Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jitka Čvančarová: Těžko se smiřovali s tím, že budou mít v rodině komediantku

autor: archiv divadla

Herečka Jitka Čvančarová stráví dnes asi většinu času v autě - bydlí totiž současně v Mělníku, Praze a Brně. Mezi tím se učí texty (roli sestřičky Markéty v seriálu Ordinace v růžové zahradě, která se stává čím dál tím populárnější), hraje v Praze (Divadlo bez zábradlí - Cikáni jdou do nebe, Divadlo pod Palmovkou – Ještě jednou, profesore, Goja music hall – Les Misérables-Bídníci), v Městském divadle v Brně (Nana, Racek, Bouře, My Fair Lady, Cabaret, West Side Story, Hair …). A právě dostala nabídku na roli Roxany v produkci Špalkova divadla Kašpar v Cyranovi z Bergeracu, který se připravuje na léto. Sešly jsme se krátce před brněnskou premiérou Schillerovi Marie Stuartovny.

Co hrajete v Marie Stuartovně?
Marii Stuartovnu.

Takže další hlavní role. Nejste na Marii Stuartovnu příliš mladá?
Marii Stuartovnu popravili myslím ve dvaačtyřiceti, a v mnoha koncepcích se teď objevuje, že jak Marie, tak Alžběta jsou mladší. Sám Schiller v odkazu na tuto svou hru popisuje, že pokud obě královny budou hrát starší herečky, nebude to tak zajímavé, jako by tomu bylo v opačném gardu. Myslím, že je správné, aby tomu tak přibližně bylo, tedy Stuartovně kolem pětadvaceti a Alžbětě zhruba o šest let více. Záměr režiséra Zdeňka Černína byl stejný a tedy myslím, že jsem mezi českými Stuartovnami zatím nejmladší. Držte nám palce.

Odehrává se hra v historických kostýmech nebo je to nějak posunuté do současnosti?
Je to spíš klasika. V úpravě Zdeňka Černína jsou velké škrty, z původně více než tříhodinového kusu se to vešlo do normální délky dvou hodin. Přitom tam nic nechybí, je to přehledné a pro diváka čitelné. Myslím, že naprosto přesné. Prázdná scéna, téměř žádné rekvizity, jen čisté divadlo.

Zahrála jste si už spoustu krásných rolí – máte nějakou vysněnou?
Já musím říct, že nemívám sny o rolích. Jsou sice ženské věci, které bych si ráda zahrála, ale vyloženě vytouženou roli, za kterou bych cílevědomě šla, nemám. Nechávám to plynout, jak nabídky přijdou. Nesnažím se urputně o něco, myslím si, že je to spíše na škodu věci. Mám štěstí, že mě potkávají samé nádherné role, kde se mohu herecky „vyžít“. Hrozně se na tom naučím.

Jak jste se vůbec dostala k herectví? Máte nějaké herecké předky?
Nemám. Jsem černá ovce rodiny - taková ta komediantská. Jsem z trošku konzervativnější rodiny, kde se opravdu velmi těžce a dlouho smiřovali, že budou mít v rodině „komediantku“. Myslím, že už dost změnili názor a jsou teď docela i rádi, ale trvalo to dlouho. Hudební vzdělanost a nadání jsem asi částečně podědila z maminčiny strany. Hrála jsem nejprve na klavír a chodila na zpěv k paní profesorce, ale pak mě zlákalo divadlo a u klavíru jsem nezůstala. ..

Muzikálovách rolí v divadle máte dost. Máte ambice udělat si například vlastní recitál?
Rozhodně bych chtěla. Ale je těžké urvat na to nějaký čas v tom pracovním shonu.. Miluju šansony, hrozně ráda bych si udělala hodinový pořad. Přemýšlím o tom dlouho, tak už to konečně musím vybalit...

Pendlujete po celé republice, přeskakujete z role do role. Nezasahuje vám to i do soukromého života?
Schizofrenik zatím nejsem, a doufám, že nebudu. U hereckého povolání se nedá čas měřit. Samozřejmě ve zkušebním období se to nutně prolíná. Teď už dva měsíce ulehám a vstávám s Marií Stuartovnou. Člověk žije tou rolí, když ji v sobě vytváří. Kolikrát se v noci probudím, přemýšlím o tom, v hlavě mi běhají texty.V květnu a v červnu zase budu žít s Roxanou, protože budeme na léto s Jakubem Špalkem připravovat Cyrana z Bergeracu. Je tedy pravda, že se mi to do života trošku prolíná...

20.3.2006 00:03:22 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!