Petr Mikuláš vystihl nejlépe záměry díla
autor: archiv divadla
Třetí ze tří premiér před smetanovského operního cyklu Český triptych byla Marie Potocká Leopolda Eugena Měchury. Jestliže předchozí skladatelé, Kittl a Škroup, byli známi hudební veřejnosti alespoň útržkovitě, Měchurovy skladby z českých pódií zmizely takřka absolutně. Tento umělec ovšem nebyl příliš populární ani ve své době některá díla si získala více pozornosti. Ačkoli nabyl hudebního vzdělání u Jana Václava Tomáška, pracoval téměř celý život v úřednických funkcích v Klatovech a okolí a kompozici se věnoval jen okrajově. Tato izolovanost spojená s viditelně introvertní povahou odsunulo jeho dílo brzy zcela do pozadí moderní a původní hudby Bedřicha Smetany a jeho následovníků.
Jedinou operou uvedenou na profesionálním jevišti Prozatímního divadla byla právě Marie Potocká. Měchura, který sám tíhnul k lyrickému, elegickému výrazu a úspěchu dosáhl hlavně v oblasti kantát a oratorií, si libretistu Josefa Koláře nevybral právě nejšťastněji. Námět se na první pohled jevil jako efektní. Dramatizace Puškinovy poémy Bachčisarajská fontána sliboval orientální prostředí i zajímavé střety rozdílných povah a temperamentů. Bohužel právě dramatizace se v tomto případě víceméně nekonala. Text byl pouze přeložen a rozepsán do úst jednajících osob bez napětí, konfliktů a vyjádření pravdivých citů a charakterů. V celé opeře jsem nenašla jedinou akční scénu a to ani v případě předepsané vraždy ze žárlivosti. Vše provázela ušlechtilá, líbivá, sentimentální a později jednotvárná únavná hudba. Měchura se jistě poctivě snažil téma zpracovat, ale výsledkem je řada písňových obrazů, bez životnosti a vášně. A jevištní tvar s použitím vizuální koncepce Markéty Othové, Martina Poláka a Lukáše Jasanského tuto skutečnost ještě podtrhl. Je otázkou, zda se dá uvést v život něco, co nikdy nežilo, ale jejich výtvarné vyjádření s použitím černobílých fotografií a grafických útvarů bylo ve spojení s operou k „uzoufání“ nudné a bezobsažné. Jak ráda jsem vzpomínala na zážitek, který mi připravil o týden dříve výtvarník Jiří David ve Škroupově Meergeusovi.
Jestliže při prvním provedení přijímalo obecenstvo Měchurovu hudbu s laskavou pietou, dalo by se to říci i o sotva zpoloviny zaplněném hledišti Stavovského divadla. Ocenění a potlesku se dočkal zejména výkon Petra Mikuláše jako chána Gireje, který svou monumentalitou vyjadřoval záměr díla více, něž všechny obrazové děje na horizontu. také křehká a poněkud naivní Marie Potocká v podání Jitky Svobodové získala díky interpretce i půvab a vřelost. Z vedlejších úloh si zasloužil pozornost zářivý soprán Hany Jonášové, bezpečně rozpoznatelný ve všech ansámblových částech.
Projekt opery Národního divadla rozčeřil vody české dramaturgie i operní praxe a přinesl mnoho podnětů a otázek do diskuzí. Pečlivou dokumentaci i interpretaci poodhalil období hledání českého operního skladatele a naznačil možnosti tehdejšího vývoje. Přes všechny výhrady mi rozhodně obohatil a rozšířil pohled na českou hudbu a já se těším na inzerovaný Triptych II. , který má pokračovat další trojící oper, jejichž autoři budou tentokrát spojení s Terezínem.
Tolik pohled režisérky Karly Štaubertové-Sturm.TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 19. týden
Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek
HUDBA
Zlatá Lýra představí festival jako fenomén doby
Hudební inscenace plná známých hitů a příběhů československých zpěváků a zpěvaček – to je Zlatá Lýra. Ús celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Festival umění a kreativity ve vzdělávání
Už počtvrté se pedagogové, rodiče, odborná i širší veřejnost či profesionálové z oblasti kultury a umění mohou celý článek