Choreografka Ji-Eun Lee nejen o projektu Podmínka zániku
autor: archiv
zvětšit obrázekPražský komorní balet před několika dny odcestoval na dvoutýdenní turné po Mexiku. V této zemi se představí nejen v rámci mezinárodního tanečního festivalu Festival Internacional de Danza Contemporanéa Lila López, který se koná v San Luis Potosí, ale i na dalších dvou kulturních festivalech, jež pořádají města Querétaro a Salinas. Na turné se souborem odjela i korejská choreografka Ji-Eun Lee, jejíž dílo Podmínka zániku bude uvedeno hned ve třech celovečerních vystoupeních. V Mexiku povede i taneční workshopy.
Vyrůstala jsem v tanečním prostředí a díky tomu jsem tančila snad už od plenek. Celá má rodina se totiž tancem zabývá. Oba mí rodiče učí korejský tradiční tanec a tanci se věnují i oba sourozenci – bratr i sestra – a to klasickému baletu. Já sama jsem si vybrala tanec moderní.
V Koreji máme každopádně úplně jiný systém tanečního školství. Za jakékoli školy a taneční hodiny musí všichni platit. A chcete-li se stát třeba choreografem, nezbývá vám nic jiného než samostudium. Žádná škola, která by se choreografií zabývala, u nás není. Také není úplně jednoduché někam ze země za studiem vycestovat.
V Evropě žiji již osm let. Po evropské kultuře jsem toužila odjakživa. Když jsem si před lety přečetla Nesnesitelnou lehkost bytí od českého spisovatele Milana Kundery, usmyslela jsem si, že bych ráda poznala právě Čechy. Úplně sama jsem se pak vypravila do Prahy, navštívila tu několik divadelních představení a do vaší země jsem se na první pohled zamilovala. Hned jsem si řekla, že bych tady chtěla studovat a žít. Měla jsem velké štěstí, povedlo se mi získat stipendium a opravdu jsem začala studovat obor choreografie na pražské HAMU. Velmi mi tehdy pomohla profesorka Ivanka Kubicová, které za hodně vděčím.
Na Univerzitě v Surrey stále ještě studuji. Svou disertační práci jsem začala psát v roce 2010, bohužel mi ale posléze vážně onemocněla maminka, proto jsem svá studia na rok přerušila. Pak jsem se do školy zase vrátila. Ve Velké Británii nyní i žiji, do Čech ale jezdím často. V Evropě chci každopádně určitě i nadále žít.
Během života jsem nasbírala mnoho zkušeností z různých kultur. V každé zemi je úplně jiná atmosféra, ať už se jedná o Koreu, Velkou Británii nebo třeba Českou republiku. V představení se zabývám lidskou identitou a tím, jak ji formuje prostředí, mezilidské vztahy a emoce. Pokouším se hledat, jak by měl člověk sám o sobě přemýšlet objektivně a nezávisle na vnějším prostředí. V Mexiku ji uvádíme hned třikrát. Velmi se na to těším.
Ano, workshopy tam budu mít dva. Jeden pro studenty na univerzitě, druhý pro profesionály v divadle. Můj styl práce je velmi kombinovaný, vytvořila jsem vlastní pohybové fráze, v mé výuce se také objevují odkazy na techniku Marthy Grahamové nebo Merce Cunninghama.
Spolupráce s Pražským komorním baletem je pro mě takový můj splněný sen. Nejedná se přímo o nějaké předem definované závazky, každopádně je to pro mě velká příležitost ukázat své myšlenky, nápady, dovednosti a pracovat se skvělými tanečníky. Těším se na vše, co budu moci s tímto souborem do budoucna vytvořit. Plánů máme hodně.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Z první řady... Lída Engelová
Cesty Lídy Engelové
Dokumentární portrét renomované osobnosti současného českého divadla, která v těchto dn celý článek
HUDBA
Pop-rockové pódium
Helmutova stříkačka
Comebackový koncert brněnské legendární kapely u příležitosti jejího 40. výročí z klubu celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 20. týden
Fotograf
Hořká komedie inspirovaná tvůrčí živelností a vztahovými karamboly světoznámého českého fotografa celý článek