Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Dialog o OST-RA-VARU

autor: archiv divadla

V neděli 1. března skončil třináctý ročník festivalu Ostravar. Jeho hlavním cílem je představit divadelní úrodu z poslední sezóny všech činoherních souborů v Ostravě - Národního divadla moravskoslezského, Divadla Petra Bezruče, Komorní scény Arény a Divadla loutek. Podruhé za sebou uvedla v rámci přehlídky jednu inscenaci Janáčkova konzervatoř. Ve své podstatě se jedná o slet elity divadelních kritiků v Ostravě. Festivalu se účastní mnoho studentů a absolventů divadelní vědy včetně příbuzných oborů. Zhlédnutá představení se hodnotí na rozborových seminářích, které jsou velmi inspirativní. Při jedné bouřlivé debatě se paní Ptáčková rozhodla napsat další knihu o scénografii a její funkci, aby se už o výtvarné složce divadla neříkaly takové blbosti...

Jelikož již několik let píšu o této ojedinělé přehlídce pro 1. kulturní portál Scena.cz, rozhodla jsem se pro tentokrát vyzpovídat svou sestru Danielu, která se Ostravaru zúčastnila poprvé.

Jak na tebe zapůsobil Ost-Ra-Var?
Ost-Ra-Var se mi líbil v tom, že jsem se naučila zvládat čtyři představení denně, což jsem předtím na jiných festivalech zkoušela, ale nezvládla. Na programu nebylo žádné slabé představení.

Která představení tě zaujala?
Z každé scény mám jednoho „favorita“. Z národního to je Yvonna, princezna burgundánská (autor: Witold Gombrowicz, režie: Radovan Lipus), z Divadla loutek Malované na skle (jediný titul uvedený v přehlídce, autor: Ernest Bryll, Kateřina Gärtner, režie: Marián Pecko), u „Bezručů“ Noc bláznů (autor: Louis Nowra, režie: Jan Mikulášek) a z repertoáru „Arény“ Procitnutí jara (autor: Frank Wedekind, režie: Michal Lang). Škoda jen, že se na festival z repertoáru Arény nedostal zdařilý Pension pro svobodné pány místo Šťastných dnů, aby byl výběr vyváženější.
Kvůli havárii proudu v Divadle Jiřího Myrona jsem neviděla celou inscenaci Bambini di Praga (autor: Bohumil Hrabal, Václav Nývlt, režie: Janusz Klimsza), ale těch prvních 35 min. jsem byla spokojená. Musím si na to přijet. Díky této nečekané události se improvizace z jeviště přesunula do šatny. Musím pochválit výkon „myronských“ šatnářek, které za svitu mobilů bojovaly s tmou, která jim bránila najít správný kabát. Protože divadlo netvoří jen herci, režiséři a dramaturgové, dovolím si malou „šatnářskou“ odbočku. Divadlo Antonína Dvořáka mělo na balkónech vstřícnější šatnářky než v přízemí. V Aréně šatnář chodí pozdě. U Bezručů v šatně dominují dobře informované fanynky a v „Loutkách“ vždy přijdu k šatně první a odcházím poslední. Panuje tam mírná anarchie v předávání čísla z ručky do ručky. Zato tam mají nejmilejší uvaděčku na světě - paní Alenku.

Co říkáš rozborovým seminářům?
Je zajímavé, jak rozdílné názory na divadlo mohou být. Střídá se tam legrace a dusno. Většinou tam lidé říkají pořád totéž.

A festivalové zpravodaje?
Byl tam hlavní zpravodaj, kde byly dobré životopisy tvůrců a pratické aktuality, ale i zbytečné stránky. Šéfredaktor druhého periodika Ostravaryše Vojtěch Varyš mi každý den dal časopis osobně do ruky, a promluvili jsme si o právě minulém čísle. Tento druhý časopis se četl rychle, byl odvážný, zábavný a zachycoval atmosféru. Také jsem se dozvěděla, jak to bylo v loňském roce s Fidlovačkou, na kterou si taky přijedu.
Videonoviny Pěna Ost-Ra-Varu běžely v televizi tak potichu a rozkouskovaně, že z toho nemám žádný dojem.

V čem spočívá podle tebe specifičnost toho festivalu?
Hlavní je, že se v Ostravě o divadle veřejně mluví, zatímco jinde chtějí znát jen bodové hodnocení a člověk pak nemá možnost vystvětlit, za co takovou známku dal a musí během noci v klubu vysvětlovat hercům, režisérům a dramaturgům, každému zvlášť, proč si myslí to, co si myslí. V Ostravě jsou na to vyhrazené hodiny, kde jsou na to připraveni a zajímají se o každý názor.

9.3.2009 23:03:52 Doubravka Krautschneiderová | rubrika - Festivaly

TIP!