Scéna.cz 

Symfonické básně – poslední slovo dirigentské legendy

Dvořákovy Symfonické básně dobou svého vzniku těsně následují po americkém triumfu „Novosvětské“ a po dokončení nádherných posledních smyčcových kvartetů (opp 105 a 106). První tři ze zhudebněných baladických příběhů zazněly poprvé v Londýně, Holoubka pak v Brně v březnu 1898 premiéroval Leoš Janáček. Jejich tlumočníkem na předkládané nahrávce je Sir Charles Mackerras, výsostný muzikant, znalec a propagátor české hudby. Básně završují jeho odkaz v oblasti Dvořákova symfonického díla, z něhož pro Supraphon realizoval např. Symfonie č. 6, 8 a 9, Slovanské tance či Symfonické variace.

Z Mackerrasova Dvořáka dýchá životné spojení talichovské tradice s hlubokou znalostí skladatelova díla. Živý snímek Polednice a Vodníka odráží vřelou atmosféru loučení dirigenta s pražským publikem; z téhož koncertu vzešla i triumfující nahrávka Martinů Tří fragmentů z opery Juliette (Gramophone Award 2009). „Studiový“ Holoubek je pak konečným završením mnohaleté spolupráce Sira Charlese s Českou filharmonií.

SU 4012-2
Antonín Dvořák – Symfonické básně
Symfonické básně (1896) podle Kytice K. J. Erbena: Vodník (op. 107)*, Polednice (op. 108)*, Zlatý kolovrat (op. 109), Holoubek (op. 110)
Česká filharmonie, dirigent Sir Charles Mackerras
* Live nahrávka; Nová nahrávka