zvláštní poděkování
Quantcom.cz

"Taková cesta do nebe."

Petr Tyc

  

Petr Tyc, absolvent pražské konzervatoře - obor klasický tanec, vystudoval choreografii na pražské Hudební akademii muzických umění u profesora Pavla Šmoka. Poté absolvoval studijní pobyt ve studiu Merce Cunninghama v New Yorku. V letech 1983-92 působil jako tanečník v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka a v letech 1992-94 v předním britském souboru Rambert Dance Company v Londýně. Od roku 1994 působí jako nezávislý choreograf, tanečník a pedagog. V roce 2000 vedl Petr Tyc taneční soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci, pro který vytvořil představení To málo co vím o sylfidách a choreografii Sáře bylo devadesát let na hudbu Arvo Pärta.
P. Tyc režíroval inscenaci Pád domu Usherů ve Státní opeře Praha. Ze samostatně produkovaných tanečních projektů uveďme Znásobeně sám a Čtyři biblické tance.

  • Vaše cesta k tanci?
    K tanci jsem inklinoval od malička a rodiče mi nebránili. Najednou jsem se probral a zjistil, že jsem tanečník. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Jediné, co jsem opravdu věděl, že nechci dělat balet.
  • Patříte jako tanečník k extrovertům nebo spíš k introvertům?
    Asi jsem přemýšlivější extrovert.
  • Provází vás tanec v myšlenkách od rána do večera?
    Určitě ne.
  • Jak relaxujete?
    Je to práce jako každá jiná. Měla by bavit. Samotné představení, to je něco vyjímečného. Taková cesta do nebe. Zbytek je spousta práce.
  • Můžete nastínit denní režim tanečníka?
    To je pro každého absolutně individuální záležitost. Pokud chcete, aby vaše tělo fungovalo, musíte se mu věnovat. Někteří tanečníci dělají tanec téměř bez tréninku, pouze se nějakým způsobem udržují.
  • Vše směřuje k udržení pružnosti těla?
    Moderní tanec využívá více přirozených schopností těla. Taneční technika není tolik umělá jako u klasického baletu.
  • Máte při představení čas vnímat reflexi mezi vámi a divákem?
    Rozhodně. Přímo se v tom vyžívám.V určitých pasážích mám na to více času, i když se někteří diváci bojí tuto hru přijmout.
  • Pravděpodobně někdy stoprocentně nepochopí?
    Představení je mnohem těžší, když si diváci nechávají vše v sobě, když nepouštějí pocity ven.
  • Přináší sólový tanec oproti skupinové kompozici více těžkostí?
    Když myšlenku ztvárňuje pouze jeden tanečník musí jít víc do hloubky. Kompoziční prostředky jsou omezené, což je nesmírně zajímavé. Sám sebe nuceně omezujete, a tím se nutíte hledat zvláštní řešení. Divák se soustředí na pohyb jediného těla. Vnímá ho do posledního detailu. Tanečník do svého vyjádření vtěluje sám sebe, své nitro. Dává se divákům. Osobně při každém představení jako bych prožíval celý život. Projdu širokou škálou pocitů. Fyzická a psychická náročnost je pro mě očistná. Hraji si na svém hřišti a mám vše pouze ve svých rukou.
  • Činoherní herec si hlídá techniku svého projevu, hlasivky, dýchání. Jak je na tom tanečník? Musí znát do detailu své tělo?
    Musí si s ním rozumět. Musí ovládat tělo co nejdokonaleji, mluvit jím a mít dokonalou artikulaci. Umět své pocity předávat dál. Být schopen svým gestem, postojem nebo pohybem přesáhnout vzdálenost mezi divákem a sebou.
  • Jsou součástí ovládání těla i jogínské prvky?
    Od Marty Graham se současný moderní tanec jógou inspiruje. Všechny taneční techniky se navzájem prostupují. Asijská kultura má jiný vztah k tělesnosti než křesťanská. Obě kultury se navzájem od sebe učí, v tanci spíš ta západní od té východní. Dnes trénink tanečníka vychází i z těchto technik.
  • Poslední váš projekt byla choreografie v opeře Bloud v Plzni. Co dál? Těšíte se na divadlo PONEC?
    V Bloudovi jsem dělal režijní a pohybovou spolupráci režisérovi Dočekalovi. V Ponci už jsme dvakrát uvedli moje poslední taneční představení To málo co vím o sylfidách. Těším se, až rekonstrukci Ponce dokončí. V září a v listopadu 2001 tam máme hrát Sylfidy znovu. Taky se těším na novou inscenaci Dona Giovanniho, kterou režíruji pro Státní operu a bude mít premiéru v prosinci 2001, na práci pro HaDivadlo v Brně, pro které připravuji novou inscenaci a na znovuuvedení Pádu domu Usherů Philipa Glasse v listopadu 2001 a lednu 2002 ve Státní opeře.
  • Děkuji za rozhovor.
  • 2.8.2001 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 17 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Festival Setkání Stretnutie 2024

    Časopis 17 - sekce

    HUDBA

    Mirai - Tomodachi

    Přebal alba

    Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Svatá Zdislava a Cesty víry

    Světci a svědci: Svatá Zdislava

    Znovuotevření baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
    Přímý přenos slavnostní mše, kt celý článek

    další články...