Scéna.cz 

Tvář pod maskou odkryjí herci naposledy

Jací jsou herci ve svém soukromí? Poslední možnost v této sezoně rozkrýt jejich duši budou mít příznivci Městského divadla Zlín v úterý 16. června. Od 19 hodin v Divadélku v klubu bude moderátorka Helena Simerská zpovídat herce Dušana Sitka a Ivana Řeháka v oblíbené divadelní talk show Tvář pod maskou. Prostor dostanou i diváci, kteří budou moci klást těmto dvěma velikánům zlínské scény své dotazy.

Ačkoli olomoucký rodák Ivan Řehák (*1950) poprvé stanul na zlínském jevišti coby páže v družině krále Kazisvěta, ve výčtu jeho zlínského angažmá tato role není. Tenkrát byl sotva dítě školou povinné a jména Řehák si diváci všimli spíše ve spojení s křestním jménem František, což je jiný populární filmový a divadelní herec a také Ivanův tatínek. Ten však ve zmíněné pohádce nehrál. Jediným případem, kdy se otec a syn setkali na jevišti, byli Naši furianti na divadelní přehlídce v Londýně v roce 1966.
Po absolvování DAMU zakotvil Ivan Řehák na šest let v Pardubicích a do Zlína nastoupil 1. ledna 1979. S malou přestávkou (1988-1991) zde působí dodnes a seznam jeho rolí dosáhl čísla 146. Včetně těch posledních - Stéskala v Roku na vsi a sira Lamoraka v inscenaci Merlin aneb Pustá zem. A jako jeden z mála herců zažil situaci, kdy vytvořil s odstupem času stejnou roli ve stejných inscenacích, sice v jiné úpravě, ale na téže scéně. Byla to postava Duvala v Manon Lescaut. Poprvé v roce 1983, podruhé v roce 2000. Jako žák Rudolfa Hrušínského a Karla Högera rád a s pokorou přijímá každou roli, kdy, jak sám říká „se sejde dobrá hra, dobrý režisér a představení se povede“. Mezi jeho koníčky patří zpěv a poezie.

Napsat pár řádek o rodákovi z Nového Bohumína Dušanovi Sitkovi (*1955), se kterým novináři vedou celostránkové rozhovory, je úkol nesmírně obtížný. Je možné vynechat fakt, že se vyučil kuchařem, oplývá fantazií pro tvorbu kulinářských specialit a po maturitě na hotelové škole byl přijat na DAMU, kde mu profesor Nedbal říkal Sitečku? Co cítili jeho rodiče, kterým studoval herectví tak trochu za zády, když viděli, že na jeviště skutečně patří? Jak se asi tvářil jeho tchán Miloš Slavík, tehdejší ředitel divadla, když zjistil, že „koupil“ nejen vynikajícího herce pro zlínskou scénu ale současně i pozorného manžela pro svou dceru a milujícího otce pro své vnučky? Kde bere energii pokračovat v divadelnické práci s ochotníky ve Hvozdné, které vyvedl z bodu nula na Jiráskův Hronov? Podle čeho vybrat nejvýznamnější ze 130 dosud vytvořených rolí za 24 let na zlínském jevišti? Podle nominace na Cenu Thálie (2008)? Podle nominace na cenu Alfréda Radoka (2001, 2004 či 2007)? Podle ceny udělené diváky mateřské scény (2005, 2006 a 2008)? Zda se cítí být spíše Tovje ze Šumaře na střeše, král Lear a Mefisto nebo Emil Tučňák z Opice Žofky? Na tyto i mnohé další otázky mohou získat jeho fanoušci odpovědi v úterý večer přímo v divadle.