Scéna.cz 

Kálmánova Hraběnka Marica se vrátila do Plzně

Soubor muzikálu a operety Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni uvedl v sobotu 1. března 2003 na scéně Velkého divadla novou inscenaci slavné operety Emmericha Kálmána Hraběnka Marica. K nastudování tohoto díla byl přizván známý operní režisér Martin Otava, jenž ve spolupráci se scénografem Jánem Závarským a kostýmní výtvarnicí Danou Svobodovou vytvořil inscenaci, která sympaticky vybočuje z běžné české operetní praxe, pro kterou je dnes v obecném měřítku charakteristická určitá zastarale tradiční (do jisté míry strnulá) jevištní podoba.
Otava zasadil příběh do doby jeho vzniku, první poloviny dvacátých let minulého století, kdy ještě žádné nepříjemné události spojené s následnou ekonomickou krizí nebránili všeobecnému společenskému veselí. Hraběnka Marica přijíždí na své panství v luxusním kabrioletu, pije se šampaňské, řeší se pouze problémy milostné, nikoliv existenční. Na každé z jednajících postav je patrné citlivé režijní vedení, inscenace působí zvláště v ansámblových scénách pozoruhodně dynamicky a po všech stránkách vyváženě.

V titulní roli v Plzni poprvé hostuje sólistka Hudebního divadla v Karlíně Iveta Dufková. Umělkyně, ačkoliv představitelsky plně odpovídá roli krásné a šarmantní hraběnky, bohužel není po pěvecké stránce vhodnou interpretkou této náročné postavy. Její jevištní partner Jan Ježek je oproti ní schopen všem vokálním požadavkům své role Tassila bez výraznějších problémů vyhovět, herecky ale působí místy snad až překvapivě „v letech“. Velmi dobré představitele rolí Tassilovy sestry Lízy a barona Kolomana Szupána má plzeňský soubor v herecky talentované Štěpánce Heřmánkové a v obvykle suverénním Romanu Krebsovi. Výrazně dramatickým pěveckým projevem na sebe upoutá pozornost rovněž Hana Spinethová v postavě mladé cikánky Eržiky. Zajímavým hereckým ztvárněním svých rolí zaujali Milada Paseková jako baronka von Rozenthal a Dalibor Tolaš jako kníže Dragomir Populescu, roli Štěpána Liebenberga s úspěchem vytvořil Jakub Štastný, jenž se na přípravě této inscenace podílel také jako asistent režie.

Pečlivé hudební nastudování je dílem dirigenta Karla Mládka, který se ve svém pojetí snažil zdůraznit charakteristickou Kálmánovskou melodiku vycházející z lidových maďarských motivů, díky níž se toto dílo stalo již krátce po své premiéře v roce 1924 mezinárodně uznávaným a populárním. Orchestr zní pod jeho vedením vyrovnaně, některým nástrojovým skupinám ale přesto chybí preciznější souhra, které bude bezesporu dosaženo při nejbližších reprízách inscenace.
V představení se rovněž spolehlivě prezentuje omlazený pěvecký sbor opery a balet DJKT pod vedením sbormistra Zdeňka Vimra a choregrafa Jana Crhy.

Jevištní interpretace jednotlivých operetních titulů, které jsou v současné době na našich scénách uváděny, zůstává stále v zajetí řady tradičních inscenačních postupů, které tato vesměs nenáročná díla posunují z pohledu moderního diváka mnohdy až na samotnou hranici estetické únosnosti. V Plzni vznikla pod režijním vedením Martina Otavy zajímavá inscenace představující díky vyváženosti všech realizačních složek (režijní, výtvarné i pohybové ) jeden z možných směrů, kterým se opereta může ( a zároveň by také měla) na prahu jednadvacátého století ubírat.
Psáno z reprízy 8. března 2003.