Scéna.cz 

Ve Švandově divadle odstartují Popeláři, špinavý muzikál o čistotě

Na klavír, na bicí, na kytaru i na popelnice se bude hrát v původním českém muzikálu POPELÁŘI, jehož premiéra se chystá 7. března od 19:00h ve Švandově divadle. Novinku s hudbou Romana Holého, člena skupiny Monkey Business a kapely J.A.R., režíruje Dodo Gombár. Ten společně s Romanem Sikorou napsal hru přímo pro tuto smíchovskou scénu. Industriální mirákl vypráví o čisté lásce, o třídění odpadu, ale i o žánru jménem muzikál. A také o snu, který má asi každý malý kluk – protože snad každý malý kluk se touží alespoň na chvíli stát popelářem…
POPELÁŘI – VIDEO

Přání připojit se k mužům, kteří ještě nad ránem zbavují město smetí, má i jeden mladý muž v podání Tomáše Červinka. A právě on je na začátku celého příběhu přidělen k sehrané partě čtyř zkušených popelářů. Spolu s nimi poznává krásy své nové práce a na svět začne postupně nahlížet z docela jiného úhlu: a spatří obrázek stejně svérázný a magický, jako jsou i jeho čtyři kolegové…
„Vyprávíme o mužské partě, o svobodě, o retrospektivách našich životů a samozřejmě taky o lásce,“ říká režisér a spoluautor Dodo Gombár, který je současně uměleckým šéfem Švandova divadla. Podle něj jsou Popeláři „lehce špinaví, industriální, otevření v jazyku i tématech, aby se na konci mohl udát zázrak.“
Muzikál po našem
„Hudba je pro mne pořád hlavně zábava, krása a záležitost srdce. Navíc nerad chodím po prošlapaných cestách, takže popelářský muzikál bylo něco, na co jsem s chutí kývl. S Dodem Gombárem nás myslím spojuje podobný pohled na život i tvorbu - vím, že tenhle člověk má zkrátka pod čepicí,“ říká autor hudby Roman Holý, který s Gombárem spolupracoval už na projektu Dorstova Merlina.
Dramaturgyně Lucie Kolouchová k tomu dodává: „Diváci se mohou těšit nejen na pět popelářů, ale i na třináct písní, taneční čísla a všechno, co ke správnému muzikálu patří.“ Podle ní si ale Popeláři na muzikál zároveň zahrají – muzikálová pravidla se tu budou ctít a plnit, aby se občas s chutí porušila. „V činoherním provedení se na tenhle nablýskaný žánr podíváme s podobným zájmem a nadhledem, s jakým nazíráme romanticky ušpiněný svět odpadků a jejich ranních svozů,“ dodává Lucie Kolouchová k nové hře. V ní se jevištní prostor stane místem plným kouzelných proměn. Odpad se tu mění v poklad, scénu ozdobí staré dobré mikrofony na stojanech a nad tím vším bude krásně svítit stará Praha…

Ústřední pětici v „muzikálu po našem“ ztvární Miroslav Hruška (Profesor), Robert Jašków (Turista), Patrik Děrgel (Don Juan), Tomáš Pavelka (Sběratel) a Tomáš Červinek (Mladý). Dámskou část souboru zastupuje Klára Cibulková (majitelka Jarmila), Zuzana Onufráková (sestra Petra), Andrea Buršová (manželka Marie) a Réka Derzsi (cizinka Žaneta). Ti všichni v Popelářích ukážou nejen svůj herecký, ale také hudební a pohybový talent – a také smysl pro nadsázku, protože postavy budou tentokrát nejen hrát, ale je i s odstupem komentovat.
Důležitou roli v příběhu hraje hudba Romana Holého. Ta zazní z jeviště z velké míry živě, herci a herečky budou zpívat a někteří se sami chopí jednotlivých nástrojů. Robert Jašków zahraje na bicí, Patrik Děrgel na kytaru a Tomáš Červinek usedne za klavír. A dočkáme se i hry na popelnice…
Scénu inspirovanou typických popelářskými rekvizitami vytvořil Marek Hollý. Kostýmy do špinavé práce i do lepší společnosti navrhla Lenka Odvárková, pohybovou spolupráci zajistil Václav Muška.

Anketa s tvůrci a herci: Chtěl jste být jako kluk popelářem?

Roman Holý: Ano. V mojí generaci chtěli být kluci buď popeláři, nebo kosmonauti, tak jsem chtěl být obojí.

Miroslav Hruška: Když jsem byl kluk, tak ještě kuka vozy nebyly, tehdy byl v popelnicích opravdu popel a vozil se na vozech, někdy ještě i s koňským pohonem. Takže to povolání nevypadalo tak, jak dneska. Já chtěl být inženýr, bylo to ve slabikáři a znělo to skvěle.

Robert Jašków: Jako dítě jsem hrozně chtěl být popelář. Tehdy byly jen ty kovové popelnice, bydlel jsem v Peci pod Sněžkou a děsně jsem popelářům záviděl, že jezdí těmi kopci. Tak jsem jim pomáhal, přikuloval jsem popelnice před barák a oni mě za to pak vozili na stupátku. To byla krása.

Patrik Děrgel: Jasně, že jsem jako malý kluk chtěl být popelářem! Kdo by nechtěl? Touha vyskočit si na stupátko byla tehdy veliká… A víte, že jsem si to už i zkusil? Při natáčení filmu Martin a Venuše si moje postava právě tenhle sen splnila – a já zjistil, že to není žádná legrace, vyskočit na stupátko tak, aby to člověku neuklouzlo a udržel se tam. Ale i tak to byl bezvadný pocit.

Tomáš Pavelka: Popelář jsem nikdy být nechtěl. Chtěl jsem být papež.

A co na to režisér, Dodo Gombár? Spíš než popelářem jsem chtěl být námořníkem…

www.svandovodivadlo.cz