Scéna.cz 

"Mikrofon mi schází."

"Když jdu po Praze necejtím nostalgii ani k domu, kde jsem bydlel, nebo k Národnímu divadlu. Jistá melancholie mě přepadá pouze u budovy rozhlasu na Vinohradské třídě." řekl Jan Tříska, populární český herec, při křtu audiokazety Nejlepší čas života, kterou namluvil, a pokračoval: "Možná je to proto, že to byla první věc, kterou mě zakázali. Nesměl jsem do rádia ani vykřiknout "HOŘÍ!"."
Svoji touhu pracovat s mluveným slovem brilantně kompenzoval při čtení titulu vydavatelství AudioStory Nejlepší čas života a jiné povídky Jaroslava Červenky. Jeho mluvený projev se vyznačuje perfektní dikcí i v těch nejnáročnějších pasážích, kdy jeho šepot nejenže zvyšuje napětí, ale Tříska jakoby svými rty modeloval perly. Jeho charakteristické přídechy a chraplavý hlas vytváří přirozenou zvukovou kulisu příběhům Jaroslava Červenky, které jak říká autor "napsal sám život".
Jan Tříska si získal mnoho příznivců pro své expresivní herectví. V letech 1959 1965 byl členem činohry Národního divadla v Praze. V roce 1977 emigroval do USA, kde se rovněž herecky prosadil. "Divadlo hraju někdy až moc. Práce je to namáhavá a není z ní osvobození." upřesnil J. Tříska, s kterým nadále rozmlouvala Jindřiška Nováková, majitelka vydavatelství AudioStory.

Slyšela jsem s tebou několik rozhovorů a většina se točila kolem filmové práce. Proto volím otázku z jiného soudku. Jakou literaturu máš rád?
Měl jsem příležitost číst po dvaceti pěti letech znovu Bohumila Hrabala. Zatoužil jsem z toho něco přečíst na mikrofon. Kdyby mi někdo dal příležitost, chtěl bych mluvit do rádia. Co čtu teď? Vladimír Nabokova.

Proč ho máš rád?
Vladimír Nabokov je podobnej autor jako Jaroslav Červenka. Narodil se v jiné zemi, s jinou mateřštinou, a přesto pak psal knihy v jiném jazyce.

Kterou knihu bys rád načetl?
Kdybych měl číst Nabokova, tak určitě jeho Lolitu. Od Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, a od Červenky bych rád namluvil jeho poslední knihu.

Můžeš zavzpomínat na nějakou zajímavou práci, kterou jsi s mikrofonem dělal v Čechách?
Na mikrofonu mě strašně vzrušuje to, že je to aparát, který k sobě přitahuje dvě zcela odlišná pole lidské působnosti. Mikrofon hostí dvě rozdílná média, jedno plné objektivity a druhé plné subjektivity. Čtení zpráv - obor, který by měl být co nejvíc objektivní, a na druhé straně poezii, obor subjektivní.
Pokusil jsem se jedenkrát číst zprávy, a to když přijela sovětská vojska do Liberce. Spolu s Václavem Havlem jsme okupovali rozhlasovou stanici v Liberci. Po jeden týden psal V. Havel zoufalá provolání a já jsem se je pokoušel číst objektivním hlasem. Zjistil jsem, že to vůbec neumím. Byla to ostuda, neboť jsem zbreptal i taková slova jako Alexandr Dubček a prezident Ludvík Svoboda.
Jakmile čtu poezii, mám pocit, že jsem svobodný, že u toho mohu dělat cokoli a že se mohu textu zmocnit dokonce s neuvěřitelnou agresivitou. Poezii si můžete přivlastnit zcela sobecky a vykládat ji po svém přes mikrofon k potencionálnímu posluchači.
Mluvení na mikrofon mi chybí. Díky tomu jsem vděčnej Jardovi Červenkovi, že napsal takové povídky. Jindřišce Novákové děkuju, že mi dala příležitost toto natočit.
Když hrajete krále na jevišti nebo před kamerou, tak máte zodpovědnost za to, abyste vypadal jako král, i když máte roztrhané šaty, třeba i královský. Kdežto před mikrofonem se můžete zabývat jenom jeho roztrhanou duší. To se mi na práci s mikrofonem líbí.

Můžeš říci nějakou zajímavou vzpomínku na nějakou práci s mikrofonem?
Ne, nic konkrétního. Jenom, když jsem mluvil o kostýmu a roztrhanejch šatech, tak si vzpomínám, že mě bavilo okouzlit lidi za sklem ve studiu. Jednou jsem četl povídku, a přitom jsem se schválně, aniž bych se přebretl, svlékl do naha. Ohromil jsem všechny režisérku i techniky.

Ráda bych slyšela jaký je tvůj osobní vztah k Jardovi Červenkovi.
Jardu znám od roku 1970 ze státu Minnessota, kde jsem hrál divadlo. Moje žena Karla zná jeho ženu Sašu. Znovu se spolu stýkáme, i když máme k sobě dva tisíce mil daleko. Přiletěl jsem do Prahy z Kalifornie a přesto je to jeden z prvních lidí, které jsem zde zahlédl.

Výsledkem tohoto pomalu třicetiletého přátelství dvou světoběžníků a sportovců, Jaroslava Červenky a Jana Třísky, je nádherná symbióza. Souznění napsaného příběhu s jeho interpretací. Nejlepší čas života a jiné povídky Jaroslava Červenky a Jana Třísky.