Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Italský režisér Antonio Fava: Rád srovnávám komedii s městem.

autor: Z webu

Italský režisér Antonio Fava přijel do Čech, aby tu společně s herci Švandova divadla absolvoval dílnu komedie dell´arte, jejímž výsledkem je představení Bomby, prachy a láska. A jak vlastně k jeho hostování došlo a jak probíhaly přípravy?
Všechno začalo setkáním s ředitelem Švandova divadla Danielem Hrbkem v lednu loňského roku v Londýně. Povídali jsme si o tom, že by bylo fajn něco takového v Praze uskutečnit. Jazyk komedie dell´arte je univerzální, mezinárodní, není to žádný místní folklór. Je to druh divadla, které je vstřícné, otevřené různým jazykům, myšlenkám a vizím světa.

Jak probíhalo zkoušení?
Komedie dell´arte je specifický typ divadla, fungujícího na principu specializace herců na jednu konkrétní postavu, která se objevuje v nejrůznějších typech her. Těch her může být jako not v muzice nekonečně mnoho. Nicméně, zůstávají stále stejné typy postav.
A tak průběh práce byl z hlediska studia hry úplně jiný než jsou herci zvyklí. Vzhledem k tomu, že dnes neexistuje specializace herců na konkrétní typ role – je to rostě herec, který pak hraje v hrách nejrůznějších autorů, využívá různé prostředky a metody práce, bylo třeba navést herce určitým směrem práce. A jak se ukázalo, herci Švandova divadla jsou ideálním souborem pro tento typ práce. Takže jsme se – dříve než jsme prozradit téma hry, jednotlivé situace, příběh, učili zacházet s tělem, s hlasem, s proměnami, kombinovali klasickou formu s osobností. A to se stále proměňuje až do premiéry, ale i po ní. K tomu je potřeba určitého typu vnímání (inteligence), a myslím, že se toho podařilo se souborem dosáhnout.

:Nemáte pocit, že komedia dell´arte je z dnešního hlediska zastaralá?
To si rozhodně nemyslím, komedie dell arte má obrovskou tradici a podle mého stále žije. Vezměte si jen to, že já jsem synem otce, který se specializoval na postavu Pulcinelly stejně jako já – a já k tomu zase vedu svého syna. Pro nás je tedy komedie arte stále živá. My žijeme, existujeme, nejsme žádné zkameněliny!
Když to takhle budete brát, tak se prakticky o všech starších věcech dá říci, že jsou to vykopávky. Třeba Shakespeare – ale u toho nikoho nenapadne se ptát tímto způsobem. Je stále živý, stejně jako staří řečtí klasikové. Důležité je, že v dnešní době je nejdůležitější, aby to bylo něco, co lidé ze scény předávají lidem v hledišti. To vzájemné propojení. A to by se – zvláště v dnešní době – nemělo ztratit.

Je to, co jste vytvořili, klasická stará komedie dell´arte nebo jsou tam také nějaké moderní nápady?
Ano, jsou tam nějaké moderní nápady, a zároveň je to klasika. Rád srovnávám komedii dell´arte s městem. Například, když se procházíte Prahou, můžete současně vidět všechny epochy města najednou, baroko, středověk, moderna tu existují vedle sebe. A když kolem jede traamvaj, střetává se s prostředím, které je mnohem starší než tento výdobytek civilizace. Zkrátka město je organismus, ve kterém se propojují nejrůznější epochy a kultury s událostmi v historii a životě toho samého města. A já tu svou komedii beru stejným způsobem- alespoň se tak snažím pracovat. Využívám symbolů z komedie dell´arte, která vznikla na počátku 16.století a fungují do dneška. Většina těch nových věcí, které můžete ve hře objevit, souvisí s jakýmsi znovuobjevením postav sluhů (zanni), což byly nejstarší typy komedie dell´arte. V moderní verzi jsem je nazval zanni skinheads a reprezentují mladé lidi na okraji západní kultury, západní společnosti. Je to jakýsi okrajový výsek obsažený v normalitě společnosti. Z této reality vytvářím masku, masku objektivní, ale zároveň specifickou. Objevují se v v různých obměnách v celé hře a v tomto smyslu i v příběhu.

14.5.2007 00:05:24 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!