Scéna.cz 

Jan Václav Hugo Voříšek

O české hudbě z přelomu klasicismu a romantismu se více píše a mluví, než by se hrála, takže není příliš známa. Tuto významnou mezeru se pokusilo zaplnit vydavatelství Supraphon se svým novým projektem, kterým je nahrávka kompletních dochovaných duchovních děl Jana Václava Huga Voříška a Mše, op. 46 Václava Jana Křtitele Tomáška ve světové nahrávací premiéře.
Jan Václav Hugo Voříšek bývá někdy označován za českého Mozarta a skladby na tomto disku dokazují, že to určitě není jen proto, že zemřel velmi mladý. Mezi nemnohými díly, která za svůj krátký život stihl napsat, jsou dvě duchovní díla. Missa Solemnis je pozoruhodná skladba, která v sobě kloubí umění vrcholného klasicismu s plochami, typickými pro hudební jazyk romantismu. Voříšek se v rámci duchovních textů nevyhýbá náhlým změnám charakteru a celá mše je bohatě prokomponována s velmi citlivou instrumentací i střídáním sborových a sólových partů, což dodává celé skladbě nevšední dramatický spád. Soubor těchto vlastností dokazuje velmi vyzrálý kompoziční um mladého skladatele, o němž nás jen ujišťují bravurně vystavěné fugy. Hned za Mší B dur následuje Offertorium Quoniam iniquitatem, drobná skladba pro sbor a orchestr, která se skládá ze dvou částí. Úvod je tichý a jemný s občasnými dramatickými exkalacemi, které pak vrcholí ve druhé části, kterou je velkolepá mollová fuga. I na této malé ploše několika minut dokáže Voříšek plně rozvinout bohatost svého kompozičního umění.

Václav Jan Tomášek, jeden z prvních Voříškových učitelů, je jménem velmi známým. Dožil se vysokého věku a přesto, že hudebně po celý svůj život zůstal spíše na půdě klasicismu, byl ve své době velice ceněn nejen jako skladatel, ale také jako klavírista, hudební teoretik a pedagog. Všechny významné osobnosti, které během první poloviny 19. století cestovaly Prahou, považovaly za čest setkat se s ním. Stejně jako u Voříška je jeho hudební tvorba většinou zapomenuta a jen občas se na koncertních pódiích objeví něco z jeho klavírních skladeb nebo půvabných písní. Mše, op. 46, byla dokončena v roce 1813 a Tomášek ji věnoval saskému králi Fridrichu Augustovi I. na památku vítězství v bitvě s Napoleonovými vojsky u Chlumce. V této mši se kloubí hudební zásady jasné a přehledné klasicistní kompozice s vyjadřujícími prostředky prosazujícího se romantismu. Při veškerém skladatelském umění, které ovládal, zachovává nadřazené prvenství duchovních textů, stejně jako Voříšek. Celé dílo nezapře, že je psáno rukou zkušeného skladatele.
Nahrávka těchto duchovních děl nevznikala ve studiovém prostředí, ale je záznamem dvou vystoupení souboru Musica Florea, na což upomínají dva potlesky. Protože všichni sólisté zpívají zároveň i ve sboru, jsou sólové úseky obou mší rozděleny mezi dva sólisty v každém hlasu. Z nich zaujmou vynikající výkony basisty Mariána Krejčíka, altistky Sylvy Čmugrové a sopranistky Barbory Sojkové, jejíž hlas prozrazuje, že některé party pro ni nejsou v úplně ideálních polohách, i tak je však zpívá s nadhledem a půvabem. Tato trojice jistě patří mezi nejlepší pěvce na recenzované nahrávce. Velmi dobře zpívají také sopranistka Marta Fadljevičová, basista Matúš Trávníček a tenorista Jaroslav Březina, k nimž však lze mít drobné připomínky stylového či technického rázu, u prvních dvou jmenovaných je to například nepříliš dobře kontrolované vibrato. Skutečně nádherný vokální zvuk je pak možné obdivovat ve sborových částech, které jsou zvukově velmi dobře vyvážené, kompaktní a dynamicky odstíněné. Pěvcům ve sborových i sólových částech je také velmi dobře rozumět, což podporuje dobrou čitelnost hudby i příjemný poslech nahrávky. Stejně vynikající je také orchestr Musica Florea, hrající na kopie klasicistních nástrojů, který bohatě prokomponované party hraje bez nejmenších problémů. Zvuk je naprosto vyrovnaný a v určitých částech propůjčuje skladbám skutečně lesk symfonické kompozice. Největší poklona patří dirigentovi Marku Štrynclovi, který při nastudování dokázal všem dílům vtisknout výborný charakter a připravit je opravdu do nejmenších detailů, díky nimž mohly vyniknout i ty nejjemnější nuance Voříškovy a Tomáškovy duchovní hudby. Navíc je potěšitelné, že nahrávka takové kvality vznikla jako záznam živých koncertů, jak jsem již zmínil výše. Nahrávku v sobě ukrývá obal se zajímavým výtvarným řešením, obsahující několikajazyčný booklet, kde je čeština vytěsněna (jak je obvyklé již řadu let) do samého závěru, patrně z důvodu komerčních zájmů Supraphonu.

SUPRAPHON SU4022-2
Jan Václav Hugo Voříšek: Missa solemnis in B, op. 24; Offertorium Quoniam iniquitatem
Václav Jan Křtitel Tomášek: Messa con Graduale ed Offertorio, op. 46
Barbora Sojková, Marta Fadljevičová – soprán, Sylva Čmugrová, Daniela Tomaštíková – alt; Jaroslav Březina, Hasan el Dunia – tenor, Matúš Trávníček, Marián Krejčík – bas, Musica Florea, dirigent Marek Štryncl
Nahráno živě v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze 1. a 5. 10. 2009, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Tomáš Zikmund
Celkový čas 75:39
Zdroj Hudební rozhledy 10/2010 - Lukáš Vytlačil