Scéna.cz 

Zemřel choreograf Josef Koníček

(2. října 1931 – 3.dubna 2010)
Na počátku dubna odešel tanečník a choreograf Josef Koníček, který se od 60.let výrazně podílel na rozvoji žánru muzikálu u nás (je autorem choreografií k nejvýraznějším filmovým muzikálům to doby a spolutvůrcem zábavných televizních pořadů). I na divadelní scéně ovšem zanechal výraznou stopu.

Josef Koníček se narodil se do vrcholící celosvětové hospodářské krize, do chudých rodinných poměrů. Jeho rodiče byli nejprve nesezdáni, později se vzali (otcovi rodiče zařídili obchod s uhlím), ale firmička ležela převážně na maminčiných bedrech. Válku prožil malý Josef u babičky, když se rozhodovalo o jeho budoucím povolání, dali ho vyučit sazečem. "Od rána do večera jsem trávil v práci čas tím, že jsem sledoval hodiny, kdy už padne," líčil Josef Koníček nepříliš příjemné okolnosti svého dospívání. Strávil tři roky v Grafických závodech v Bílkově ulici na Starém Městě a současně se věnoval sportu. Dělal lehkou atletiku a dotáhl to jako dorostenec až na mistra republiky v překážkovém běhu na 60 metrů.

Jak píše v článku z časopisu Ahoj na sobotu z roku 1977 pod názvem Šťastná setkání Josefa Koníčka Lilka Leszkowová, všechno mělo být vzápětí jinak. „Klukovskou touhou tanečníka a choreografa Josefa Koníčka bylo divadlo. Obdivoval se všem, kteří na „prknech světa“ dovedou lidi pobavit, rozesmát i rozplakat. Důkazem toho, že svou touhu bral vážně , byly i hodiny zpěvu a pěvecký soubor, v němž zpíval. A došlo i na dramatickou konzervatoř. Komise při zkouškách však zjistila, že uchazeč Josef Koníček má více pohybových schopností než hereckých – a tak se adept herectví nečekaně ocitl v baletním sále.“ A samotný Josef Koníček dodává: „Do té doby jsem k baletu neměl žádný vztah. Proto jsem si neuvědomoval, že postavit se poprvé k tyči v osmnácti letech je víc než sázka do loterie. Velice brzy jsem poznal, na jakou dřinu jsem se to dal, ale přesto se můj ´nevztah´ k baletu proměnil v lásku. Nepochyboval jsem, že mne potkalo štěstí. Samozřejmě, doma bylo pozdvižení, měl jsem se přece stát typografem!“

Po dvou letech ale Josef Koníček studium opustil a stal se tanečníkem v karlínské operetě. Podle vlastních slov právě tohle angažmá pro něj bylo největší školou života, díky baletním mistrů Manon Chaufour a Sašovi Machovovi. Právě tady se podílel na inscenaci Jiřího Frejky Nebe na zemi, která se stala zlomovou inscenací v historii hudebního divadla u nás, a pro Koníčka základním bodem obratu, kdy se od klasického baletu a operety odrazil směrem k muzikálu. Ze sboru Karlínského divadla se pak dostal jako sólista do Liberce, ale na přelomu let 1959/60 jej přizval Miroslav Horníček ke spolupráci na revue Žena ve středu v Divadle ABC. „V této inscenaci hrál Miloš Kopecký zápornou postavu Mackieho. Taneční scéna se mi neobvykle podařila. Dokonce mi zprostředkovala spolupráci s televizí. Natočil jsem pro ni Mackieho Messera, pak seriál módních přehlídek, následovaly filmy Limonádový Joe, Starci na chmelu, Dáma na kolejích i Hvězda padá vzhůru.“ řekl později Koníček.

Ve svazku MDP zůstal do sezóny 1975/76, i když souběžně pracoval i v jiných divadlech, mj. v Laterně Magice (má na kontě např. Kouzelný cirkus s více než 6000 reprízami) či Semaforu (Člověk z půdy). Poté se intenzivně věnoval spolupráci s redakcí zábavy Československé televize (mj. Průvan, Kabaret u dobré pohody, Televariété, recitál Karla Gotta), ale i zahraničními produkcemi (Polsko, Německo). Kromě toho se podílel na realizaci Dětské lední revue, která byla v tehdejší Evropě unikátní.

V souvislosti s Divadlem ABC připomeňme alespoň pár titulů – Archandělé nehrají biliár, Neposedný duch, Krámek s písničkami, Vesele do Cantebury, Já, k čertu, žiju rád, Dva šlechtici z Verony, Sliby chyby). Jak významnou roli hrála pro Koníčka právě spolupráce s MDP, přiznal v rozhovoru uskutečněném krátce po jeho odchodu z MDP.

„K mým šťastným setkáním patří i na první pohled všední a obvyklá pracovní setkání s mou taneční skupinou Městských divadel pražských, respektive Divadla ABC, se kterou jsme svou choreografickou dráhu začal a také na ní setrval. Prošel jsem s ní světem filmů, televizí, scénami divadel a stále jsme objevoval nejen tanečníky s novými a novými tvůrčími schopnostmi, ale hlavně lidi s krásnými charakterovými vlastnostmi, s nesmírnou chutí tančit a vírou v naší společnou práci. Myslím, že právě tyto hezké vztahy, které se mezi námi po léta úspěšné společné práce vytvářely, nás vedly k úspěchu.“

Nicméně herecká touha Josefa Koníčka se mu rovněž vyplnila - poprvé si zahrál ve Starcích na chmelu jednoho z trojice kytaristů a zpěváků v černém společně s Josefem Lauferem a Petrem Musilem, objevil se i v Mučednících lásky Jana Němce či v Sedmikráskách Věry Chytilové. Hlavní těžiště jeho práce spočívalo i u filmu především v choreografii. Na počátku byl film Dva z onoho světa, který následovaly úspěšné muzikálové snímky Starci na chmelu a Limonádový Joe Mezi dalšími byly více než dvě desítky dalších, například Farářův konec, Cirkus Humberto, Láska mezi kapkami deště, Noc na Karlštejně či pohádka Koloběžka první.

V posledních více než deseti letech se Josef Koníček potýkal s nepříznivým zdravotním stavem (musela mu být amputována noha) a žil v ústraní. Zemřel ve věku 78 let.