zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Antonín Dvořák: Slovanské tance

Antonín Dvořák: Slovanské tance

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Poslouchat nahrávku jedné z nejfrekventovanějších repertoárových dominant českého orchestrálního repertoáru v podání slovenských umělců je vždy lákavé, zvláště jde-li o snímek Slovenské filharmonie, řízené českým dirigentem. Leoš Svárovský přistupuje k Slovanským tancům z předpokládaným nadhledem, všechna úskalí řeší s brilantní lehkostí a schopností očekávaně přesvědčivého vcítění do této hudby, na což hráči stejně brilantně a citlivě reagují. Co nás na tomto snímku upoutá hned od počátku, je jeho zvuk. Ten je nejenom vpravdě dvořákovsky sytý a prokrvený, nýbrž v rozverných partiích jako by o poznání světlejší, prozářený pronikavým témbrem dřev a zřetelně vnímanou rolí bicích a na straně druhé – ve výrazově zatěžkaných partiích moderně rozrezonovaný harmonicky zahušťujícími linkami hlubokých dřev, což obzvlášť nápadně dokládají klarinety a fagoty spolu s violami v zatěžkaném tutti (molto espressivo v es moll) čtvrtého tance druhé série. Přímo ukázkově, až lidovými témbry okouzleného zvuku dosahují Slovenští filharmonici v prvním tanci z první série a prvním tanci z druhé série. Také jemnější partie se jim ozývají až v překvapivě poeticky prosvětleném témbru, například pianissimový úsek (téma tu hrají klarinety a sekundy) v přechodové části šestého tance prvního dílu.

Zatímco sóla i chorusy žesťů jsou rozkryty s jakousi samozřejmou přirozeností, pociťujeme u smyčcových sól spodní polohy ve vypichování klíčových hlasů určitou zdravou nadsázku. Například ve violách a cellech ve středním díle prvního tance druhého dílu, ve viole v předposledním díle závěrečného tance druhé série či v terciově vedených violách závěrečného tance druhého dílu prožívají hráči svá sóla velmi sugestivně a totéž by se dalo říci v případě kantilén ve vysokých polohách dřev – přiznám se, že espressivo flétny a hoboje, otevírající druhou tematickou oblast (Des dur) málo hraného šestého tance druhé série, jsem tak jímavě něžně ještě přednést neslyšel. Po tempové stránce si tento snímek Slovanských tanců dovoluje občasná vybočení oběma směry, aniž by to narušovalo logiku plynutí. Tak například v Allegrettu scherzando druhého tance prvního dílu nasazuje Svárovský o poznání volnější tempo, aby se tato partie ještě účinněji odrazila od následujícího frenetického Allegra vivo a rovněž tak postupuje v kratičkém přechodovém úseku (Quasi andante) téhož tance. I z celkového pohledu by se dalo říci, že tempový plán této nahrávky zdobí přirozenost, kterou oceníme zvláště v samozřejmé splývavosti přechodových fází a v místech prudších tempových zvratů. Z celkového pohledu je sice inklinace k živějším tempům znát (ona nádherná úvodní harmonická plástev posledního tance druhé série zní z nahrávky skutečně „quasi tempo di Valse“ a nikoli sentimentálně), v žádném případě však nejde o inklinaci k co nejrychlejšímu pohybu za každou cenu, natož na úkor hráčské čistoty. Dobře je to znát na předposledním tanci druhé série, pro který volí Svárovský v zájmu preciznosti o poznání méně rozohněné tempo, než jakého býváme u tohoto tance svědky v koncertních sálech při populárních přídavcích světových orchestrů. A co se týče volnějších partií – ty orchestru pod Svárovského vedením „zpívají“. Slavná homofonní mezihra smyčců druhého tance druhé řady je rozezpívána doslova symfonicky a začátek (Poco adagio) pátého tance druhé řady dostává přímo velebný výraz. Shrnuto – velmi kvalitní nahrávka s osobnostním vkladem. Výtvarně přitažlivý buklet se zaměřuje pouze na interprety.

SFL 0015-2-031
Antonín Dvořák: Slovanské tance, 1. řada, op. 46, 2. řada, op. 72
Slovenská filharmonie, dirigent Leoš Svárovský
Nahráno ve dnech 15.–17. 6. 2007 v Koncertním sále Slovenského rozhlasu, hudební režie Emil Nižňanský, zvuková režie Hubert Geschwandter. Celkový čas 71:00.
Zdroj Hudební rozhledy 04/2011 - Miloš Pokora.

2.5.2011 20:05:56 Redakce | rubrika - CD boxy