Scéna.cz 

Večer na téma ... Herci dřevění i jiní

Kdo by si dnes nevzpomněl na oblíbené loutky svého dětství legendárního Spejbla, Hurvínka a Máničku. Historie českého loutkářství sahá až do 18. století, do doby Národního obrození. Česká televize připravila na neděli 7. října Večer na téma … Herci dřevění a jiní. Od 20.00 h můžeme shlédnout osudy divadla Minor. Další dokument o nejstarším divadelním souboru Říše loutek je připraven na 20.45. Mimochodem, prezentace tohoto divadla zvítězila v diváckém hlasování soutěže Divadla na webu našeho serveru.

20.00 Divadlo na zkušené
Po Arše a Fidlovačce dostane letos na podzim Praha další nové a moderní divadlo. Nevyrostlo na zelené louce, ale přestěhovalo se. Z vybouraného areálu poblíž Slovanského domu do blízkosti domu Faustova, do bývalého televizního studia Skaut v rohu Karlova náměstí. Jde o divadlo, které předlistopadové generace znají jako ÚLD, tedy Ústřední loutkové divadlo, které se pod vedením Jana Malíka od roku 1950 stalo na léta centrem českého loutkářství. A díky Malíkově postavení v mezinárodní loutkářské organizaci UNIMA mělo svůj význam nejen u nás doma. Z toho, co z té doby přetrvalo, je jistě kus poctivé loutkářské tradice a řemesla, které se zde udržovaly bez ohledu na řadu ideologických výstřelků, poplatných době. A pak taky řada textů, které pro ÚLD vznikly a jež jsou dodnes klasikou. Za všechny třeba Aškenazyho Šlamastyka s měsícem, Kainarova Zlatovláska a především Malíkův Míček Flíček, který odkojil desítky generací po celém světě, protože byl přeložen do více než třiceti jazyků. V roce 2000 bylo divadlu 5O let. To už se ovšem deset let jmenovalo Minor (tedy Malé). Jeho historie ovšem sahá ještě daleko dál, do dvacátých let, kdy poblíž Slovanského domu vzniká německá Kleine Bühne, s jejíž historií jsou spjata taková jména jako třeba bratři Mannové, Remarque, Werfel, Zweig a další.
Dokument režiséra Pavla Štingla, krerý vznikl ve spolupráci s Divadlem Minor, vypráví o stěhování souboru ze staré budovy do nového divadla. Jedno bylo strženo, druhé vybagrováno a mezitím několik let, která se musela přežít. Na hostováních, na zájezdech. Byla to doba, která prověřuje. A tak během těch let zůstalo několik věrných a soubor se podstatně omladil. Vznikla řada vynikajích inscenací, které ačkoli ještě neměly premiéru doma, už se hrají na zájezdech a získávají renomé. A to i u dospělého publika, protože záběr nového souboru je opravdu široký. O tom všem je televizní dokument a je i samozřejmě pozvánkou k návštěvě nového pražského kulturního centra.

20.45 Říše loutek
Pražské loutkové divadlo - Umělecká scéna Říše loutek - odehrálo za dobu své existence zhruba sedm a půl tisíce představení, které shlédlo víc jak jeden a půl miliónu diváků. Dokument Jana Petrase je ohlédnutím za více než 80letou historií divadla i poděkováním souboru, které v dnešní době opět zcela nezištně hraje loutkové divadlo pro potěchu dětí, dospělých i svoji.
26. září 1920 se v bývalé školní kapli ve Sládkově ulici v Praze 7 konalo první představení divadelní společnosti s ručením omezeným „Divadélko v Říši loutek v Bubenči“. Hrála se – jak jinak než pohádka – a to klasická: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Zakladatelem a prvním principálem souboru byl akad. sochař Vojtěch Sucharda (bratr Stanislava Suchardy), který loutkové divadlo začal hrát za 1. světové války pro potěchu svých kamarádů – legionářů během zajetí v Rusku. V roce 1929 se ze souboru stal spolek s novým názvem Umělecká scéna Říše loutek, který vydržel až dodneška. A jak to bylo dál se už dovíte v dokumentu Jana Petrase, který byste si rozhodně neměli nechat ujít už pro půvabné historické dokumenty z magického prostředí loutkového divadla, kde nikdy nic není nemožné.