Scéna.cz 

Čarodějův učeň – hra o život

Do kraje namodralých mlh nad vodami, tajemných lesů i rozkvetlých luk, do země Lužických Srbů zavádí diváky nový autorský balet Národního divadla Čarodějův učeň.
Pověst našich slovanských sousedů, která se vynořuje již někdy v době třicetileté války a která inspirovala různá umělecká díla, našla své poslední literární vyjádření v knize Otfrieda Preusslera Krabat z roku 1981 (český překlad 1996). Z ní také vycházeli autoři baletu - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský jako libretisté a režiséři, Jan Kodet jako libretista a choreograf a hudební skladatel Zbyněk Matějů.

Balet vyprávějící osud sirotka Krabata (Ondřej Vinklát), kterého přivolá záhadný hlas do začarovaného mlýna, kde vládne Mistr (Petr Zuska) nad svými učedníky, se odehrává v prostoru přecházejícím téměř nepozorovatelnými proměnami - nasvícením, projekcemi, střídáním transparentních opon - v jednotlivá prostředí (scénografie Jakub Kopecký). Zimní chumelenici vystřídá les s odumřelými stromy, tak jak je známe ve skutečnosti z vrcholků Lužických nebo Jizerských hor, kovová konstrukce Černého mlýna (evokuje zanikající industriální stavby), jehož kolo se otáčí proti směru hodinových ručiček, ustupuje rozkvetlé louce, nad níž zazáří neónový kříž pod chapadly černých větví.

Balet je poskládán ze scénických obrazů, z nichž každý se svou zvláštní vizuální a hudební náladou a poetikou je svébytným útvarem a současně článkem řetězu. Jejich dramatické řazení stupňuje očekávání a napětí a neponechává příliš prostoru pro prodlevy. Přítmí válečného pole posetého mrtvolami, nad nímž se vznáší smrt, s dozvuky bitevních bubnů, kudy si hledá cestu opuštěný Krabat, "muzikálový" tanec učedníků proměněných v havrany s dřevěnými tyčemi ve mlýně, "Totentanz" kostlivců pod vedením Kmotříčka - distingovaného postaršího gentlemana, představitele všudypřítomné Smrti (Jiří Kodym), snový ples na němž v rytmu minimalistického valčíku "krouží" učni s dívkami z vesnice. V kontrastu k temnotě pak dobré stránky života - poetické chorovody dívek s rozžatými svícemi, oslavující jaro, v černých rozevlátých šatech s bílými krajkami odkazujícími na lužickosrbský folklór (kostýmy Alexandra Grusková). Milostná dueta Krabatova přítele Toníka (Adam Zvonař) a Dorotky (Kristýna Němečková) a samotného Krabata a jeho vyvolené Kristýnky (Morgane Lanoue) v projasněné atmosféře zvonivých melodií nebo roztomilá scénka s rozsypanou moukou, která vzdoruje Krabatovu koštěti. Jedním z vrcholů scénografické nápaditosti je okamžik, kdy Kristýnka věnuje Krabatovi květiny a současně rozkvétají květy na uschlém kmeni stromu, aby ihned opadaly, jen co se zjeví nepřítel lásek Mistr.

Myšlenkovým základem je nepochybně síla lásky, avšak ukazuje se, že neméně podstatným elementem je konflikt vyznačený dvěma slovy názvu. Hra o život mezi Mistrem - čarodějem - ztělesněním spíše než jen samotného zla vůle k moci a rozumu - a přirozeným životem s city a intuicí - Krabatem (a Kristýnkou). Čaroděj - Mistr je na první místě a je to tedy také boj o nejsilnější individualitu, kterou se zdá být v podání Petra Zusky právě on. Pro popis jeho partu se vnucují výrazy jako geometrický, racionální, strohý, s maximální koncentrací vědomí moci a síly do každého gesta. Role se zdá být pro Petra Zusku ušitá na tělo, jakoby se dotýkala jeho přirozenosti. Možná ale jsou zde ve hře i hlubší psychologické momenty než jen umělecký výraz. I v realitě platí vztah mezi Mistrem - Petrem Zuskou a Učedníkem -Ondřejem Vinklátem. Pokud jde o expresivitu, učeň mistra nepředstihl. Má na své straně ale jiná pozitiva. Jeho role je mnohem náročnější, se spoustou obtížných až artistických figur, které provádí bezvadně s razancí a výbušností příslušející jeho mládí a pověsti nové hvězdy. Musí také obsáhnout širší škálu emocí včetně lásky, kterých je Mistr ušetřen.

I nepřemožitelný Mistr podléhá zákonům, a tak když si milující dívka vyžádá svého milého, nemůže odmítnout. V nejistém výsledku "poznávacího testu" se vystavuje stejnému nebezpečí smrti jako mladá dvojice. Úkol Kristýnky je zdánlivě neřešitelný - najít toho pravého mezi dvanácti stejnými havrany ji nepomáhá žádná muška nebo včelka jako v klasické pohádce, musí se spolehnout jen na svůj cit a intuici. Ukáže se, že jsou to ti nejlepší rádci -Kristýnka zaslechne Krabatovo srdce, tlukoucí úzkostí ne o svůj ale o její život. Správnou volbou kletba padá a Mistra si ve "wilsonovské" scéně odnáší smrt. Láska zvítězila a ve sluneční záři se Krabat a Dorotka radují společně s osvobozenými učni a vesnickými dívkami.