Bajadéra na scéně Národního divadla
autor: archiv divadla
zvětšit obrázek20. listopadu vstoupila BAJADÉRA poprvé v celé své kráse na scénu Národního divadla v Praze. Letmé seznámení zprostředkovala již její část uvedená v komponovaném večeru Paquita v roce 1974. Jinak se baletem Bajadérou zabýval pouze brněnský soubor. Jeho inscenace z roku 2003 byla tak úspěšná, že po 10 letech ji v brněnském Národním divadle obnovili. Při rozvažování o rozličných verzích Bajadéry vhodných pro pražské ND se ukázalo být nejlepším řešením vytvoření zcela nové Bajadéry. Tímto úkolem byl pověřen Javier Torres, působící v současnosti v Helsinkách, který se již v Praze dobře zapsal Spící krasavicí - Šípkovou Růženkou.
Javier Torres, inspirovaný existujícími inscenacemi, se pustil do Bajadéry po svém a do romantického příběhu podobně jako do Spící krasavice vložil psychologii a možná i některé své problémy. I když může vzniknout pochybnost o oprávněnosti takto zasahovat do dané struktury, z hlediska logiky to mělo smysl. Není ovšem jisté, zda dát přednost tradičnímu romanticky rozervanému hrdinovi, který se nemůže rozhodnout mezi dvěma ženami nebo Torresovu hrdinovi, který je ustupuje energické a dominantní matce.
Torres pracuje s kompletním petipovským příběhem včetně posledního aktu, který se běžně vynechává, ale je podstatný pro jeho koncept vítězství lásky nad smrtí. Javier Torres učinil zásahy nejen do dramaturgie ale i choreografie, dodal některé novinky, ale neochudil balet o nic podstatného, co se od Bajadéry očekává. Možná by nebylo do věci některé sborové scény i zkrátit neboť téměř tři hodiny trvající představení je pro současné obecenstvo poměrně dost dlouhé. Torres se nesnažil Bajadéru umístit přímo do Indie - i to by se příčilo jeho logice věci-vždyť Indie v romantickém pojetí se také značně lišila od reality. Zvolil kompromis a lokalizoval balet do "literární" země Šangri-la, někam pod vysoké hory, kde se mísí západní civilizace s exotickou.
Příběh členěný do dvou dějství s několika obrazy, je spjat do kruhu - začíná prologem se "sociálním" podtextem - mezi hrajícími si dětmi - budoucími hrdiny Solorem z bohatého rodu a Nikií, dcerou služky, zeje nepřekonatelná propast, stejná dětská dvojice také příběh symbolicky završuje.
Jeviště je orámováno zlatým ornamentálním obloukem, který naznačuje, že vstupujeme do neskutečného světa - snad pohádkové obrázkové knihy, v níž se obrací listy a odkrývají se jednotlivé výjevy. Nikia (Nikola Márová) se má stát chrámovou tanečnicí - bajadérou a pro Solora (Michal Štípa) plánuje rázná matka výhodný sňatek s dcerou radžy. Setkáváme se s oběma hlavními protagonisty už v dospělosti pod himalájskými horami, pokrytými ledem, jejichž vrcholy se ztrácejí v mlze, před chrámem s posvátným ohněm. Šedomodrá a bílá vzbuzují pocit chladu a krystalické čistoty - jak ji materializuje i Nikia vykonávající obřadný tanec. Její zjevení doprovází lyrická melodie a ona sama se stává ztělesněním oduševnělosti, průzračnosti, ženství. Jejímu kouzlu neodolá Solor - je přirozené, že se dětské kamarádství proměnilo v hluboký cit - ale ani nedisciplinovaný velekněz, Nikiin "nadřízený" (Jiří Kodym). Jeho vzplanutí je prvotní jiskrou dramatické exploze. Sólem Nokie a duetem se Solorem v tomto prvním obraze se také začíná řada slavných a krásných sól, duet dalších partů, kterými balet přímo hýří. V další scéně je to např. laškovný tanec radži (Tomáš Kopecký) a jeho milostnic. Obě příští soupeřky, aniž by o tom zatím věděly - Nokia a Gamzatti (Rebecca Kong), dcera radži- okouzlují v tanci, v němž bajadéra žehná nevěstě. Stejné pohyby s "fázovým posunem" - Gamzatii je opakuje po Nokii, obě se zastavují a ve společné pozici vytvářejí efektní obraz čtyřruké bohyně. Okolnosti je ale záhy postaví proti sobě a z Nokie - esence křehkosti - se stává vášnivá obhájkyně svého citu, která neváhá zabít. Vedle fyzické proměny, proměny stylu vyžaduje tento moment i velkou citovou angažovanost, kterou uplatnila Nikola Márová velmi přesvědčivě podobně jako i v následujícím dějství - zásnubní slavnosti, v níž vyjadřuje nesmírný smutek, zklamání a melancholii ze Solorovy zrady. Zdeptaná poklesne k zemi a opět se vzchopí a "vzepne" až do špiček s novou naléhavostí, která zůstává bez odpovědi. Chvilka mylné radosti prosvitne, když uvěří, že jí košíček s květinami poslal Solor, než ji zasáhne hadí jed. Umírání patří k nejdramatičtějším a nejsilnějším momentům. Ještě je ale třeba učinit obrat zpět a zmínit se o tanci Zlatého Buddhy Ondřej Vinklát), jehož zjevení na slavnosti zasáhne svadebčany a obecenstvo jako blesk. "Indická" choreografie - nezvykle variované skoky do neuvěřitelné výšky, pozice ve vzduchu i na zemi, držení paží i prstů - "mudry" - jsou precizní jako "vyražené do prostoru", jeho explozivita a dynamizmus nemají srovnání. Skvěle se uvedli v duetu i Solor s Gamzatti.
Po takovém nakupení událostí i tanečních výkonů čeká na diváky uklidnění a čistá poezie "bílého baletu" v dalším aktu, který začíná známým "opiovým snem". V Torresově pojetí nemá hrdina zapotřebí žádného opia, je vyčerpán svým bolem a smutkem nad smrtí Nokie, výčitkami svědomí a upadá do spánku zcela přirozeně. Sestup stínů - víl v bílých balerínách - je uskutečněn vskutku magicky - z mlhy, v padajícím sněhu - (projekce mihotavých světel na transparentní oponu) se noří obrysy 24 tanečnic, které nějakou dobu sestupují po šikmé linii ve sledu stejných figur - arabesky a úkroku, seskupení udržuje tvar proměnlivého trojúhelníku, než se rozestaví na ploše do šesti řad po čtyřech tanečnicích. Nyní je čas pro sólo bílého přízraku Nokie i dalšího skvostného duetu Nokie se Solorem. Na rozdíl od reality, kde Nokia dodržuje indické taneční zvyklosti - zalomené ruce - pokrčené paže, nohy, platí v říši stínů univerzální přísná a vznešená klasika bez jakýchkoliv místních příkras. Vedle milenců se blýsknou i tři tanečnice se svými brilantními krokovými variacemi a piruetami.
Zde ovšem dílo nekončí tak jak je obvyklé, ale pokračuje už opět v exotické "realitě" - svatbou v chrámu. Předchází ji prolog s bubeníky, který se promění v hlučný akrobatický tanec válečníků už v značně "divokých" kulisách chrámu s figurami býků a hrozivou rozšklebenou hlavou božstva. Svatební obřad naruší přízrak Nokie, polekaná Gamzatti převrhne svíčku a celý chrám vzplane ohněm. Solor se vrhá do ohně za Nokií vstříc smrti. Podle (nejen) indických tradic se z ohně rodí nový život, a tak poslední scénu zabírá velebné pohoří a v něm se promítnou bílé postavy obou milenců, kteří zůstanou už na věky spolu, zatímco dole na zemi proběhnou v podobě nerozlučná dvojice malých dětí.
Přes veškerou nádheru a luxus - dostatečný, aby navodil atmosféru - palác rádži, síň, v níž se konají zásnuby (zde bohužel poněkud mizel Zlatý Buddha na pozadí pozlátka na zdech a "růžová" snoubenka splývala se stejně "růžovými" sboristkami), sen s vílami, chrám, kde se koná svatba, kostýmy "ala Indie" (často s autentickými materiály a dekorem) je inscenace ve výtvarném výrazu poměrně umírněná a střízlivá a nepřehlušuje samotný tanec.
Je už dobrým zvykem ND, že tištěný program bývá velmi dobře sestaven, obsahuje vedle děje např. rozbor a historii představení, životopisy tvůrců, odborné studie - tentokrát o kulturní pluralitě Indie od Blanky Knotkové-Čapkové. V případě Bajadéry je pozoruhodná i grafická úprava - barevné stránky s indickými ornamenty - mandalami.
Praha má tedy opět jeden "velký" balet se vším co k tomu patří - romantický příběh v exotickém prostředí, podmalovaný melodickou hudbou (Ludwig Minkus), s velkolepou výpravou, s půvabnými pasážemi v tom nejlepším podání našich tanečních hvězd i všech ostatních účinkujících. Národní divadlo s ním přichází v tu nejvhodnější dobu - chmurný podzim, nedaleko do vánoc - přesně ten okamžik, kdy se lidé zvlášť rádi nechávají unést iluzemi. V "říši snů" se ale mohou díky Bajadéře nyní octnout kdykoliv.
www.narodni-divadlo.cz
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Ivan Hlas – 70
Ivan Hlas – Pramínek času
Muž mnoha profesí a jedna z legend české hudební scény Ivan Hlas se u příle celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Skutečný příběh manželství
Milá Olivie
Dokáže síla umění překonat rodinnou tragédii? Skutečný příběh manželství britského spisovatele celý článek