Scéna.cz 

Francis Poulenc: Dialogues des Carmélites

Opera Dialogy karmelitek, vrcholné dílo Francise Poulenka, už přes půl století vítězně táhne světem. (To, že si na našich jevištích stále ještě nevybojovala takovou pozici, jaká jí právem náleží, je jiná záležitost.) V sezoně 2009/10 ji uvedla Bavorská státní opera v Mnichově v nastudování dvou výjimečných osobností, renomovaného dirigenta Kenta Nagana a kontroverzního režiséra Dmitrije Čerňakova. Takovou volbou inscenátorů si vedení divadla zajistilo předem, že se dílu dostane velmi kvalitního hudebního nastudování a zároveň originální a pravděpodobně diskutabilní scénické podoby. Že se tyto předpoklady opravdu naplnily, se nyní můžeme přesvědčit i my, neboť firma Bel Air vydala na DVD záznam mnichovského představení.

Libreto opery Dialogy karmelitek, na kterém spolupracoval skladatel s E. Laverym, je psáno podle stejnojmenného dramatu francouzského spisovatele Georgese Bernanose, jehož předlohou byla novela německé autorky Gertrudy von Le Fort Poslední na popravišti. Podle skutečných historických událostí se v ní líčí tragický osud komunity karmelitek z Compiègne, které byly za Francouzské revoluce popraveny. Jak je u Čerňakova už téměř běžné, vymaňuje i tentokrát příběh z konkrétní dobové situace a překládá ho do současnosti. Není to však pro něho jen otázka kostýmů a dějového prostředí. Na rozdíl od řady jiných režisérů, kteří podléhají iluzi, že aktuálnost je pouze záležitostí designu, Čerňakov důsledně odkrývá pocity a problémy dnešních lidí ve vzájemných vztazích postav a v situacích, do nichž se dostávají. Tyto rysy má také jeho pojetí Poulenkovy opery.
Na druhé straně vytržením příběhu z historických souvislostí a jeho zcivilněním vyvstává řada otázek a sporných míst. První zjevení kláštera se skupinou jeptišek je působivé, ale on to není klášter, nýbrž jakási prosklená krychle, a nejsou to jeptišky, ale jakýsi civilní ženský domov. Konflikty plynoucí z řádové hierarchie nebo z klauzurní izolace, které jsou často hybateli děje, tady přestávají fungovat. Především však zřejmě těmto ženám ve svetrech a jupkách chybí víra. Hudba a text o ní hovoří (a jak působivě!), ale sekularizace režijního pojetí tento základní motiv smazává. Obdobně také nevytváří pocit narůstajícího vnějšího ohrožení. Nezdá se, že by za zdmi kláštera (či spíše internátu) řádila nějaká novodobá diktatura, takže zásah policejní moci, navíc vcelku korektní, je vlastně překvapující. A vynesení rozsudku smrti ještě víc – tím spíš, že je tu naznačeno spojení jeho vyhlašovatele s jednou z jeptišek, autoritativní matkou Marií od Vtělení. Čerňakov také zásadně mění závěr celého díla. Karmelitky nehynou na popravišti, mladičká Blanka je vyvede ze žaláře, ve kterém sama nakonec hyne podivným výbuchem. Slavná Poulenkova scéna se slábnoucím zpěvem Salve Regina a s údery gilotiny vychází naprázdno.
Přes tuto změnu se ani v této inscenaci nedostává Blanka de la Force do centra děje. V novele paní von Le Fort je titulní postavou, ona je tou „poslední na popravišti“. Bernanosův posun vystihuje už změna názvu – jde tam o širší rozhovory sester o Bohu, životě i smrti. Poulenkova opera navíc posiluje přítomnost mužů v ději, který se jinak odehrává v ryze ženském prostředí. V mnichovské inscenaci jsou centrem inscenace výborné výkony Sylvie Brunet (převorka de Croissy), Soile Isokoski (převorka Lidoinová) a Susanne Resmark (matka Marie od Vtělení). Susan Gritton jako Blanka se jim plně vyrovná, je to hlasem i zjevem zralá pěvkyně, možná však až příliš zralá pro roli mladistvé, čisté a tápající novicky. Z role Blančina bratra, rytíře de la Force, vytěžil výraznou postavu Bernard Richter, vládnoucí příjemně znějícím tenorem.
O hudebním nastudování Kenta Nagana a o výkonu orchestru pod jeho taktovkou lze hovořit jen v superlativech. Dialogy odvíjející se v melodické deklamaci jsou účinně vystavěny, skvěle znějí sborové zpěvy jeptišek (např. a cappella Ave Maria ve 2. dějství) a orchestr se blýskne citlivě a barevně provedenými symfonickými mezihrami.

BEL AIR CLASSIQUES BAC 061
Francis Poulenc: Dialogues des Carmélites
Alain Vernhes, Susan Gritton, Bernard Richter, Sylvie Brunet, Soile Isokoski, Susanne Resmark, Hélène Guilmette, Heike Grötzinger, Anaik Morel, Kevin Conners, Ulrich Ress, John Chest, Christian Rieger, Levente Molnár, Rüdiger Trebes, Oscar Quezada, sbor Bavorské státní opery, sbormistr Andrés Máspero, orchestr Bavorské státní opery, dirigent Kent Nagano, režie a scéna Dmitrij Čerňakov, kostýmy Jelena Zajceva.
Nahráno v Bavorské státní opeře v Mnichově v březnu 2010, režie záznamu Andy Sommer, produkce Francois Duplat.
Sound: 2.0 PCM. 5.1 Dolby Digital. Video: 1 DVD 9 NTSC. Colour: 16:9. Region code: 0 Menu a titulky: anglicky, francouzsky, německy španělsky. Celkový čas: 152:00 Zdroj Hudební rozhledy 11/11 - Jaroslav Someš.