Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Rozhovor s pěvkyní Ludmilou Dvořákovou

autor: archiv

Operní pěvkyně Ludmila Dvořáková poskytla Supraphonu rozhovor u příležitosti prvního vydání jejích dnes již historických zvukových záznamů na CD. Orchestr Národního divadla v Praze řídil manžel pěvkyně Rudolf Vašata.

Paní Dvořáková, vzpomenete si ještě někdy na nahrávání záznamů, které se sešly na novém CD?
Pamatuji si i nepodstatné detaily, jak jsem bloudila tramvají, hledala studio Domovina a přišla o deset minut pozdě, což se mi nikdy předtím nestalo! Repertoár jsme do detailů připravili s manželem, pro mne nešlo o nic nového, všechny úlohy jsem už měla zažité z jeviště. Ale nahrávala jsem vždycky nerada, cítila jsem se spoutaná pevným postavením mikrofonu i malým prostorem, kde se žádná scéna nemohla hlasově ani výrazově rozvinout tak plně, jako na jevišti.

Hlasově jste byla přeurčena pro Wagnera, ale na CD jsou i tři Smetanovy scény. Setkávala jste se ve světě s českou hudbou?
České opery se tehdy mimo Československo hrály jen vzácně. Doma jsem nastudovala a zpívala tuším třináct českých rolí, ale v Berlíně jen Cizí kněžnu v Rusalce. Občas přišla příležitost k písním – v Berlíně Smetana, v Paříži Martinů a Janáček, ve Washingtonu Smetana a Dvořák a v Londýně Dvořákovy Biblické písně s Londýnskou filharmonií. Nově jsem se na scéně setkala jen s Kostelničkou, poprvé v Ženevě česky, pak v Hannoveru, Stuttgartu a Vídni německy a mezitím jednou v Brně zase česky.

Po šest sezon jste byla angažována na vypjaté wagnerovské role v Bayreuthu, to se nikomu jinému z Čech nepoštěstilo…
Do Bayreuthu mě pozval Wieland Wagner, skladatelův vnuk. Festivalové divadlo projektoval sám Richard Wagner a podařilo se mu to ideálně: orchestr hraje pod jevištěm a každý hlas tam báječně zní. Ale hlavně je v Bayreuthu dlouhý čas na přípravu, po celý měsíc jsou denně zkoušky, sólisté jsou obklopeni Wagnerovou hudbou od rána do večera, doslova z každého okna zní hra nebo zpěv. Pro soustředěné studium je tam dokonalé prostředí. Měla jsem angažmá na Venuši, Gutrune, Brünnhildu ve Valkýře a v Siegfriedovi, Ortrudu a Kundry.

Pozvání do Metropolitní opery v New Yorku Vám umožnilo vystupovat jak v historické, tak v nové budově…
V původním divadle jsem zpívala v první sezoně jen Fidelia, ale zato jsem seděla v šatně u zrcadla, kde měla pamětní destičku Ema Destinnová. To byl úžasný zážitek. Nová budova je úplně jiná, tam jsem zpívala Isoldu, Ortrudu, Sentu a Chrysothemis. Komfort je nesrovnatelně větší, prostor také a akustika vynikající. Ale ta historie se už nedá zopakovat.

15.7.2013 15:07:22 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!