Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vladimíra Brychová: Zachovat klid a chladnou hlavu je na místě

autor: archiv

PKF – Prague Philharmonia rozjela svou 21. sezónu. Koncertní trilogie 20 let stylově vzbudila kladné ohlasy. Rozhovor s Vladimírou Brychovou tentokrát není o dirigentském aranžmá, nástupech sólových nástrojů, ale přesto jsme o dirigentech i hudebnících mluvili, jen z jiného úhlu pohledu. Vladimíra Brychová je v PKF – Prague Philharmonia manažerkou produkce. Zeptali jsme se, zda si koncert vychutnává bez produkčních chmur a starostí. Jaké to je zajišťovat produkci pro zahraniční festivaly? Předáváme slovo starostlivé a příjemné Vladimíře Brychové, s velkým smyslem pro přesnost a pořádek.

Manažerka produkce, dovolím si parafrázi, „aby slunce vyšlo, mraky přešly“? Co vlastně všechno vaše funkce obnáší?
Ta práce je hodně všestranná. Člověk nesmí na nic zapomenout v průběhu celého projektu, tím mám na mysli koncert, nahrávání nebo zájezd. Od počátku je to zejména práce s pořadatelskou stranou nebo koncertním sálem. Všechno je třeba dopředu zajistit, na nic nezapomenout. Hodně věcí se musí vyjasnit ještě předtím, než jdou dál k orchestru. Informace se orchestru předávají hlavně ve formě přehledných fermanů, měsíčních kalendářů, kde je soustředěno úplně všechno, časy a místa koncertů a zkoušek, hraný program včetně nástrojového obsazení jednotlivých skladeb, jména dirigentů i sólistů, časy a místa odjezdů na zájezdy, čísla a časy letů, jména hotelů nebo i to, zda bude koncert nahrávat rozhlas nebo televize i kdy bude při koncertě přestávka. Dalším podobně sdělným dokumentem je itinerář zájezdu. Tam je v podstatě totéž a dále adresy sálů a hotelů, koncertní oblečení, kontakt na dopravce i pojišťovnu v případě pojistné události, někdy i mapky s označením cesty od hotelu k sálu, seznam ubytování, čísla elektronických letenek jednotlivých hráčů, upozornění na místní zvláštnosti, apod. Hráči tak mají na jednom místě všechny potřebné informace. V poslední době řada z nich dává přednost elektronické podobě, kterou mají ve svém mobilu či tabletu, před tištěnou. Dáváme jim tedy obě verze. Podobný přehled dostávají i naši hostující dirigenti a sólisté o svém pobytu u orchestru v Praze. K tomu mapu Prahy s vyznačenými místy zkoušek a koncertu a drobné pozornosti.
S tím vším souvisí komunikace s mnoha dalšími stranami od pojištění nástrojů a osob, dopravy, zajištění zázemí pro všechny zúčastněné umělce. Ve velkém časovém předstihu domluva se sólisty a dirigenty ohledně časů i náplně zkoušek, někdo je musí v pravý čas vyzvednout v hotelu, dovést na zkoušku, tam se třeba i postarat, aby dostali vodu nebo kávu. Řešíme během toho spoustu dílčích problémů. Jedna dirigentka si například zapomněla noty v předchozím hotelu v Milánu, druhé noty studovala v letadle a letuška jí na partituru vylila šálek kávy. V den, kdy měla zkoušet, což bylo hned po příletu, nám sdělila, že je bez not. Sháněli jsme náhradní a dodali jí je. Jednomu dirigentovi se ulomila nožička od brýlí, takže jsme zajišťovali jejich opravu. U jiného dirigenta jsem zase vyřizovala omluvu hotelu za to, že se nevyspal, protože jej rušili jiní hluční hosté hotelu, jakýsi sportovní tým. Kromě omluvy vedení hotelu a tiššího pokoje na další noci dostal láhev luxusního šampaňského. Při jednom nahrávání se zdál sál zvukovému mistrovi příliš „hluchý“. Vyžadoval, abychom řady první třetiny sálu, byla to Smetanova síň Obecního domu, pokryli látkou. Naštěstí nám pomohlo Národní divadlo ze svých depozitářů. Trochu více dopředu se řeší náhradní zkouškové sály, když je náš zkouškový sál zrovna obsazený.

Omlouvám se za otázku, není někdy zapotřebí zvýšit hlas?
To by ničemu nepomohlo. Zachovat klid a chladnou hlavu je na místě. I ve vztahu k orchestru. Na zájezdech je potřeba často rozhodnout, zda nějakou situaci řešit cestou A nebo B. V té chvíli může dojít k tomu, že vznikají návrhy cest C, D, E atd. Vy potřebujete rozhodnutí udělat rychle a situaci usměrnit. V tomto případě je potřeba se chovat trochu autoritativně, neřešit problém „demokraticky“ s celým orchestrem, ale jen s jeho zástupci, inspektorem orchestru či koncertním mistrem. Je to účinnější, než naslouchat všem čtyřiceti názorům. Nicméně i tak se snažím samozřejmě zvolit variantu, která bude vyhovovat většině a hlavně bude logicky nejlepším řešením.

Můžete prozradit, zda si koncert vychutnáváte po stránce hudební, nebo vám tanou na mysli některé případné předchozí problémy?
To je správná otázka. Koncert je pro mne vždycky odměnou. Někdy si ale sednu do publika a mám najednou pocit, že něco není v pořádku. Orchestr sedí na pódiu, má naladěno, ale dirigent nejde a nejde. Pak dostávám strach, jestli se dirigentovi něco nestalo, sólistovi třeba nepraskla struna na nástroji, a podobně. Samozřejmě v případě komplikovaných koncertů s více zahraničními sólisty či pěveckým sborem, bývá jeden zástupce produkce během celého koncertu v zákulisí.
Speciální kapitolou jsou zájezdy. Tam musíme řešit spoustu zvláštních situací, od poškozených kufrů na letišti, přes špatné pokoje v hotelu, někdy i zdravotní obtíže. Dost věcí je třeba vyřešit i v koncertních sálech. Někteří muzikanti třeba špatně vidí do not, protože v té části sálu je horší osvětlení, violoncellisté někdy požadují výměnu židlí, protože na některých typech kloužou dopředu a nemohou hrát. Poslední zásadní problém, který si teď vybavuji, se stal v létě. Přijeli jsme do nám dobře známého německého sálu, koncert byl organizován naším stálým německým pořadatelským partnerem, všechny podklady byly předem projednány. A najednou stálo na pódiu místo klavírního křídla pianino typu, jaký vídáme ve třídách základních uměleckých škol. Klavír byl v programu toho koncertu ve skladbě Bohuslava Martinů jako vedlejší sólový nástroj. Klavírista pochopitelně řekl, že na pianino hrát nebude, dirigent chtěl okamžitě vyřadit skladbu z repertoáru koncertu. Po dlouhých tahanicích a mnoha telefonických rozhovorech, již v průběhu generální zkoušky, jsme s přítomnou zástupkyní pořadatelské agentury nakonec za pomoci našeho technika vyprosili křídlo z vedlejšího sálu, kde právě probíhala zkouška místního filharmonického sboru. Zavolali ladiče, ten nástroj přeladil a koncert nakonec proběhl, aniž by kdokoli z publika cokoli tušil.

V různých podnicích existují tzv. manuály. Máte vy podobné návody, které všechno řeší v kostce?
Samozřejmě. Máme k dispozici rozměry pódií, informace o veškerém vybavení a zázemí. Vedle toho si pro sebe dělám poznámky. Zejména jaká jsou v různých sálech negativa, tzn. co ohlídat dopředu. Někde mají cenné podlahy, pak si violoncellisté a kontrabasisté musí nosit podložky pod bodce. To platí třeba ve Španělském sále Pražského hradu.
Máme i takový seznam požadavků, anglicky se tomu říká „technical rider“, které chceme, aby nám zajistili pořadatelé. To je velmi významná věc, dokonce bývá i součástí smlouvy. Obsahuje přesně zapsané požadavky typu, že musí být šatny pro pány a dámy zvlášť, nároky na osvětlení, teplotu v sále, dále tam jsou údaje ohledně postavení orchestru, tzv. „stage plan“, nebo lépe česky plánek pódia, který popisuje počet židlí a notových pultů, elevaci pro dechové a bicí nástroje, rozestavění konkrétních nástrojů na pódiu. V šatnách vyžadujeme catering pro orchestr, minimálně vodu a, pokud to jde, i drobné občerstvení. Pro orchestr je to přidaná hodnota, ale není to jen nějaký plezír. Někam přijedete, hned je generální zkouška, po ní je málo času, takže není prostor na to, aby muzikanti hledali po městě restauraci. Nebo restauraci najdou v okolí, ale nestačí je včas obsloužit. Toto vše a mnohé jiné projednáváme dopředu s pořadateli.
Pokud jde o naše vedlejší abonentní cykly, mám možnost často zasáhnout i do toho, kdo bude jaký koncert dirigovat, jací budou sólisté.

PKF – Prague Philharmonia vystupuje na samostatných koncertech nebo v rámci prestižních festivalů. Je lepší pracovat s produkcemi festivalovými nebo koncertními?
Nedá se to takto dělit. Důležitější je, zda mají festivaly nebo místní pořadatelé stabilní obsazení produkčních. Pak víme, že jsou to lidé, kteří vědí co a jak, na co si dát pozor i jaká jsou naše specifika. Z festivalů, s nimiž nejčastěji spolupracujeme a je s nimi vždycky skvělá spolupráce, mohu jmenovat například mezinárodní hudební festival Pražské jaro nebo renomovaný švýcarský hudební festival Murten Classics, tradičně výborná spolupráce je třeba i s mezinárodním operním festivalem Smetanova Litomyšl nebo s produkcí cyklu koncertů Hudba na Pražském hradě.
Pokud se vymění někde nějaký člen produkce, tak se může stát, že v místech, kde nebyly dosud žádné problémy, se najednou objeví. To byl případ onoho výše jmenovaného pianina místo koncertního klavírního křídla. Na druhou stranu to funguje i obráceně, např. v prostoru, kde pořádáme naši abonentní řadu soudobé hudby Krása dneška, došlo k výměně produkčního a spolupráce se najednou výrazně zlepšila.

Dochází k vytvoření osobních vztahů mezi pořadateli?
S některými máme k sobě už velmi blízko. Víme o sobě také, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Těšíme se na každou další spolupráci. Víme už přesně, že člověk na druhé straně zná naše specifika, víme, že nám daný člověk pomůže vyřešit jakýkoli problém. Spolupracujeme opakovaně i s řadou dirigentů a sólistů a už známe jejich specifika. Např. violoncellista Mischa Maisky má velmi dlouhý bodec svého nástroje. V Rudolfinu jsme při generální zkoušce prvního koncertu s ním dlouho hledali podestu, která by jeho požadavkům vyhovovala. Dnes již na toto specifikum upozorňujeme dopředu sály, kde s tímto sólistou hrajeme.

V různých oborech jsou tzv. koncové oslavy – dotočná, dočesná, dožínky… Máte vy vůbec někdy na toto čas? Říci si, všichni jsou spokojeni, všechno dobře dopadlo.
To, o čem hovoříte, mají, pokud vím, většinou festivaly. V rámci našeho orchestru pořádá pan ředitel většinou na posledním koncertě abonentní sezóny jen decentní přípitek. V srpnu tohoto roku jsme ale měli náročné natáčení se zahraničním dirigentem i sólistou v Obecním domě v Praze. Těšili jsme se na závěrečný den natáčení, na to, že si konečně oddychneme. Po poslední zvukové sekvenci uspořádala pořadatelská agentura skleničku v restauraci na střeše obchodního domu Kotva. Bylo zrovna krásné počasí a z nás spadlo veškeré napětí. Hodně příjemný moment. Nešlo o tu deci šampaňského, ale o ten okamžik uvolnění.
Po náročnějším koncertě si obvykle sednu, zejména když je to v novém prostředí, a sepisuji si všechny nové poznatky, na co si příště dát pozor, co ohlídat. Řeknete si, na to nezapomeneme, ale uplyne půl roku, vrátíte se do stejného sálu a najednou jen stěží v paměti „lovíte“ třeba, potřebovala jsem deset nebo dvanáct hostesek? Kam jsme dávali květiny, když je přivezli? Nebo když se jedná o přímý přenos, je důležité přesně dodržet začátek koncertu. Jak dlouho dopředu jsme minule pouštěli diváky do sálu (tedy kdy byl první gong)?

Moc děkuji za setkání s vámi. Přeji klid a pohodu.

Ing. Vladimíra Brychová
Hudbě se věnuje od dětství, začínala v Kühnově dětském sboru a nyní zpívá již řadu let ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy, se kterým projela doslova celý svět od Mexika, přes Severní Ameriku, celou Evropu včetně třeba Islandu, přes Izrael až po Čínu. Po absolutoriu gymnázia vystudovala ekonomiku a řízení se specializací na vývoz stavebních činností na fakultě stavební ČVUT. Později se však věnovala managementu v oblasti klasické hudby. Nejprve v rámci hudební agentury, potom ve funkci výkonné ředitelky Kühnova dětského sboru, i ve vedení Vysokoškolského uměleckého souboru. Od roku 2004 vystupuje jako členka externího pěveckého sboru v pražském Národním divadle. V době předsednictví ČR Radě EU působila ve státní správě jako členka expertního týmu Předsednictví v oblasti harmonizace technických norem. Je mezinárodně certifikovaným projektovým manažerem IPMA.

www.pkf.cz

24.11.2014 16:11:03 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!