Scéna.cz 

Rhythm is it!

Jako dozvuk Festivalu tanečních filmů uvedl Goethe-Institut v Praze dokument Thomase Grubeho. Rhytm is it! Film představuje velkolepý sociologicko umělecký projekt, který se uskutečnil v Berlíně v roce 2004, v době, kdy umění rozhodně nebylo ústředním bodem diskuzí ve společnosti. Dirigent Berlínských filharmoniků Simon Rattle a choreograf Royston Maldoom přišli s myšlenkou scénického provedení Stravinského skladby Svěcení jara, jehož aktéry by společně s Berlínskými filharmoniky byly děti a mládež z berlínských škol.

Do projektu se zapojilo 250 žáků od 8 do 20 let převážně z nižších sociálních vrstev, děti přistěhovalců z nejrůznějších částí světa, ale i žáci z "dobrých" škol. Většina bez jakékoliv sportovní natožpak taneční průpravy, mnozí vlivem rodinného prostředí nevyrovnaní, s malým sebevědomím, někteří s psychickými problémy.
Umělecký záměr celé akce tak přerostl do oblasti terapie tancem, kdy choreograf a jeho asistentka věnovali velkou část vyhrazeného času na trénink psychologii - budoucí tanečníci a tanečnice se se učili soustředění, sebereflexi, práci ve skupině a především disciplíně, která jim činila největší potíže.
Režisér sleduje týden po týdnu více než měsíční nácvik, doslova vydřený pokrok ale i propady a nezájem, diskuze choreografa s mládeží, její reakce a životní postoje, které se u některých velmi slibně vyvíjejí. Z rozjívených teenagerů se před našima očima stávají zodpovědné osobnosti, které vědí, co chtějí.
S blížící se premiérou roste napětí a nastává i okamžik, kdy hrozí konec.
V protikladu k chaosu mezi mladými jsou zkoušky Berlínských filharmoniků a zpočátku se zdá téměř nemožné, že by se tyto dva elementy mohly konstruktivně propojit.
Osou "příběhu" orchestru jsou životní osudy a filozofie dirigenta. Simon Rattle navštívil v deseti letech s rodiči koncert, kde se hrálo Stravinského Svěcení jara a zažil tam něco jako mystické vytržení, v němž pochopil, že musí být dirigentem. Uvědomil si také, že "Rytmus to je ono!" - jak zní název dokumentu. Rytmus podle něj představuje prvotní komunikaci a veškerá hudba je spojujícím prvkem mezi lidmi, není to tedy jen zábava ale životní nezbytnost.

Neohrabanost, únava, lenost, nedisciplinovanost jsou nakonec překonány a v ohromné aréně v Berlíně- Treptowě se odehraje zázrak. Nesourodá, nezkušená skupina se za doprovodu Berlínských filharmoniků proměňuje v sehraný taneční soubor, který svou energií a nadšením strává stovky diváků v hledišti.