Scéna.cz 

Táňa Fischerová slaví šedesátiny

V posledních letech si tuto herečku asi nejvíce spojujeme s charitativními akcemi, především adventními koncerty. Tato herečka, která právě oslavila šedesátiny, patří mezi umělce velmi všestranné – vyzkoušela si hraní na scéně, ve filmu i v televizi, moderuje, účinkuje v dabingu, zabývá se poezií, ale i politikou...
Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze, studovala brněnskou JAMU. Záhy začala filmovat, a ze školy pak po dvou letech šla do pražského Činoherního klubu. Za normalizace v roce 1973 však z divadla musela odejít. Čtyři roky pak odehrála v Divadle Jiřího Wolkera, odkud odešla po narození syna Kryštofa. Musela se vyrovnat s jeho postižením a profesi přizpůsobit rodině. „Neberu to jako oběť, ale jako dar, že mi bylo dopřáno mít jiný pohled na svět,“ říká. Od té doby už nezakotvila v žádném stálém angažmá. Hostovala v různých divadlech,. mj. pracovala v Laterně Magice na projektech Černý mnich (s Evaldem Schormem) a Vivisekce (s Janem Kačerem).

Velkou láskou Táni Fischerové byla vždy poezie, a tu léta prezentovala ve Viole a Lyře Pragensis. Táňu Fscherovou jsme měli možnost vidět v několika filmech (např. Prodloužený čas s Milošem Kopeckým, Hotel pro cizince) a také v seriálu Konec velkých prázdnin. Fischerová je autorkou povídek Lydiiny dveře a Bílý den, které nahlížejí do jejího vnitřního světa, stejně jako její poetické koláže.
V posledních letech si lidé herečku Táňu Fischerovou spojují především s její charitativní činností. Spolu s Dagmar Havlovou, Danou Němcovou či Martou Kubišovou patří mezi nejvýraznější ženy, které se pomoci jiným věnují. Působí v řadě nadací a občanských sdružení. Pracuje tak třeba ve správní radě Nadace Vize 97 a je čestnou předsedkyní občanského sdružení Remedium (pro duševní zdraví). Přesvědčení, že do politiky je potřeba vnášet ideály a hájit je, nezbavila Fischerovou ani čtyřletá zkušenost z poslanecké lavice. Před pěti lety ji jako nezávislou z desátého místa kandidátky koalice US-DEU a lidovců do sněmovny vynesly preferenční hlasy. "Když hájím svá stanoviska, musím občas narazit," nebála se ukázat "lokty", když se stavěla za zájmy kultury, nezávislost médií či za zájmy občanské společnosti. Do Senátu, kam vloni kandidovala jako nezávislá v barvách hnutí Zelených, se neprobojovala. Ale politiku tak docela asi neopustí. "Je třeba se angažovat a dál pracovat," říká.