např. protože hrají špatně, případně vykazují jiné závady, zavolá mě. Přijedu, varhany prohlédnu, posoudím jejich stav a vypracuji projekt, ve kterém zachytím, co je v pořádku, která část vykazuje závady a jaké navrhuji řešení. Následuje vypracování orientačního rozpočtu, v případě památkových nástrojů zpracování restaurátorského záměru…“
Následně se podle jeho vyprávění roztočí kolečko – památkáři, shánění finančních prostředků, výběr varhanářské firmy a dohled nad prováděnými pracemi. Na konci se můžeme těšit na majestátní zvuk varhan, ať už při bohoslužbě nebo koncertu.
„V diecézi mám velkou část varhan prohlédnutou a zmapovanou. Dnes už jich znám kolem 750,“ konstatoval. Jezdí nejen po České republice, ale i po Evropě. Bohatství nástrojů přibližuje na webových stránkách www.varhany.net, které spravuje a udržuje. Rozhodně stojí za zhlédnutí.
Postupně nás detailně seznámil s varhanářským řemeslem, dozvěděli jsme se, jak vypadají varhany v kritickém stavu. Otázkou zůstává, zda si dokáže vychutnat varhanní koncert s čistou hlavou… Vezměme to od začátku, kdo vlastně může být organologem, resp. jaké vzdělání je pro toto povolání potřeba?

„Organologie jako samostatný obor se v Čechách nestuduje. Vystudoval jsem gymnázium. Poté jsem se dostal na medicínu. Kolem dvaceti let jsem hrál na hoboj. Na varhany jsem začal hrát až kolem 15. roku a jejich magický zvuk mě k sobě doslova přitáhl.
Nedalo mi to a postupně jsem se pustil do jejich zkoumání. Zajímalo mě, jak to všechno uvnitř funguje. Nakoukl jsem se do několika a zjistil, že jsou každé jiné! Varhany představují značné množství technických systémů, skutečně neznám dva identické nástroje. A to už mě skutečně chytlo. A čím dál více jsem se pouštěl do větší a větší hloubky objevování.
Najednou se před vámi vynoří množství různých uměleckých řemesel, začne se nabalovat jedno na druhé. Historie, řemeslné živnosti od zpracování dřeva, kovů, do toho vstupuje matematika, fyzika, akustika, elektřina. Ocitnete se na obrovském poli, které můžete studovat až k samému horizontu,“ řekl.

Dostáváte se k varhanám skutečně až když je problém, nebo se také zabýváte prevencí?
Samozřejmě se snažíme závadám předcházet. Školím varhaníky v údržbě a regulaci nástroje, aby si dokázali poradit v případě výskytu některých závad a aby věděli, které činnosti smí provádět a v kterých případech mají volat odbornou pomoc a nepouštět se do riskantního zásahu. U nástrojů, které byly opraveny a konzervovány proti červotoči sledujeme, zda bylo ošetření účinné a zda červotoč dále nehlodá v útrobách. K opraveným nástrojům se opakovaně vracím a sleduji, jak se nástroj po opravě vyvíjí, kterým částem jsme měli věnovat větší pozornost a navrhuji režimová opatření – třeba jiný způsob větrání kostela.

Existuje přesná evidence varhan?
Centrální evidence varhan neexistuje. Existují soukromé či jiné neveřejné sbírky, evidence či databáze varhan, zdaleka však nepostihují všechny nástroje. Snažím se v tomto směru o propagaci, aby varhaníci i laická veřejnost věděli o bohatství v této oblasti. Provozuji stránky www.varhany.net. Tam vkládám základní údaje o nástroji a fotografii varhan.

Je nějaký rodný list varhan?
Naprostá většina varhan nemá „rodný list“ - tedy složku, kde by byly zaznamenané informace o jejich stavbě a provedených opravách. U starších varhan jsme šťastní, když v archivu nalezneme návrhy na jejich stavbu nebo dokonce i smlouvu s varhanářem. Jednak je to zdroj poznání pro dané konkrétní varhany, ale také pro historii varhanářství. Můžete také bádat ve starých účetních knihách, kde často vidíte, jaké opravy a za kolik peněz probíhaly, někdy nacházíme zmínky o varhanách např. v dochované korespondenci či spisech.
Pouze varhany - movité kulturní památky – mají svůj evidenční list, který je uložen v Národním památkovém ústavu na příslušném pracovišti.
Na arcibiskupství máme k dispozici základní dokumentaci, která vznikla díky mému předchůdci a ve které pokračuji v současnosti. Součástí dokumentace je základní fotodokumentace, popis technického stavu varhan, jejich dispozice, výtvarná podoba a zaměření.

Můžete přiblížit, jak vypadají varhany v kritickém stavu?
Největším škůdcem varhan je na prvém místě člověk a na druhém červotoč. Mnoho varhan bylo poničených při opravách rádoby varhanáři, anebo při opravách „z nouze“ nepoučenou osobou, mnohdy prostředky a postupy ne zcela profesionálními. Varhany také chátrají, pokud se na ně pravidelně nehraje. Uvnitř varhan se nachází řada součástek, které se pohybují, v nástroji je kromě dřeva použita také řada dalších přírodních materiálů – kůže, papír nebo pergamen. Kůže zteří, mosaz koroduje, příslušné části se přestanou pohybovat, vzduch začne ucházet... Jako každý jiný stroj potřebují varhany servis. Stačí někdy dva tři roky a varhany přestanou sloužit. Řada nástrojů je poškozených do té míry, že se již ve své hmotě rozpadají a v některých případech můžeme než konstatovat, že jsou již prakticky po smrti.

Zmínil jste hoboj – ten věkem stárne a odchází, housle naopak věkem dozrávají, jak je to u varhan, když se u nich kloubí dřevo i kov…
Obecně každý nástroj postupem času degraduje. Pokud housle necháme ve vitríně, tak si nemyslím, že by za dvě stě roků byly v úžasném top stavu. Každý nástroj potřebuje péči a údržbu.
U varhan je to tak, že když se jim věnuje jednou za čas přiměřená péče a údržba, zkontrolují a opraví se nejvíce namáhané části, tak jejich životnost se počítá na generace, zvlášť starších mechanických nástrojů. Na kovové píšťale – pokud je vyrobena z kvalitního materiálu - vlastně není nic, co by se mělo pokazit. Tedy za předpokladu, že na ni nikdo svévolně nesahá a je varhanářem odborně laděna. U částí, které jsou zhotoveny z kůže, papíru nebo tenkého drátu a navíc se pohybují, je potřeba jejich obnovy nebo i výměny častější. Podobně jako poškrábaný lak na houslích nebo prasklý korpus se může odpovídajícím způsobem restaurovat, u varhan je tomu podobně. Varhany se nemohou tzv. vyhrát, určitě u nich nedojde v průběhu času k degradaci zvuku, naopak. Postupně u nich dochází ke zrání. Např. jenom tím, že třeba do píšťal napadají mikroskopické částečky prachu, se mírně změní charakter jejich zvuku. Již takový malý zásah, kdy varhany pouze vyčistíme a odstraníme třeba půlcentimetrovou vrstvu prachu, je slyšet i necvičeným uchem. Varhany najednou znějí jinak, jejich tón se rozjasní nebo také třeba někdo může říci, že zní hůře než předtím. V každém případě i takovýto malý zásah může změnit kvalitu zvuku.

Vaše práce může být někdy dost krkolomná?
S bezpečností práce to nemá občas mnoho společného. Často řešíme ztracené klíče. To jsou skutečné perličky. Přijedete do farnosti, pan farář má na starosti sedmnáct kostelů, v některých z nich nebyl mnoho let nikdo a klíče od kůru nejsou k nalezení. Nebo se „zaseknou“ barokní dveře na kůr. Není jiné cesty než zkusit alternativní přístup, např. po žebříku. Ten je v případě vysokého kůru postavený na kostelních lavicích. Vyskočíte na okno, pak se zavěsíte na zábradlí…

Může se stát, že se kostel zabouchne…
…k tomu mají kostely tlusté zdi, někdy stojí o samotě, mobilní signál není zdaleka všude a pak se dovolejte pomoci.

Strávil jste někdy noc v kostele?
Do pozdních hodin, někdy i celou noc jsem v kostele poměrně často. Když provádíme dokumentaci, tak se někdy stane, že odcházíme nad ránem. Snažím se alespoň významné nástroje zdokumentovat. Proměřujeme píšťalu po píšťale, jednotlivé součástky, nahráváme jejich zvuk. To netrvá ani hodinu nebo den. Pokud chcete ušetřit cestu, tak zůstáváte na kůru hluboko do noci.

Zmínil jste nahrávání zvuku varhan. Českých rozhlas dělal soubor nahrávek zvonů, existuje podobná dokumentace zvuků varhan?
To je obrovská a záslužná práce týmu kolem Radka Rejška, který nahrál mnoho nástrojů, které už dnes třeba nevydají ani hlásek. Nahrávek uskutečnili obrovské množství. Pro účely dokumentace zaznamenáváme varhany i jiným způsobem. Kromě skladeb, které se na ně zahrají, ještě nahráváme rejstřík po rejstříku zvlášť i jejich zvukové kombinace, abychom si mohli představit barvy a možnosti, které daný nástroj umožňuje.

Dokážete si vychutnat varhanní koncert bez práce v hlavě?
Snad ano. Druhá otázka je, zda na koncerty mám vůbec čas. Zjistíte, že jdete od projektu k projektu. Jeden skončíte, koukáte na hodinky, potřesete si rukou a už chcete zase někde jinde nebo doma. Jistě, několikrát do roka si koncert dopřeju, snažím se oprostit od veškerého rušivého vnímání, např. že tam nějaký tón je nemocný.

Z kterých varhan jste měl v poslední době největší radost?
Mám radost z každého projektu, ať je velký nebo malý, který se podaří uskutečnit. Spíš mám radost z toho, že poslední dobou vznikají občanská sdružení nebo zájmové skupiny, kterým není lhostejný osud obecně církevních památek, ale speciálně i varhan. Ty jsou v kostele něčím, co nevěřící společnost zajímá nebo přitahuje. Občanských aktivit vzniká hodně a jejich spoluprací se daří obnovovat varhany, např. ve Stříbrné Skalici (okres Praha-Východ), kde sehnali prostředky a zachránili varhany. Nebo takzvané místní akční skupiny, díky jejichž aktivitě a porozumění se podařilo opravit v regionech za poslední dva tři roky mnoho varhan, jmenujme třeba nástroje ve Zlonicích, Petrovicích u Sedlčan, Jindicích na Kutnohorsku, Ratenicích, Hobšovicích u Velvar. Jeden nástroj je veliký, druhý maličký - z každého mám velkou radost.

Když projekt zdárně dotáhnete, předpokládám, že je to např. spojené s žehnáním varhan nebo s první bohoslužbou. Zúčastníte se těchto slavnostních okamžiků?
Většinou ano. Při této příležitosti varhany představím. Mnohdy veřejnost zveme na kůr. Podobně besedy a prohlídky děláme často v průběhu realizace. Příležitost k velké opravě varhan a prohlídce jejich „vnitřností“ je jednou za několik desítek let. Je důležité, aby zejména děti viděly, že varhany jsou zajímavé. Nikdy nevíte, jak se bude společnost vyvíjet, je dobré, aby se vytvořily vazby. Kdyby měl opět někdy někdo šílený nápad kostel zbourat, třeba si vzpomene, že je v kostele něco cenného, zajímavého. Víme, co se dělo v padesátých letech, to se například píšťaly i celé varhany shazovaly dolů z kůru jen pro zábavu… Snažíme se předat nějaké hodnoty.

Varhany a rarity… Například, že na ně hrál významný varhaník nebo skladatel. Vzpomeňme na varhany ve Starém Rožmitále pod Třemšínem a Jakub Jan Ryba. Zajímaly by mě varhany z vašeho pohledu, které jsou podle Vás topové…
Jak jsem říkal, na varhany se dívám trochu jinak. Co jsou zajímavé nebo unikátní varhany? Podle zvuku? Pak jsou všeobecně přijímané jako skvělé např. nástroj v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí. A největší? V Praze bezesporu u sv. Jakuba. Jen podle velikosti rozhodně varhany neposuzuji. V kostelích existuje řada vynikajících menších nástrojů. Nejstarší varhany ve Smečně, které dosud hrají. Zmíněné varhany ve Starém Rožmitále. Z barokních nástrojů třeba varhany v Rabštejně nad Střelou nebo Manětíně. Nebo torzo nehrajících varhan ve Štolmíři či ve Velvarech, z mého pohledu unikáty, nádherné varhany.
Pak je tu řada vynikajících nástrojů z 19. století, za všechny jmenujme Rychnov nad Kněžnou, krásný velký dvoumanuálový nástroj. Existují desítky nástrojů, které jsou širší veřejnosti neznámé a přitom se jedná o skvosty, které nám může svět závidět. Čechy bývají označovány za pokladnici varhan. Hodně nástrojů přečkalo až do dneška, sice jsou v žalostném stavu, někdy až kritickém, ale pořád můžeme obdivovat umění dávných mistrů.

Zmínil jste největší varhany, ale málokdo ví, které jsou nejmenší na počet píšťal nebo délky těla píšťaly?
Můžeme to brát z různých úhlů pohledu, ale po pravdě řečeno, nejmenší varhany neevidujeme. Byl by to pravděpodobně nějaký malý jednorejstříkový portativ. Častá otázka je, kolik měří píšťala největší nebo nejmenší., ale to není žádná věda či kuriozita, délka píšťaly vychází čistě z fyzikálních principů – čím hlubší tón, tím delší píšťala a naopak.

Bavili jsme se o různých obdobích vzniku varhan. Které jsou nejmladší?
Pokud je mi známo, tak nejmladší varhany nemají ještě ani rok. I v dnešní době se staví nové varhany. Není jich určitě tolik jako v minulosti. V České republice za rok vzniknou možná i troje-čtvery. Řada varhan je ve fázi projektu a shromažďování finančních prostředků, ať už třeba nový projekt pro velké varhany v katedrále sv. Víta, nebo třeba v Dobříši, kde před několika týdny ustanovili spolek a snaží se získat prostředky na nové varhany.
Na Moravě se právě staví třeba nový kostel v Sazovicích, v Praze vyroste na Barrandově. Kostelů, které jsou vybaveny varhanami, je hodně, nové nástroje se tak staví buď v sakrálních novostavbách nebo na kůrech, kde dožívá nástroj pochybných kvalit.

Existuje nějaká speciální hantýrka? Když se budete bavit s varhanářem, že Vám nikdo neporozumí?
Určitě. Kdyby se laik zúčastnil takovéto diskuze, tak některým technickým záležitostem nutně nebude rozumět, nebude vědět, o které části varhan se mluví. Vzdušnice, abstrakt, rejstříkový sloupek, zásuvka… Bude si představovat něco úplně jiného. Terminologie není dodnes ukončená, běžně užíváme termíny přejaté z německého jazyka, mluvíme o velenbretu, šlajfce atd. Známe české názvosloví z 18. a 19. st., které používali čeští varhanáři při popisu závad nástrojů nebo při nabídkách na opravy. V českém překladu spisu varhanáře Josefa Gartnera o varhanách, což byl výukový materiál pro potřeby pražské konzervatoře, je řada odborných termínů přeložena Norbertem Vaňkem do pěkné obrozenecké češtiny. Některé z těchto termínů se ujaly, jiné ne, např. větrovnice nebo vzdušné pytlíčky se dnes nepoužívají, jiné – jako např. klátidla – prožívají určitou renesanci. Některým varhanářům a zvlášť restaurátorům se tato terminologie líbí, tak ji s oblibou používají i do restaurátorských zpráv, takže dochází k určitému oživení. Přesto tyto novotvary dnes vypadají už trochu archaicky.

Na závěr Vás poprosím o tip na Noc kostelů.
Je těžké doporučit z tolika zajímavých varhan konkrétní nástroj. Vím, že v řadě kostelů se chystá pěkný program varhanní hudby. Zkusme se na chvíli zastavit, ztišit a zaposlouchat se do tónů královského nástroje. A je jedno, zda to bude nástroj velký či malý, barokní či romantický. Zvuk varhan má zvláštní moc povznést člověka k nadčasovým hodnotám, stačí jen chtít.

18.5.2015 23:05:12 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!