Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Sylvie Krobová o novém CD Chvilka co se chytí

autor: archiv

Sylvie Krobová vydala loni sbírku písňových textů CHVILKA CO SE CHYTÍ. Ze setkání textů svébytné autorky-šansoniérky a obrazů malíře Pavla Černého čišela křehkost, něha, skromnost tichého koutku, která se nám většinou nedostává a kterou stále hledáme. U nové stejnojmenné desky je to podobné. Prchavou, jepičí chvilku by Sylvie tak ráda chytila s dopomocí podpůrných lovců-hudebníků a nezvyklého skupenství hudebních zbraní-lapačů. Třetí deska Sylvie Krobové jen potvrzuje, že se vyplácí, jít si, bez jakýchkoli kompromisů, umanutě za svým hudebním plátnem.

Proč je nové CD živá nahrávka a proč v Prachaticích?
V Prachaticích jsem vystoupila již několikrát, někdy s kapelou nebo sólově a vždy jsem se zde setkala s vřelým přijetím. Když jsem přemýšlela o způsobu nahrání nového CD, aby se do záznamu dostala ona autentická energie, emoce… napadlo mě poprosit skvělé dámy z místního divadla, Jaroslavu Vlčkovou a Vladimíru Čapkovou, které budou i kmotrami právě vydávaného CD, pokusit se tuhle přátelskou atmosféru přenést i pro jiné posluchače. Proto živá nahrávka.

Jak Vaše nové album vznikalo? Přibližte cestu CD od prvních impulsů…
Nové album vzniká vždy novou inspirací, novými skladbami, které během dvou let napíši. Jsou to mé autorské písně. Skládám hudbu, píšu texty a doprovod, hraji i na dva hudební nástroje, piano a akordeon, pro tentokrát a poprvé jsou slyšet i tři mnou zhudebněné básně Ivana Blatného, což je pro mne nezvyklé - poprvé text někoho jiného. Na aranžích písní pro CD se mnou spolupracovali Tomáš Alferi, piano, akordeon a Petr Tichý, kontrabas, na kratičký moment se objevil i Jiří Bilbo Reidinger na piccolo cornet. Jedná se výhradně o autorskou desku, a pokud chcete zařazení – emotivní šanson. Na CD bude dvanáct skladeb a přibližná délka je okolo 47 minut. Celé prachatické natáčení s kamerou sledoval také znamenitý filmař Míra Janek a malý filmový sestřih je jako bonus na CD.

Čím se liší a v čem se shoduje nové CD s těmi předchozími (Svět Podivín- 2008; Stín - 2006)?
Všechny desky jsou samozřejmě ze mě samotné, tudíž se v nich klene stále má obrazotvornost, stále propojení mollových akordů se syrovostí, něžností a barevností hudby i lyrických textů, ale každá z nich je o mé poznání o kus dále, ve zvuku a ve výpovědi. Tato nová deska je o trochu šibalsky veselejší, má jiný zvuk všech tří nástrojů, které se zde objeví, má větší nadhled…

Jak jste dospěla zrovna ke spojení piana a akordeonu?
Jednoduše, jsou to nástroje, které ke mně přirostly, na piano vše skládám a hraji na něj od dob povinných hodin na konzervatoři a akordeon je náhrada za piano, které se navíc hodí k hraní divadla nebo se do prostor bez piana lehce přenáší…

Už dlouhou dobu spolupracujete s Jiřím Bilbo Reidingerem. Kde jste se potkali, na čem aktuálně děláte?
S Bilbem jsem se potkala, před více než 22 lety a to jak jinak, než při zkoušení představení pro děti, které tenkrát zkoušeli s Lenkou Machoninovou “Dva kamarádi“ o dvou žábách. Lenčinu roli jsem pak převzala. Hraji také ropušáka Žbluňka, pohádku režíroval můj táta, a tak je nasnadě, že jsem u toho byla a že tito žabáci se staly osudovými. A protože se Bilbo stal mým mužem, založili jsme rodinné divadlo Bilbo compagnie. Na repertoáru máme víc jak osm představení, poslední premiérou byl v lednu „ Vokův pes Vilém“, který byl připraven pro letošní rok Růže – pánů z Růže.

25.4.2011 22:04:31 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!