Scéna.cz 

Benefice Blanky Bohdanové

Soubor činohry Národního divadla Praha připravil českou premiéru inscenace Barevný život: Benefice Blanky Bohdanové . Na repertoáru je od konce května v Divadle Kolowrat. Režii měla Lída Engelová; autor scény je Ivo Žídek; kostýmy navrhla Ivana Brádková. Dramaturgie Lenka Kolihová Havlíková a hudební spolupráce Petr Mandel. Účinkují Blanka Bohdanová , Zuzana Maléřová a Jan Dolanský .

Blanka Bohdanová je fascinující, oslnivá žena a právě takové ženy také hrála na řadě českých jevišť. Ať už to byla její životní role Manon Lescaut či Desdemona ve Východočeském divadle v Pardubicích, Leonora v Torquatu Tassovi v Městských divadlech pražských, opět Manon Lescaut nebo Gita ze hry Dva na houpačce v Divadle E. F. Buriana. Od roku 1966 patří Blanka Bohdanová k oporám Národního divadla a ani zde ji osudové ženy neminuly: Kleopatra , Lady Macbeth, Roxana, Celestina...
Blanka Bohdanová je ale také fascinující, oslnivá osobnost, které je vlastní šarm a elegance, smysl pro humor a mimořádná schopnost reflexe doby i sebe sama. Od poloviny sedmdesátých let, kdy byla vlivem společenského vývoje utlumena její herecká kariéra, se věnuje intenzivně olejomalbě a grafice, jejími dalšími láskami jsou filosofie a poezie. Nejen o jejím životě, ale i o souvislostech, které poznamenaly celou její generaci je připravovaná Benefice.

„Pravda o našem životě neexistuje, ale přesto po ní toužíme, po vysvětlení našich životů. Po tom, co nás přesahuje, že jsme dostali, co jsme nechtěli, nedostali, po čem jsme toužili. Byla naše rozhodnutí opravdu naše? Kromě objektivního vědeckého zkoumání záleží vždycky na úhlu pohledu. Možná že iluze, které jsem se vždycky bála, je něco sebezáchovného. Jedno ale vím jistě, že přicházíme na svět a něco jsme dostali zadarmo a to, co je nejen k našemu prospěchu, máme povinnost ochraňovat a vydávat účet ze své snahy, abychom zhodnotili svou přítomnost v tomto nádherném prostoru, který jsme zatím ještě nezničili,“ vyznává se Blanka Bohdanová v programové brožuře k Benefici.

BLANKA BOHDANOVÁ
Herectví vystudovala na JAMU v Brně (1951). První její profesionální štací bylo Východočeské divadlo v Pardubicích (1951–57), kde si zahrála titulní role Manon Lescaut a Annu Kareninu, Mášu ve Třech sestrách , Desdemonu v Othellovi a řadu dalších významných rolí. Následující tři sezony působila v Městských divadlech pražských (Leonora v Torquato Tasso , Serafima v Útěku aj.), v letech 1960–66 byla členkou Divadla E. F. Buriana, kde si mimo jiné zopakovala Manon Lescaut a Mášu ve Třech sestrách , hrála Gitu ve Dvou na houpačce aj. Členkou činohry Národního divadla je od roku 1966. Z více jak osmdesáti rolí, které zde hrála, jmenujme je nutno připomenout alespoň: Ellena v Schisgalově hře A co láska? , Kleopatra v Shakespearově Antoniovi a Kleopatře , Lady Macbeth v Macbethovi , Lola v Čapkově Loupežníkovi , Yvette Pottierová v Brechtově Matce Kuráži a jejich dětech, Dona Elvíra v Poquelinově Posledním dobrodružství dona Juana , Jelena Nikolajevna v Gorkého Měšťácích , Ada v Caldwellově a Kirklandově Tabákové cestě , Roxana z Rostandova Cyrana z Bergeracu , Kněžna z Jiráskovy Lucerny , Mollie v Hechtově a MacArthurově První stránce , Lucietta v Goldoniho Náměstíčku , Wendy ve Storeyově Farmě , Sigrid v Ibsenových Nápadnících trůnu , Goneril v Shakespearově Králi Learovi , několik roli v Goethově Faustovi , Bohyně Athéna v Aischylově Oresteie , Erika v Šotolových Pěších ptácích, Matka v Pogodinových Aristokratech , Rosava ve Tylově Strakonickém dudákovi , Arsinoe v Molièrově Misantropovi , Paní Gibbsová ve Wilderově Našem městečku , Marta Rullová v Kleistově Rozbitém džbánu , Anděla v Hubačově Modrém pavilonu , Turusinová v Ostrovského Deníku ničemy , Paní Higginsová v Shawově Pygmalionu, titulní Celestina v Rojasově hře, Pludková v Havlově Zahradní slavnosti (NS 1990), Erteple v Topově Sbohem Sokrate (StD 1991), Paní Rézi v Nestroyových Tajných penězích, tajné lásce (StD 1992), Kateřina v Přidalových Sáňkách se zvonci (Divadlo Kolowrat 1992), Tekla v Gogolově Ženitbě (StD 1994), Luisa v Dorstově Panu Paulovi (DK 1995), Paní de Champrinet ve Feydeauově komedii Leona si pospíšila (StD 1995), Varvara Stavroginová v adaptaci Dostojevského Běsů (StD 1997), Horačka v Maryše bratří Mrštíků (ND 1999), Pacientka v Puigově Vabanku (DK 2002), Dáma ve Volánkové Stísněné 22 (StD 2003), Paní Kobercová v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu (StD 2003), Petrovna v Sigarevově Černém mléku (DK 2004), účinkovala v Benefici Jana Kačera Však světla nechte plát... , hraje Peluňkovou a Tetičku v inscenaci Otec / Doma (ND 2007)...aj.

Diváci ji znají z řady televizních inscenací a seriálů – sama ráda vzpomíná na inscenaci Odcházeti s podzimem, kterou před lety natočil režisér Krška a na televizní prací v seriálu režiséra Bočana Hotel Herbich. Z filmografie dále jmenujme: Kruh (1959), Velká samota (1959, režie L. Helge), Romeo, Julie a tma (1959, na námět J. Otčenáška J. Weiss), Tři tuny prachu (1960, režie O. Daněk), Jarní povětří (1961, režie L. Helge), Pouta (1961, režie K. Kachyňa), Horoucí srdce (1962, režie O. Vávra), Obžalovaný (1964, režie J. Kadár a E. Klos), Hrdina má strach (1965, režie Fr. Filip), Ta třetí (1968, J. Balík), Čest a sláva (1968, režie H. Bočan), Křtiny (1981, Zd. Podskalský), Neúplné zatmění (1982, režie J. Jireš), Když rozvod, tak rozvod (1982, režie Št. Skalský), Vinobraní (1982, režie H. Bočan), Poklad hraběte Charmaré (1984, režie Zd. Troška), Třetí patro (TV seriál 1985, K. Smyczek), Naděje má hluboké dno (TV 1988, J. Jireš), Jak si zasloužit princeznu (1995, režie J. Schnidt), Ta třetí (TV 2001, režie D. Klein), Rána z milosti (TV 2005, režie J. Svoboda), a další.

Vedle herectví se intenzivně věnuje malování. Své práce vystavovala už na mnoha samostatných výstavách. Je členkou Nového sdružení pražských malířů.

Ocenění: Hlavní cena F.Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu v sezoně 1995-96 (Řidič slečny Daisy), Cena F. Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu v r. 1977 (Ságu rodu Forsytů). Blanka Bohdanová je držitelkou Ceny Thálie 2001 za nejlepší ženský výkon (role Fonsie) v Coburnově hře Džin (The Gin Game, režie L. Engelová), v pražské Viole.