Scéna.cz 

Dagmar Pecková se zastala všech hříšnic světa

„Když žena, která je velmi emocionální bytost, něco špatného provede, tak to má vždycky důvod, “ zastala se všech hříšnic světa Dagmar Pecková, která vystoupila v Rudolfinu 24. března 2015 na koncertě s názvem HŘÍŠNICE, který se konal u příležitosti vydání stejnojmenného CD, jemuž dal požehnání právě na tomto koncertě kardinál Dominik Duka. Jeho proslov o hříchu v době před Velikonocemi byl tak krásný, že ho citujeme v závěru tohoto článku.

Koncert začal orchestrální skladbou „Tanec sedmi závojů“ z opery SALOME Richarda Strausse. PKF – Prague Philharmonia řídil srbský dirigent Alexandar Marković. Bohužel hned při prvním vystoupení Dagmar Peckové došlo k jakémusi nesouladu v hlasitosti, Dagmar Pecková zpívala procítěně árii Klyteimnestry „Ich habe keine gute Nächte…“z opery Elektra a skoro ji nebylo slyšet. Celý repertoár Peckové byl postaven na dramatických áriích popisujících duševní dramata a těžké stavy depresí, ty nejvnitřnější boje, které se v nitru ženy odehrávají, což vyžadovalo pochopitelně i zpívání v pianissimu. Normálně je orchestr při operách umístěn dole v orchestřišti a zvuk je tak tlumen, tady vyzněl příliš hlasitě a sólistku v některých pasážích přehlušila hudba. Dirigent se sice snažil orchestr více ztlumit svými gesty, ne vždy to však bylo dostačující. Naštěstí takové kritické okamžiky na hranici posluchačovy snesitelnosti byly jen dva.
Sopránové party v Elektře zpívala z empory čerstvá držitelka ceny Thalie Ivana Veberová, po přestávce zazpívala také árii „Del fiero duol“ z Cherubiniho MEDEI. K basovým áriím a duetům přizvala Pecková výborného slovenského basistu Petera Mikuláše. V závěru koncertu se připojil k sólistům Kühnův smíšený sbor.

Závěr koncertu patřil požehnání CD a na úplný závěr Dagmar Pecková zazpívala procítěnou árii Maří Magdalény od Julese Masseneta. Vzhledem k dramaturgii koncertu a těžkým tématům jsme odcházeli zamyšleni, posíleni však do dalších životních dramat milými slovy pana kardinála.

K vydání CD Dagmar Pecková řekla: „Chtěla jsem tak trochu nahlédnout do duše hříšnic a chtěla jsem hledat proč ty hrozné činy, jako jsou vraždy, krvesmilstvo, vraždy vlastních dětí, líbání useknuté hlavy sv. Jana Křtitele - když jsem něco nedostala zaživa, tak si to vezmu po smrti, dělaly. Myslím si, že jsem se snažila najít něco, co je za těmi postavami dál. Také jsem se pokusila i tímto způsobem to interpretovat, čili ne na efekt. Existuje velká spousta oper, které se málo nebo skoro vůbec nehrají a chtěla jsem je přiblížit českému publiku. Jsem ráda, že díky koncernu PBS toto CD vzniklo a můžeme předvést posluchačům naše umění, jak Alexandara Markoviće, Slovenské filharmonie a sólistů Petera Mikuláše a Ivanky Veberové. Za to jsem hodně ráda.“

„Jen dva hříchy nechápu – závist a nenávist, protože z nich nikdy ten hříšník nic nemá, jen se užírá, ale také může zničit druhého.“ Jeho eminence, kardinál Dominik Duka, arcibiskup, primas český.
„Ženy – hříšnice. Chceme-li se o hříchu něco vědět, zalistujme Biblí, dozvíme se hned na první stránce: „Adame, to já ne, to On.“ My muži z toho nevypadneme. Chtěl bych upozornit, že to slovo hřích se tak trošku zdá, že patří do muzea či pod památkovou péči. Otevřete noviny, zmáčknete knoflík, a podíváte se na zprávy: korupce, vražda, válka, podvod. To všechno má jednoho společného jmenovatele – hřích.
A přesto ta závěrečná árie, závěrečná scéna s Máří Magdalénou nás najednou staví do úplně jiné roviny. Ano, žena hříšnice, ale žena, která první oznamuje – Kristus vstal z mrtvých. Ten Kristus, před kterého přivedou ženu, cizoložnou, podle zákona Mojžíše má být ukamenována. Jsme pozorovateli příběhu a ptáme se, co se stane? Kristus se sehne, píše do písku. Nemáme od něho ani jediné napsané slovo. Pak se podívá a řekne: „Kdo je bez hříchu, hoďte po ní kamenem.“
V současné době, kdy slova korupce, nepoctivost, hulvátství nás stále tíží, věřme jediné věci - toho se nezbavíme ani přísnými soudy, ani násilím, o to jsme se několikrát v dějinách pokusili a vždycky to špatně dopadlo. Zákon, který Kristus dal, zákon, který je uveden do života, zní jednoduše – „Mějte se navzájem rádi, jako jsem měl já rád vás.“ Jestliže budete mít někoho druhého rádi, jestliže budete mít k druhému úctu, tak nakonec hřích odejde. On ten hřích je opravdu nebezpečný, protože vždycky dává jakési světlo, jakousi naději, že přece jenom, když někomu něco vezmu, budu bohatší… Jen dva hříchy nechápu – závist a nenávist, protože z nich nikdy ten hříšník nic nemá, jen se užírá, ale také může zničit druhého.
Tak bych chtěl všem popřát krásné Velikonoce, které říkají – snaž se jít tou cestou, mít druhého rád, mít ho v úctě, a pak je hřích překonán.“

Psáno z koncertu Dagmar Pecková: Hříšnice; 24. března 2015 Dvořákova síň Rudolfina, Praha
Dagmar Pecková (mezzosoprán); Ivana Veberová (soprán); Peter Mikuláš (bas); dirigent Aleksandar Marković; Pražská komorní filharmonie; Sbormistr Marek Vorlíček; Kühnův smíšený sbor
Program:
Richard Strauss: Tanec sedmi závojů z opery Salome;
„Ich habe keine gute Nächte…“ z opery Elektra
Richard Wagner: „Ich sah das Kind“ z opery Parsifal;
„Die Zeit ist da“ z opery Parsifal
Vincenzo Bellini: Norma, předehra k opeře
Luigi Cherubini: „Del fiero duol“, árie Medey z opery Medea
Camille Saint-Saëns: „Mon coeur“, árie Dalily z opery Samson et Dalila;
Bacchanale z opery Samson et Dalila
Antoine Mariotte:„Ah! Je baiserai ta bouche! Iokanaan“, závěrečná scéna z opery Salome
Jules Massenet: „O mes soeurs“ z oratoria Marie-Magdeleine
Oficiální stránky zde
Oficiální teaser k CD Hříšnice zde