Scéna.cz 

Hudební rozhledy květen 2012

Vysvětlovat čtenářům Hudebních rozhledů, kdo to je Pavel Šporcl, je asi zbytečné, přesto si připomeňme alespoň základní úseky jeho uměleckého zrání. Na svou hudební dráhu se připravoval jak na Pražské konzervatoři, tak prostřednictvím studií na Jižní metodistické univerzitě v Dallasu u Eduarda Schmiedera, na Brooklyn College u Itzhaka Perlmana a na Juilliard School u Dorothy DeLay a Masaa Kawasakiho, která završil mj. absolvováním Hudební fakulty AMU u prof. Václava Snítila. Na svůj mimořádný talent, doložený laureátskými tituly z mezinárodních interpretačních klání Concertina Praga, ARD Mnichov, Holland Music Session World Tour Competition, Společnosti Bohuslava Martinů i Pražského jara, upozorňoval už během studií a při svém vstupu do našeho povědomí postupoval natolik strmě, že dnešní bilancování jeho vystoupení na prestižních koncertních pódiích připomíná spíš houslistu na vrcholu životní dráhy než houslistu, kterému je dnes teprve 39 let.

Mezi význačnými hudebními jubilei letošního roku, konkrétně těmi, která patří českému interpretačnímu umění, je jedno zvlášť úctyhodné a nepominutelné: 25. výročí založení Guarneri Tria Prague, tvořené Čeňkem Pavlíkem – housle, Markem Jerie – violoncello a Ivanem Klánským – klavír. K této příležitosti byl na první jarní den uspořádán koncert, jímž se trio přihlásilo k odkazu romantické, tudíž dominující stylové vrstvy určené žánru tohoto komorního uskupení. Sem jednoznačně, hlavně svým výrazem, patří na večeru první provedené dílo, Elegie, op. 23 Josefa Suka z počátku minulého století. Interpretační pojetí jubilujícího Tria vneslo do Dvořákovy síně až impresionistickou náladu, vkusovým uchopením citově krásnou, jímavou, v žádném případě však ne sentimentální. Vřelým výrazem tu na sebe upozornily housle a violoncel-lo, zatímco klavír byl spíše zdrženlivý, jakoby hlídal, aby cit zbytečně „nepřetékal“.

Čínský pianista Lang Lang se u nás vynořil poprvé před šesti lety a již tehdy získal oblibu obecenstva v neobvyklé míře. Druhé pražské vystoupení tohoto sympatického devětadvacetiletého umělce poslední březnový den ve Španělském sále na Pražském hradě, kde mimo jiné zahrál díla Bacha, Schuberta, Chopina a Liszta, se konalo jako mimořádný donátorský koncert pro mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, spojený s předáním prestižní Ceny Antonína Dvořáka. Přirozeně středem pozornosti se stal Lang Lang. Mladých pianistů jako on je málo, a tak se četlo brzy jeho jméno na plakátech koncertů stále častěji. Jedná se skutečně o mimořádný zjev, ověřený od útlého mládí – souvislá kariéra, která ho vede Evropou, Amerikou, Čínou, Japonskem, Austrálií, stejně jako četné CD nahrávky jeho pověst pouze utvrzují. Vedle velké muzikálnosti se podílí na úspěchu i jeho inteligence a všeobecné vzdělání. Ovládá díla rozmanitých stylů, má bohatý repertoár a stále ho rozšiřuje.

Cyklus písní pro baryton a velký symfonický orchestr inspirovaný dobou Rudolfa II Lingua angelorum Sylvie Bodorové vznikl na přímou objednávku Thomase Hampsona (jemuž je také dedikován), který se předtím již setkal se skladatelčiným smyčcovým kvartetem Terezín Ghetto Requiem i oběma jejími oratorními kompozicemi – Juda Maccabeus a Mojžíš. Autorka dostala definitivní nabídku komponovat pro tohoto světově proslulého pěvce v lednu 2011, kdy bylo zároveň upřesněno i celkové tematické zaměření – doba Rudolfa II. Začalo intenzívní hledání vhodných textů, které by vystihovaly jednak multikulturní atmosféru tehdejší Prahy, celkového ducha dobové Evropy stojící před zásadním konfliktem třicetileté války a zároveň měly vysokou uměleckou hodnotu a byly vhodné i z hlediska hudební práce s textem. Sylvie Bodorová nakonec vybrala texty, které odrážejí i některé klíčové momenty osobnosti Rudolfa II. Cyklus bude mít svoji světovou premié-ru 4. července 2012 na festivalu Smetanova Litomyšl.