Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jana Foff Tetourová: Mám ráda, když lidé dávají najevo své pocity

autor: archiv

Mezi letošními nominovanými na Cenu Thalie se objevila také Jana Foff Tetourová z plzeňské opery. Porotu okouzlila rolí princezny Amneris v zdejší inscenaci Aidy. Nejen o této roli, ale také o tom, jaké úkoly pěvkyni čekají v letošním roce a jaké radosti prožívá v rodinném životě, jsme si povídaly při její pražské návštěvě.

Máte na kontě množství pozoruhodných pěveckých rolí. Jaké místo mezi nimi má princezna Amneris?
V současné době je to má nejoblíbenější role, která je úžasně hudebně a dramaticky vystavěna.

Vzpomenete si, v jaké situaci vás zastihla zpráva, že jste nominována na Thalii?
To si pamatuji velmi dobře, v době, kdy mi volala tajemnice Herecké asociace Martina Němečková a oznámila mi nominaci na Thálii, jsem si šla právě zaplavat do bazénu. Poprosila mě, abych do doby než bude tisková konference a než zpráva o nominacích projde tiskem, nikde nemluvila. Bylo to pro mě velmi těžké, ale alespoň jsem se pochlubila manželovi.

Na inscenaci jste spolupracovala s mladým režisérem Tomášem Pilařem, který je zároveň šéfem plzeňské opery. Jak se vám s ním pracovalo? A nakolik důležité je pro vás propojení pěveckého projevu s hereckou složkou – nejen v této inscenaci, ale i obecně?
Pro mě je to to nejdůležitější, a stojí na tom úspěch nebo neúspěch role, kterou právě ztvárňuji. Musím říct, že tady vše perfektně zafungovalo. S panem režisérem Tomášem Pilařem je úžasná spolupráce, respektuje váš názor. Je to velice optimistický a otevřený člověk. A nesmím zapomenout ani na milého dirigenta pana Františka Drse, s kterým jsem hudebně roli připravovala, a který i celou operu nastudoval.

Bylo to vaše první setkání s operou Aida? Nelákala by vás role Aidy?
S rolí princezny Amneris jsem se setkala už podruhé. Poprvé jsem byla na tuto roli velmi mladá a vnitřně nevyzrálá, ale přínosné pro mě je, že tuto roli z té doby hudebně znám, a tak mám lepší možnost soustředit se na herecké prožití role. Takže si to teď více užívám, a při každém představení mám pocit, že pořád objevuji něco nového v psychice Amneris. Ptáte-li se na Aidu, ta je mimo můj obor. A upřímně řečeno, ani mě moc tato postava neláká. Role Amneris je komplikovanější, je hybatelem děje a umožňuje mi použít více výrazových prostředků .Je pro mě zajímavější než Aida.

Když jsem si prohlížela na webu seznam rolí, v nichž jste měla možnost vystoupit, zjistila jsem, že jste si vyzkoušela poměrně dost rolí verdiovského repertoáru. Láká vás nějaká role z Verdiho opery, kterou jste dosud neměla možnost ztvárnit?
Pokud se ptáte konkrétně na Verdiho, tak mě do budoucna láká ještě role princezny Eboli z Dona Carlose. Jinak mám velmi ráda české autory, především Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

Ve vašem repertoáru převažuje klasický repertoár. Která je vaše nejoblíbenější role? Neláká vás zazpívat si něco modernějšího?
S moderními operami jsem se již setkala, naposledy to byla opera Sluha (The Servant) od Marca Tutina, kterou jsme nastudovali v Plzni a pak s ní vystupovali na festivalu Armel v Maďarsku. Těch rolí, které mám ráda, je samozřejmě více – Carmen, Dalila, Charlotta z opery Werther, Herodias z opery Salome. Miluji opery Antonína Dvořáka a role jako je Káča z opery Čert a Káča nebo Ježibaba z Rusalky.

Máte zkušenost s diváky v Čechách i v zahraničí (víckrát jste byla s operou v Japonsku). Je výrazně rozdílné přijetí operních představení u nás a v zahraničí?
Myslím, že lidé v zahraničí jsou spontánnější. A to není jen v divadle. Je to podle mého obecný problém České republiky. Pořád mám pocit, že se lidé málo usmívají, málo projevují. Když jsme nedávno byli s rodinou na dovolené v Itálii, měli jsme tam s naší malou holčičkou všude dveře otevřené, všichni se na nás usmívali, zdravili nás. A když přijedete do Čech, lidé jsou málo spontánní a málo kontaktní. To je pak vidět i v divadle u obecenstva. Já sama jsem typ otevřeného a někdy až moc upřímného člověka. Mám ráda, když lidé dávají najevo své pocity.

Co vás čeká v profesním životě v tomto roce?
Teď budu zpívat v Plzni Radmilu v nově nastudované Libuši Bedřicha Smetany. A moc se těším na léto, kdy budeme už podruhé hrát v Chudenicích Rusalku (pod názvem Chudenická Rusalka bledá), kterou svérázným způsobem upravil a režíroval Petr Oukropec. Je to netradičně pojatá Rusalka, Já ztvárňuji Ježibabu a Cizí kněžnu.

Co kromě práce vás těší?
Mám třiapůlletou dcerku, a to je asi teď moje největší radost. A jsem také ráda za rodinné zázemí, které mi vytváří můj manžel.

Vaše holčička vypadá dosti temperamentně – asi po vás. Zeptám se na závěr, zpívá? A zpíváte jí vy?
Ano,je to velmi temperamentní dítě. Zatím zpívá takové ty klasické dětské písničky, jako je Skákal pes přes oves. Zpěv ode mě vyžaduje hlavně večer při usínání. Takže vždy před spaním jí zpívám Ježíšku, panáčku a Spinkej, můj andílku, a přitom chce hladit vlasy. Nejvíce se zpívání osvědčuje při procházkách. Pochod jí jde jen v tom případě, že zpívám.Když přestanu, hned chce domů, ale když jdeme a já zpívám lidové písničky, ujde velký kus cesty. V létě jsme byli v Česko-saském Švýcarsku, šli jsme k Pravčické bráně, což bylo asi 6 km, já celou cestu zpívala, holčička šlapala, a úplně zapomněla na únavu.

Vidím, že dokáže svým zpěvem nejen potěšit, ale i inspirovat a stimulovat ostatní. Tak ať se vám to daří i nadále!
Děkuji.

Odkazy:
Divadlo J.K. Tyla Plzeň
Oficiální stránky
Ceny Thálie - nominace

16.3.2015 20:03:10 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!