Scéna.cz 

Schola Týnského chrámu: Hejdumdá

Skladatel, sbormistr, dirigent, varhaník a zároveň muzikolog a hudební pedagog Bohuslav Korejs se celoživotně věnuje církevní hudbě, zejména hudbě liturgické. Od roku 1964 působí jako ředitel kůru v pražském chrámu Matky Boží před Týnem. V roce 1988 zde založil v rámci své činnosti dětský sbor, využívaný zejména k mešnímu zpěvu. Mladí členové procházeli náročným školením v oblasti dobové polyfonie i zpěvu bez hudebního doprovodu (a cappella). Během několika let vyzráli jak věkem, tak pěvecky, a protože projevili vzácnou soudržnost, vytvořili pod Korejsovým vedením smíšený sbor Schola Týnského chrámu. Kromě samostatných koncertů a účasti při liturgii natočili už také dvě CD s chrámovou hudbou (s tematikou mariánskou a s tematikou adventní).

V roce 2010 oslavil Bohuslav Korejs krásné životní jubileum, 85. narozeniny. Lze říci, že k tomuto výročí si sám věnoval milý dárek, další nahrávku „svého“ sboru. Tentokrát však ne z duchovní sféry. Jubilant jako by se vrátil do dětství. Rozpomněl se na písničky, které tehdy slýchával, upravil je pro smíšený sbor a nastudoval se svými mladými zpěváky. Zrodilo se CD nazvané Hejdumdá, na kterém najdeme 23 českých a moravských písní – s trochou nadsázky by se chtělo říci „těch nejhezčích“. A protože jde o písničky, které maminky zpívaly i nám a které jsme se také učívali ve škole, je to vlastně dárek i pro nás.
Prakticky ve všech případech je základem úpravy rozpis do vícehlasu. Ne všem písním tato podoba „sluší“ stejně. Jednoznačně vhodná je pro písně obřadní – navíc se tu na jejich přednesu příznivě odráží zkušenost sboru s chrámovým zpěvem. Přestože ve vícehlasu se někdy skrývá nebezpečí jisté umělosti, týnští zpěváci si zaslouží chválu, že se jim daří zachovávat i lokální prvky pěveckého stylu (např. v písni Kováři, kováři). Naopak příliš precizní dodržování tónových délek místy vede k protahování krátkých vokálů, což nepůsobí přirozeně (např. „mílóvál“). Je to dáno mj. hodně volným tempem, jímž se nese řada písní, a to i těch, které by vzhledem ke svému charakteru snesly větší hybnost (např. Šla panenka k zpovídání). Opakování podobného tempa u dvou písní za sebou jdoucích pak téměř stírá jejich odlišnost (to je třeba případ dvojice Široký, hluboký a U panského dvora). Proto naopak působí tak oživujícím dojmem každá náladová změna, ať je to minuciézní vystavění příběhu (Ovísek), připojená slovní pointa (Študýrovat nemám kuráže), záměrné stylové vybočení (závěr finálního Hejdumdá) anebo už zmiňované obřadní písně. Kromě těch patří k nejpůsobivějším číslům nahrávky Zelení hájové (což je odjakživa píseň pro vícehlas jako stvořená) a pak Ó řebíčku zahradnický – ta se způsobem zpracování úspěšně liší od ostatních, je upravena velmi invenčně, tak aby v ní dominoval první hlas. Po hudební stránce je asi zlatým hřebem celé nahrávky.

Hejdumdá – České a moravské lidové písně v úpravě Bohuslava Korejse (Aby nás Pán Bůh miloval, Pod kopečkem, Ovísek, Láska, Bože, láska, Kováři, kováři, Ach synku, synku, Dyž jsem šel, Široký, hluboký, U panského dvora, Šla panenka k zpovídání, Koupala se, Teče voda, vodička, Ó řebíčku zahradnický, Zelení hájové, Znám já jeden krásný zámek, Ženu, ženu potřebuju, Študýrovat nemám kuráže, Což se mně, Už mou milou, Manželům, Proč bychom veselí nebyli, V dobrém jsme se sešli, Hejdumdá)
Schola Týnského chrámu, sbormistr Bohuslav Korejs
Nahráno ve dnech 1. a 2. 7. 2010 v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech, hudební režie Libor Dřevikovský, zvuková režie Vít Janata. Celkový čas 41:34. Zdroj Hudební rozhledy 10/12 - Jaroslav Someš.