Scéna.cz 

I ♥ BRAHMS

U houslisty Pavla Šporcla jsme již zvyklí, že jeho vzhled není „tradičně klasicky hudební.“ Na hlavě šátek už nenosí, ale v černém fraku ho také neuvidíme. V úterý 28. dubna 2015 na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy vystupoval v šedé mikině s nápisem „I ♥ BRAHMS.“ Důvod byl prostý, spolu s klavíristou Petrem Jiříkovským zahráli tři sonáty Johannese Brahmse pro housle a klavír. Petr Jiříkovský nastoupil tradičně v černém, asi nesehnal tu mikinu, což byla škoda...

Další zvláštností, kterou Pavel Šporcl vizuálně zaujal publikum, jsou jeho modré housle postavené v roce 2005 Janem B. Špidlenem. Jan Baptista Špidlen (*1967) je pokračovatelem proslulého českého houslařského rodu a k jeho zákazníkům patří např. i Ivan Ženatý a Jaroslav Svěcený. Modrá barva houslí má značit osvobození od konvencí, a proto nemohl tento nástroj najít lepšího majitele než je právě Pavel Šporcl, který se konvencím zřetelně vyhýbá od počátku své kariéry.

Tři sonáty Johannese Brahmse, které vznikly v letech 1879-1888, lze považovat za jakýsi skladatelův deník, do něhož si „zapisoval“ své osobní zážitky a vzpomínky. Bývají často koncertně uváděny pospolu. První z nich, Sonáta č. 1 G dur op. 78, má tři věty – výrazně melodická Vivace ma non troppo je následována zasmušilým Adagiem, to přechází až do smutečního pochodu. Tato skladba byla napsána jako reakce na smrt Brahmsova kmotřence, houslisty a básníka Felixe Schumanna, který zemřel ve 24 letech na tuberkulózu. Třetí věta Allegro molto moderato je vzpomínkou na dětství a obsahuje motivy Brahmsových písní Regenlied (Píseň o dešti) a Nachklang (Dozvuk). Třetí věta vyvolává představu lehce plynoucí vody, možná deště nebo slz? Tato skladba má opravdu silný emocionální náboj.

Po přestávce jsme vyslechli lyrickou, přírodu opěvující Sonátu č. 2 A dur op. 100, která má tři výrazné prvky: dominance klavírního partu, spojení lyriky a odlehčeného scherza v pomalé větě a stručnost třetí rondové věty. „Vášnivé emoce lze vyjádřit ve zhuštěné podobě, bez mnohomluvnosti…“, ocenil na tomto díle hudební kritik Eduard Hanslick. Je to skladba plná slunce, optimismu a něhy.

Sonáta č. 3d moll op. 108 je vyvrcholením celé této sonátové trojice. Toto rozsáhlé nervní epické drama má čtyři věty: Allegro, Adagio pro housle, Un poco presto e con sentimento je partem pro klavír a na závěr vášnivé Presto agitato, opět už pro oba nástroje.

Během koncertu jsme také dvakrát slyšeli Scherzo c moll ze sonáty „F-A-E“, jednou před přestávkou na konci první části koncertu a podruhé jako přídavek.

Petr a Pavel jsou biblická jména, která k sobě neoddělitelně patří. Pavel Šporcl je mediálně známější, klavírista Petr Jiříkovský mu je rovnocenným hudebním partnerem. Koncertní síň byla úplně plná a odměnila oba umělce dlouhým a zaslouženým potleskem. Po koncertě proběhla autogramiáda.