Scéna.cz 

Alexandr Ekman - Studie zábavy

Po takřka půl století se díky diplomatickému úsilí organizátorů z Nové scény Národního divadla podařilo dovést do Prahy proslulý švédský taneční soubor Cullberg Ballet.

Cullberg Ballet založila jako mezinárodní (a rodinnou ) instituci choreografka Birgit Cullberg v roce 1967 - její syn známý tanečník a choreograf Mats Ek (v ND inscenoval Carmen v roce 2008) jej vedl v letech 1985 až 1993 a členové souboru pocházeli a pochází z celého světa.

Pro jediné představení na Nové scéně byla zvolena STUDIE ZÁBAVY, komponovaný večer a první velká práce mladého choreografa Alexandra Ekmana, který je spojen pracovně také s NDT.

Představení zahrnující dvě části a jakési intermezzo začalo ještě než se hlediště zaplnilo diváky. Na scéně je instalované televizní studio s bílými závěsy z plastikových pruhů a pohyblivým zařízením pro kameru, na němž sedí bavička v bílém fraku a svým monologem udává téma večera - co je vlastně zábava. V prostoru pobíhá neurotická manažerka na jehlách a promýšlí jak nejlépe vytvořit zábavný program. Zkouší místa, pohyby, zabíhá do auditoria a zapisuje poznatky do notesu. Když jsou diváci pohromadě a dostatek dat nashromážděn, může se opravdová "show" rozjet. K tomu jsou potřeba paruky - nejvhodnější modré a blýskavé zlaté oděvy. K tomu synchronní pohyb - ten zabere vždy. Na programu je všechno možné - taneční sbor, osvědčená němá groteska, filmová projekce s ikonami show byznysu, veřejný průzkum, odborná přednáška a moderní tanec. Vychází na jevo, že na danou otázku se jen těžko hledá odpověď - každý považuje za zábavné něco jiného a "co bylo zábavné včera nemusí nikoho bavit dnes", zaplétat do toho otázku, co je smyslem života je ale přece jenom už moc. Velká "šéfová" s pomocí své "asistentky" - bavičky posouvá figurkami a kulisami po šachovnici svých nevyčerpatelných nápadů. V revuálním víru si Ekman dělá legraci z mechanismů zábavního průmyslu a ze záhad jejich fungování a vlivu.

Velká show se téměř nepozorovaně přelívá v happening o přestávce ve foyeru před sálem. Diváci nejdříve bez většího zájmu přecházejí kolem rozcvičujících se tanečníků, než jim zasvitne, že se jim před očima právě odehrává pokračování programu - snad parodie na kritiky. Muž s žabí maskou - může to být ale také nějaký hmyz - stojí u pultíku a zapisuje na psacím stroji, co podnikají tanečníci. Pokouší se odlišit styly - je to moderní, postmoderní nebo postposrtmoderní? Rozebírá symboliku doteků a neustále hodnotí jak se mu to líbí a nelíbí. Tři tanečníci - dva muži a jedna žena - mají obdivuhodnou vytrvalost - po první protančené části a přestávce se vrhají rovnou do třetího dílu. Nejen oni ale zaručují návaznost, do sálu se vrací i muž se žabí maskou aby se stal jedním z ústředních aktérů dění, v němž se logika a soudržnost úvodní show zcela roztříštila.

Sbírka absurdních obrazů nasazovaných s různou dynamikou se otevírá ve zpomaleném tempu. Neznatelně kráčí tanečníci s potutelným úsměvem a táhnou za sebou plastikové pruhy, neznatelně odkládá bavička bílý frak. Jen v popředí dvojice mužů v černých "plavkách" s nasazenými usměvavými hlavami se občas vytrhne z mrákoty a pustí se do neznělého rapovaní. Vzadu je dlouhý stůl zasypaný bílými ubrousky a vpředu bedna s rajčaty- plastikovými míčky, které jsou posléze vrhány na jakousi důležitou osobu. Mrtvolnost okamžiku se třesknutím mění v exotické rituální třeštění za doprovodu bubnů. Všichni se zmítají, plocha je zavalena chaosem lidí a věcí. Je nemožné všechno naráz vnímat - jezdící židle, na níž stojí objímající se milenci, potemnělý skupinový tanec naháčů, drsný souboj mužů v plavkách, kteří odložili své hlavy a nahý muž plazící se po břichu přes scénu v marné snaze odtrhnout se od země.

Zatímco se publikum při první části evidentně baví, v té druhé (vlastně třetí) spíše jen tiše přihlíží s napjatým očekáváním, čím vším bude ještě "pobaveno". Celá choreografie se nachází v okolí oné zkoumané hranice a potvrzuje její neurčitost.

Přitažlivost prostředků zábavního průmyslu pro Ekmana ukazuje i jeho nejnovější dílo pro NDT 2 - Maybe Two- , kde je užívá na rozdíl od razantní a vyzývavé "výpovědi" Studie zábavy v mnohem rafinovanější podobě, jak se mohli přesvědčit diváci přímého přenosu premiéry z NDT 30. května 2013.