Scéna.cz 

Fabio di Casola interpretuje Webera

Protagonista této nahrávky, klarinetista Fabio di Casola, vstoupil do povědomí posluchačů v roce 1990, kdy zvítězil jako třiadvacetiletý a současně jako první klarinetista po 16 letech na prestižním interpretačním klání CIEM v Ženevě. Jde o vyhledávaného sólistu, kterého zdobí umělecké kontakty s takovými osobnostmi jako Claudio Abbado, Mstislav Rostropovič nebo Gidon Kremer a který si nahrávku Weberových skladeb určených klarinetu doslova vychutnává. K prvnímu Klarinetovém koncertu f moll, op. 73, který se svou relativně prostou fakturou, ale současně nápadně efektně vypjatou romantickou melodikou diametrálně liší od skladatelova druhého, spíš klasicistně plynoucího Klarinetového koncertu Es dur, op. 74 (přestože obě skladby vznikaly ve stejné době), přistupuje Fabio di Casola ve spolupráci s virtuózně muzicírujícím a zvukově znamenitě tvárným Petrohradským komorním orchestrem pod taktovkou Jurije Gilba (ideální hornové chorusy!) s tou největší romantizující nadsázkou, jakou si dovedeme představit.

Zejména vstupní Allegro mu plyne v nesmírně uvolněném tempu, každý dlouhý tón prochází intenzivním dynamickým vlněním, rozdíl mezi subtilní zvukovou hladinou a forte je propastný a frázování evokuje roztoužené operní arioso. V místech filigránské pasážové techniky, ať už ve vstupní nebo finální větě, mu naopak zní klarinet neuvěřitelně lehce. Rovněž Adagio 2. věty prožívá do posledního nervu. Jde o efektní romantickou expresi, možná v některých místech uplatňovanou až na úkor soudržnosti kompozičního celku. Určitý otazník bych spatřoval i v poněkud „syrově“ znějících výškách v nejvyšších dynamických polohách. Při poslechu 1. věty Weberova Druhého klarinetového koncertu si okamžitě všimneme rozdílu mezi ne moc vynalézavě komponovanou složkou orchestru a daleko vtipněji stylizovaným partem sólového klarinetu. Pohyb je zde daleko pravidelnější a celý onen „klasicizující raný romantismus“ vystihuje jak sólista (přes veškerá úskalí se přenáší nesmírně lehounce), tak orchestr, o kterém by se dalo říci, že skladatelovu orchestrální složku svou detailní pointací dokonce zkvalitňuje. Ve 2. větě opět demonstruje Fabio di Casola svůj cit pro nejplastičtější dynamické odstíny, recitativní díl, který jako by si Weber vypůjčil z opery, mu zní jako sugestivní monolog a co se orchestru týče, málokdy můžeme slyšet tak zpěvně rozkrytou vedlejší myšlenku, jako se to zde daří petrohradskému orchestru. Osvěžením tohoto CD je nahrávka Weberova Klarinetového kvintetu B dur, op. 34, svým charakterem spíš koncertu s komorním doprovodem (zde je klarinetu oporou smyčcový orchestr), který před námi otevírá snad kompletní škálu technických nuancí romantického klarinetového přednesu. Ty zvládá Fabio di Casola bravurně a zvláště ve fantazijním Adagio man non troppo opět předvádí svůj cit pro expresivní, dynamicky nesmírně plastickou kantilénu. Po stavební stránce však toto dílo jako celek úplně přesvědčivě nevyznívá. Čtyřjazyčný buklet je po informativní stránce vybaven vzorně.

SONY MUSIC 88697 37632-2
Carl Maria von Weber: Koncert č. 1 f moll pro klarinet a orchestr, op. 73, Klarinetový kvintet B dur, op. 34 (verze pro klarinet a smyčcový orchestr), Koncert č. 2 Es dur pro klarinet a orchestr, op. 74
Fabio Di Casola – klarinet, Petrohradský komorní orchestr. Řídí Jurij Gilbo.
Nahráno 21.–23. 7. 2008 ve Festeburg Kirche, Frankfurt nad Mohanem, hudební režie a zvuková spolupráce Petr Laenger, produkce Martin Korn. Celkový čas 66:33.
Zdroj Hudební rozhledy 03/2010 - Miloš Pokora