Scéna.cz 

Lukáš Hurník: Křížová cesta

Skladbu Křížová cesta napsal Lukáš Hurník pro prakticky veškerý hudební aparát, který moderní symfonická hudba poskytuje. Lze za tím, kromě hudebních, číst přinejmenším dva důvody: zpřítomnění a prožitek základního příběhu křesťanského světa si v očích autora zasluhuje vše dostupné, a za druhé takový zvukový aparát poskytuje úmyslu maximální dramatické možnosti. Skladba už podtitulem Pašijová hra pro sólisty, smíšený sbor, dětský sbor, recitátory a orchestr přiznává, že je zvukovým dramatem a mohla by se provozovat i na jevišti či být podkladem pro filmové (video) dílo. V koncertním sále Filharmonie Hradec Králové, kde ji poprvé provedl dirigent István Dénes, dramatický charakter skladby zdůraznili alespoň barevně (rudě) tónovanou průsvitnou oponou, za níž zpíval Pražský filhamonický sbor a na niž se promítal znak kříže. A také oblečením chlapeckého sboru.

Čtrnáct zastavení s prologem je vlastně akustickou paralelou obrazových křížových cest, jak je známe z chrámů či z české krajiny. S tím podstatným rozdílem, že nezobrazují jeden okamžik, ale jsou mikrodramaty spojenými s jednotlivými klíčovými situacemi pašijového příběhu. Skladatel napsal i libreto bez zbytečných slov, správně vybral jen nejpodstatnější stručná sdělení, aniž by ohrozil názorné převyprávění příběhu. Použil dialogické jednání dvou mužských hlasů, označených tradičně za recitátory. Na premiéře ovšem Josef Somr s Janem Hartlem texty správně promlouvali sice s náležitou dramatickou expresí, v temporytmu podřízeném hudbě, nicméně věcně, srozumitelně, jako kdyby komentovali reportáž z biblických časů tam, kde prostě vyprávěli – žádná recitace ve smyslu „chvilky poezie“.

Lukáš Hurník kompozičně navazuje na tradice romantické a modernistické hudby, formálně na tradice oratoria, nevymýšlí neobvyklé zvuky, ani neopouští prostor tonální harmonie. Stejně tak v instrumentaci skladby nenajdeme nic neobvyklého. Pevně ustaveným hudebním jazykem, chcete-li hudebním řádem, obecně přijatým a srozumitelným, Hurník „maluje“, či lépe řečeno vypráví a demonstruje jednotlivá zastavení Ježíšovy cesty. Na můj vkus je hudební struktura příliš usedlá, nicméně skladatel ji naplňuje kultivovaně, citlivě a většinou i působivě – především ji podřizuje srozumitelnému přímočarému vyprávění příběhu a jeho emotivnímu prožitku. Orchestr (svědomitě připravená Filharmonie Hradec Králové) vytváří základní významovou vrstvu, do níž vstupují smíšený a dětský sbor a sóla barytonu a sopránu. Orchestr sám charakterizuje dramatické situace, navozuje jejich základní emocionální i významové gesto, občas využívá zvukomalbu či vstupuje do příběhu symbolickými zvukovými prvky – už v orchestrálním partu je skladba výsostně dramatická. Nejúčinnější je však melodicky, a zase už v orchestru. Hurník píše sice ozvláštněné, leč logicky vedené a zase z tradice vycházející zpěvní linky, které v Hradci s potřebnou pokorou, bez zdůrazňování sebe sama, přednesli Roman Janál s Lívií Obručnik Vénosovou. Sólové vstupy mají funkci především emocionální, napsané tak, aby vynikla přirozená krása lidského hlasu, bez jakýchkoli krajností v polohách, intonaci nebo v tempech, snad jen v hymnickém závěru hlasy víc zatěžuje ku prospěchu vyznění sklady: příběh přece končí šťastně, vlastně radostně, a je, mimo jiné, podobenstvím o překonání dob zlých, po nichž přijdou dobré. Hurník také samozřejmě ctí srozumitelnost zpívaného textu, která je v celé skladbě příkladná a nadmíru potřebná. Platí to i o sborových pasážích, které vycházejí z tradice jednohlasého gregoriánského chorálu – s Pražským filharmonickým sborem je Lukáš Vasilek nastudoval precizně stejně jako Jakub Martinec s Českým chlapeckým sborem, který své pasáže ozdobil jasnou čistou intonací – dětským hlasům autor svěřil i působivé ohlašování jednotlivých zastavení.

Křížová cesta je, myslím, zatím vrcholné dílo Lukáše Hurníka, vychází z umělcova hlubokého přesvědčení, je koncepčně výsostně promyšlené, kompozičně do detailů propracované, zkrátka nese znaky vědomého tvůrčího činu. A v dobré tradici duchovní hudby neslouží oslavě tvůrců ani katolické církve, ale křesťanství.

FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ 26052011 90231
Lukáš Hurník: Křížová cesta, pašijová hra pro sólisty, smíšený sbor, dětský sbor, recitátory a orchestr. Lívia Obručnik Vénosová – soprán, Roman Janál – baryton, Josef Somr, Jan Hartl – recitace, Český chlapecký sbor Hradec Králové, Jakub Martinec – sbormistr, Pražský filharmonický sbor, Lukáš Vasilek – sbormistr, Filharmonie Hradec Králové, István Dénes – dirigent.
Záznam premiéry oratoria 26. 5. 2011 v koncertním sále Filharmonie Hradec Králové. Celkový čas 67:00. Zdroj Hudební rozhledy 04/2012 - Josef Herman.