Scéna.cz 

Lenka Filipová: Concertino

Zatímco popové hity kytaristky a zpěvačky Lenky Filipové se vinou pohodlné dramaturgie rozhlasových stanic (především Radiožurnálu) už dávno oposlouchaly, přítomná deska Concertino (první nahrávky s tímto názvem byly pořízeny už v roce 1989) je důkazem, že někdejší studentka pánů Štěpána Urbana, Milana Zelenky a Oscara Cacerese nezapomněla nic z kytaristického umění, jímž ji pražská a pařížská škola vybavily. Dramaturgie desky je – až na jednu výjimku (poměrně eklektická a popové stylizaci blízká, ale s jasným smyslem pro specifickou nástrojovou techniku a zvukovost napsaná skladba Milana Tesaře Aria) – ve výběru skladeb slohově jednoznačná, jsouc zasvěcena staré hudbě. V technicky suverénní interpretaci kompozic prokazuje Filipová vyhraněný smysl pro stylovou čistotu; její nástroj zní velmi kultivovaně, hra nikde není rušena nepatřičnými vedlejšími zvuky (sotva postřehnutelné výjimky v Tarregově skladbě Recuerdos de la Alhambra a ve skvěle zahrané Etudě Heitora Villy-Lobose jen potvrzují pravidlo); tam, kde se Filipové kytara spojuje s violoncellem (např. v Bachově Preludiu d moll, BWV 999 nebo v Partitě a moll Jana Losyho z Losymthalu) nebo se standardně hrajícím Vlčkovým souborem Virtuosi di Praga (Vivaldiho Concertino in D), jde vždy o spojení plně funkční a zvukově dobře vyvážené. Totéž platí i o bonusové nahrávce Albinoniho Adagia, v níž Filipová přednáší i pěvecký part. Uznání zaslouží za to, že její vokální projev se tu výrazně liší od toho, jaký slýcháme z jejích popových kreací (Zamilovaná, Za všechno může čas, Prý se tomu říká láska).

Poslech tohoto disku je příjemným zážitkem: výběr skladeb i jejich provedení zaručuje, že posluchače nezachvátí pocit stereo¬typu, že se tu nesetká s planou snahou o vnější efekt (to platí i o zmíněné už Lobosově Etudě) a že celý snímek zapůsobí bezprostředností interpretačního prožitku.

SUPRAPHON SU 4031¬ 2
Lenka Filipová: Concertino (Girolamo Frescobaldi, Johann Sebastian Bach, John Dowland, Alonso Mudarra, Jan Antonín Losy, Gaspar Sanz, Francesco Tárrega, Mauro Giulliani, Milan Tesař, Heitor Villa¬ Lobos, Ruiz Pipo, Antonio Vivaldi, Tomaso Albinoni). Lenka Filipová – kytara, zpěv, Štěpán Švestka – violoncello, Milan Zelenka – kytara, Virtuosi di Praga, dirigent Oldřich Vlček.
Nahráno v únoru – červenci 1989 v Praze ve studiu Řevnice a Sparta, v roce 1995 v zámeckém kostele sv. Jakuba na Zbraslavi a v srpnu a v září 2010 v pražském studiu Martínek, hudební režie Zdeněk Zahradník, Milan Puklický, zvuková režie Stanislav Sýkora, Václav Roubal, Tomáš Zikmund a Jan Lžičař.
Celkový čas: 54:21. Zdroj Hudební rozhledy 01/2012 - Petar Zapletal