Scéna.cz 

O vášni a pomíjivosti života zpívala skupina La Morra

Koncert nás přenesl do období renesance v Itálii kolem roku 1500. Ve Florencii, Sieně, Milánu nebo Římě vznikaly mistrovské skladby renesanční polyfonie, především madrigaly a frottoly. Vokálně-instrumentální soubor La Morra přijel do Prahy ze Švýcarské Basileje přesně s tímto repertoárem. Ač každý pochází z jiné země, Vivabiancaluna Biffi, Corina Marti a Michal Gondko se sešli před lety jako spolužáci zapálení pro starou hudbu na Schola Cantorum Basiliensis.

Program z převážně italských skladatelů byl rozdělen do čtyř částí. V části „Úvod“ zazněla taneční skladba Ballo Rostiboli gioioso, která bývá připisována Domenicu da Piacenza. Poté jsme v části nazvané „Vášeň“ slyšeli šest skladeb, jejichž autory byli Bartolomeo Tromboncino, Marchetto Cara a Benedetto Gareth. Mezihra nás pomyslně roztančila třemi skladbami – Ballo Lionzello, Ballo Rossina a Ballo Petit vriens. Na závěr zaznělo několik madrigalů ve čtvrté části nazvané „Pomíjivost života“. Přídavek byl neveselý o smrti a umírání – skladba Passacaglia della vita, kterou složil asi o sto let později žijící Stefano Landi.

Všichni tři hudebníci hráli procítěně a s velikým porozuměním. Většinu skladeb naplnil přirozený zpěv umělkyně s poetickým jménem Vivabiancaluna Biffi, která jako rodilá Italka dokázala texty plně procítit a přesně frázovat. Občasné jemné vibrato zvýrazňovalo emoce obsažené v textech, z nichž některé napsal velmi známý autor lyrické poezie Francesco Petrarca. Vivabiancaluna k tomu hrála na strunný nástroj viola d´arco. Corina Marti je prvotřídní hráčka na zobcovou flétnu a na clavisimbalum. Svou skvělou techniku a invenci předvedla diminučními obměnami, jež působily v jejím podání lehce a přirozeně. Loutnista, rodák z Varšavy, Michal Gondko hrál na violu da mano, jeho mistrovské ovládání tohoto nástroje jsme si plně vychutnali v sólové skladbě De mon triste desplaisir – Fantasia.
Koncert proběhl v příjemném barokním prostoru kostela sv. Šimona a Judy, který slouží jako koncertní síň. Po koncertě jsme se sešli s umělci ke krátkému rozhovoru.

Jste v Praze poprvé?
Corina Marti (CM): V Praze jsem už asi po čtvrté, ale poprvé je to tady s mými přáteli v seskupení La Morra.
Michal Gondko (VB): Já jsem tady podruhé v životě, poprvé to bylo už hodně dávno. Praha je opravdu nádherné město.

Vivabiancaluna Biffi (MG): V Praze už jsem byla vícekrát, je to místo, které se vám dostane pod kůži.

Pocházíte z různých zemí, jak jste se sešli?
MG: Jsme původně spolužáci ze Schola Cantorum Basiliensis, teď tam působíme jako učitelé. Já jsem z Polska, Vivabiancaluna je Italka a Corina je ze Švýcarska. Vystupujeme různě, máme každý své soukromé projekty, ale dohromady tvoříme ansámbl La Morra.

Proč renesanční hudba?
VB: Tato hudba je krásná sama o sobě jako hudba, ale když jdete do hloubky a ponoříte se do slov té poezie, zjistíte, že je ještě krásnější. Boří bariéry mezi vámi a posluchači, se kterými se můžeme podělit o své emoce. To mám na ní nejraději. Je velmi romantická a vnitřně bohatá, hodně melodická. Je také velmi dramatická, ale to drama cítíte spíše tam někde uvnitř, není předváděno okázale navenek.
MG: Ta hudba je stará, ale zároveň velmi aktuální, je fascinující. Vybral jsem si ji, už když mi bylo nějakých patnáct-sedmnáct let, dřív než jsem odešel do Basileje.
CM: To je jako s láskou, je těžké definovat, proč jste si vybrala tohoto muže a ne tamtoho. Prostě najednou víte, že renesanční hudba je ta pravá láska. Dá se říci, že cítíte něco jako feromony, které vás neodolatelně přitahují. (Smích)

Jak se Vám vystupovalo v tomto prostoru?
CM: Architektura i atmosféra jsou vynikající. Ráda vystupuji na místech, kde cítíte, že vás to přerůstá, že je to větší než člověk, ať už je to synagoga, kostel nebo koncertní síň.
MG: Akustika je tady výborná.
VB: Také publikum, které vám dává najevo respekt a ocenění, nedává tak otevřeně najevo emoce v porovnání s Italy, ale cítíme se tu příjemně a vítáni. Budeme rádi, pokud budeme moci ještě někdy vystupovat v Praze.

A co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
CM: Zítra a pozítří jsem pozvána k vedení mistrovských kurzů na Pražské konzervatoři.
MG: V květnu vystupujeme v Helsinkách s Helsinským barokním orchestrem, v červnu v Německu ve Freyburgu a pak v Itálii v Ravenně, v červenci tam máme Německo, York v Anglii a znovu Finsko.

Děkujeme vám za rozhovor a především za krásný hudební zážitek.

Psáno z koncertu 21. dubna 2015, Kostel sv. Šimona a Judy, v rámci cyklu Stará hudba pořádá Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK
Podrobný program koncertu s titulem Nelítostný čas!
Ballo ‘Rostibolli gioioso’ (Domenico da Piacenza?)
Hor che’l ciel e la terra (Bartolomeo Tromboncino, text: Francesco Petrarca)
Non va l’acqua al mio gran foco (Bartolomeo Tromboncino)
Oimè il cor, oimè la testa (podle Bartolomea Tromboncina)
Amando e desïando (Benedetto Gareth)
Più che mai (Bartolomeo Tromboncino nebo Marchetto Cara)
Nasce la speme mia (Marchetto Cara)
Ballo ‘Lionzello’ (Domenico da Piacenza?)
Ballo ‘Rossina’ (in: Hans Judenkünig, Ain schone kuenstliche Underweisung, 1523)
Ballo ‘Petit vriens’ (Guglielmo Ebreo da Pesaro/La Morra)
Non resta in questa valle (anonym/Andrea Antico)
De che la morta la mia signora (anonym/Andrea Antico)
O passi sparsi (Sebastiano Festa, text: Francesco Petrarca)
O despietato tempo (Zanin Bisan)
Ecce video celos apertos (Nicolas Craen)
De mon triste desplaisir – Fantasia (Jean Richafort/Francesco Canova da Milano)
Per dolor mi bagno il viso (Bartolomeo Tromboncino)

LA MORRA: Vivabiancaluna Biffi zpěv a housle; Corina Marti flétny a renesanční cembalo; Michal Gondko viola da mano. Skupina byla založena v roce 2000. Název skupiny byl inspirován instrumentální skladbou La Morra holandského renesančního skladatele Heinricha Isaaca.
Více o skupině se dočtete zde .