Scéna.cz 

Kouzelná flétna pro malé i velké

Taneční verzi Mozartovy opery Kouzelná flétna připravil pro scénu Stavovského divadla choreograf Attila Egerházi společně se souborem Balet Junior - studenty nejvyšších ročníků Tanečního centra Praha.
Poslední Mozartova opera (z roku 1791) má složitou zápletku s hlubokou symbolikou, s níž se musí režie vypořádat, aby divák nebyl zcela ztracen v ději - tuto možnost naznačoval i mírně komplikovaný text programu. Attila Egerházi však zachází s rozsáhlým materiálem opery, z něhož bylo nutné pro zjednodušení pečlivě volit, poměrně přehledně. Odsouvá příběh do oblasti snů a zasazuje jej do "úvozovek" současné doby.

V prvním obraze sleduje Pamina televizi v obývacím pokoji, okolo pobíhají a hádají se rodiče - Královna noci a Sarastro, do toho přichází Paminin přítel Tamino a přináší ji knihu. Pamina zapomíná na televizi, začte se do knihy, posléze nad ní usíná a vše následující už jen snem. V posledním výjevu se z něj všichni probouzí za stejných okolností - avšak vnitřně proměněni.
Vlastním dějem provádí Egerházi tanečníky v obdobném členění jako v opeře - vizualizuje jednotlivá koncertní čísla - arie hlavních hrdinů - celkem srozumitelně až na některé poněkud nečitelné propletence jako je životní zkouška mladého páru.
Pro ztvárnění postav, jejich charakteristiku a interakce používá svůj již rozeznatelný jazyk, možná až příliš společný, jímž se ústřední dvojice Pamina (Sabina Bočková) a Tamino (István Varga) vyjadřuje velmi uvolněně až ležérně bez znatelnějšího úsilí (typizace současných teenagerů?) Naproti tomu se ptáčník Papageno (David Sklenička) chopil komiky své role živě a s chutí. Královna noci (Adéla Abdul Khalegová) usiluje být zlou s větším či menším úspěchem, a tak prominentní postavou (i doslovně) teatrálním výrazem i vnitřním postojem zůstává Sarastro (Aleš Krátký). Zaujme např. v duetu s dcerou Paminou, kterou matka zmanipuluje, aby ho zabila, ale té to láska k otci nedovolí. Dramatické momenty jsou prostoupeny humornými výstupy, v nichž velmi často figuruje právě (ale nejen) Papageno, pečující o vejce, z něhož se má narodit jeho vyvolená.
Na jednoduché scéně se nachází pouze křeslo nebo pohovka, s nimiž je pohybováno a na nichž se mnohé odehrává, pozadím jsou obdélníkové panely v neutrálních barvách (nenápadná barevnost včetně kostýmů je vůbec spíše sympatickým rysem výpravy Egerháziho inscenací - scéna a kostýmy Samiha Maleh) oživované nasvětlováním, projekcí. Efektně působí např. modrý světelný šíp namířený proti černému hrotu pláště přicházející Královny noci.
Projekce je naštěstí omezena - za funkční ji lze považovat při zobrazení dívky, do jejíhož obrazu se Tamino zamiloval, i tak je už na hranici toho, co se dá ještě vnímat. Uchvacující Mozartova hudba, zpěv v německém jazyce - možná by celku prospěla kvůli lepší orientaci česká verze, pohyb interpretů a ještě vizuální dojmy -sledovat vše je samo o sobě velmi náročné.
Bude-li se považovat představení za to, čím skutečně je- za"školní práci"- a nebudou-li nasazována příliš přísná kritéria, byl účel splněn. Lehkým a úsměvným způsobem se protančili studenti taneční konzervatoře pod rukou Attila Egerháziho Kouzelnou flétnou, aniž by byla snížena důležitost věci a ohrožena hodnota Mozartova díla. Výhoda je v tom, že komu nevyhovuje taneční pojetí, může se nakonec jen zaposlouchat do tónů Mozartovy hudby a vychutnat si zpěv z nahrávky Kouzelné flétny (1990) v provedení Ambrosian Opera Chorus pod taktovkou Nevilla Marrinera.