Scéna.cz 

KRZYK podle Jacka Kaczmarského

Když v úterý 8. 5. 2007 Městské divadlo Zlín hostilo v rámci přehlídky SETKÁNÍ 2007 STRETNUTIE, za podpory Visegradského fondu, soubor z Polska, zdálo se být toto datum naším společným výročím. Vystoupení Teatru Rozrywki w Chorzowie však ukázalo, že u severních sousedů válka měla pokračovánání - na jiných frontách. Jacek Kaczmarski na poli literárním a hudebním. Bojovný, bolestný křik, který provázel představení přední muzikálové scény, inspiroval stejnojmenný obraz Edvarda Muncha. Projekce klíčových děl polského malířství, tematicky se vztahující k ději, tvořila dominantní scénický prvek (scénografie Elzbieta Terlikowska).

Scénu převážně plnili tanečníci a sólisté, odění v odstínech šedé a černé barvy. Živá kapela doprovázela jednotlivé interprety bouřlivých šansonů, které svižně měnily téma, rytmus, světla, a především náladu. Choreografie Katarzyny Aleksander-Kmiecové se s pomocí osmi tanečníků snažila jemně dokreslovat niterné výpovědi písní a byla cizojazyčnému publiku jedním z vodítek k porozumění textu plného odkazů na polské dějiny, ale také plného poetických obrazů /Hon/, trefných metafor /Pohádka o hloupém Honzovi/, úsměvné nadsázky /Sen Kateřiny/ a gradace do mrazivých závěrů/Zdi/.

Režisér a scénárista Robert Talarczyk, vedl zpěváky k autentickému prožití písně, k ponoření se do hlubin jejího mikropříběhu, atmosféry, provokující výpovědi. Tomuto vyznění podřídil styl inscenace, moderní, vášnivý, apelační, bez zbytečného patosu a efektů. Celkový dojem působil místy jako koncert, neboť zpěváci často zůstali stát sami na velkém prázdném jevišti, jen s diváky a svým “křikem”. Vytvořit intimní atmosféru sugestivních písní legendárního básníka a zpěváka Jacka Kaczmarského, patřilo jistě k těžkým úkolům, s nimiž se tvůrci vyrovnali se ctí.

Subjektivní výběr 22 písní ze širokého repertoáru polského barda (hudbu k jeho textům složili také: Przemyslaw Gintrowski, Zbigniew Lapinski, L,Llach Grande), dává zaznít hlavně politickým a společenským komentářům Jacka Kaczmarského, vyskytuje se několik parafrází známých protestních písní Vladimíra Vysockého (Nemám rád), k němuž má Kaczmarský mnohem blíž, než na příklad Jarek Nohavica nebo Karel Kryl.

Muzikálové aranžmá, které pro větší počet nástrojů vytvořil Hadrian Filip Tabecki, výborně vykonal Hudební soubor Teatru Rozrywki a skupina Kameleon Trio. Společně s precizními pěveckými výkony více než dvaceti interpretů, dostála tato náročná inscenace skvělé pověsti, které se Teatr Rozrywki těší v Polsku i v zahraničí.

Inscenaci Krzyk můžeme vnímat jako poctu umělci s pohnutým osudem, jehož dílo rezonuje s dnešní dobou, ale také v obecné rovině, jako zneklidňující výpověď člověka o pravdě a pravdách, systémech, útlaku, svobodě a snech. Jako reflexi na téma člověk a jeho směřování k lidství.