Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Svěží vítr v baletním souboru Národního divadla

Stijn Celis: Black and Blues (Foto z webu divadla)

Baletní soubor Národního divadla v Praze uvedl ve čtvrtek 21.11. 2002 na scéně Stavovského divadla první premiéru etno-programu nazvaného Zpěvy země. Program vycházel ze stylizované etnické hudby, kterou tanečně ztvárnili tři choreografové různých národností.
První částí večera byla choreografie světoznámého španělského choreografa Nacha Duata, uměleckého ředitele Compania National de Danza v Madridu, s názvem Jardí Tancat - v překladu Uzavřená zahrada. V druhé části s názvem Black and Blues se představil jako choreograf Belgičan Stijn Celis. Závěr večera patřil uměleckému šéfovi baletu Petru Zuskovi a jeho choreografii na hudbu skupiny Čechomor Mezi horami.

Nacha Duata: Jardí Tancat
Přestože tuto choreografii na hudbu Marii del Mar Bonet vytvořil autor před dvaceti léty pro Nederland Dans Theater Jiřího Kyliána, neztratila nic ze svého půvabu. Zavádí nás do drsné katalánské krajiny svého dětství, kde lidé prožívají své každodenní radosti i starosti, lásky a zklamání. Sledujeme práce na poli, osudy rybářů na moři, ale i vztahy mezi jednotlivými partnery. Scéna připomíná epická taneční vyprávění z baletů Alvina Aileyho. Tanečníci – včetně tančícího šéfa baletu ND Petra Zuzky – zvládli technicky i výrazově náročnou choreografii obdivuhodně.
V první chvíli jsme měli dojem, že zde hostuje Nederland Balet, protože pro tanečníky, kteří byli dosud zvyklí většinou na klasické baletní role, je tento odlišný „ výrazový slovník“ velkou výzvou.
A zvládli ji dokonale.

V druhé části s názvem Black and Blues se představil jako choreograf Belgičan Stijn Celis. Jeho choreografie je inspirována cikánskou hudbou jižních slovanů Bobana Markoviče, György Ligetiho, Koena Vandenhoudta, Věry Bílé a Kale. Tato choreografie byla vytvořena speciálně pro baletní soubor Národního divadla. Zabývá se v ní motivem věčného putování, vzpomínek a očekávání. Používá k tomu různé rekvizity (talíře, činely, ale i skříně a krabice), které tanečníci „zkoumají“ a pohrávají si s nimi ve snaze, najít si k nim vlastní vztah či jejich „použitelnost“.

Závěrečná část Mezi horami byla choreografie šéfa baletu Národního divadla Petra Zuzky na hudbu skupiny Čechomor. Celkové pojetí včetně scény s kládou asociovalo příběh Nikoly Šuhaje loupežníka. Sám choreograf vyjádřil nejpregnantněji výběr hudby, když řekl, že „beatové a folk-rockové aranžmá zesiluje a citlivě podporuje obrovskou sílu naší lidové poesie, která je prostou výpovědí o pláči, radosti, nenávisti a lásce, naději, zoufalství a smrti coby nedílné součásti života.“ Poetičnost i drsnost folklóru ztvárnil Petr Zuzka opravdu adekvátním pohybem, kde se střídalo dramatické napětí s něhou a hravostí. Myslím, že všichni muzikální diváci byli vděční za lyrické kouzlo živé, zemité, opravdové hudby a pohlazení lidským zpěvem tryskajícím od srdce, místo rádoby moderních pazvuků ze syntezátorů, které se občas objevují jako doprovod k tanečním kreacím.

Do tanečního souboru Národního divadla zavál svěží vítr a jistě mnohým přinesl velkou dřinu. Ale vyplatila se. Tato premiéra ukázala, že tanečníci ND zvládnou na výbornou i odlišné taneční styly a jsou rovnocennými partnery všem renomovaným tanečním scénám.

24.11.2002 Eva Kulhánková | rubrika - Recenze

TIP!