Scéna.cz 

Pavel Batěk - uznává bráchu a také potřebuje trochu „ušmudlanost“

Část letošního léta neslezl z jeviště. Jako ostřílený rocker zpíval skladby Davida Krause v inscenaci Absolvent, které v rámci Léta hereckých osobností uvádí ve Švandově divadle Studio Dva. Hudba je mu blízká. Herec Pavel Batěk prozradil, že nejvíce mu učarovala 60. léta – hlavně DOORS. Zkušenosti s kapelou má již z doby před přijetím na DAMU. Kromě koncertování nahrál s bratrem Petrem v roce 1999 tři skladby na CD skupiny Cellem. Na bráchu nedá dopustit. Jeho bratr Petr Batěk je v angažmá v mosteckém divadle. „Uznávám ho, je to můj vzor,“ říká Pavel Batěk a doplňuje: „Co chtěl, toho docílil.“
O hereckém povolání v žádném případě nepochybuje. Na rozdíl od jiných kolegů se k divadlu dostal až po střední škole ve 22 letech. Impulsem byly rozhlasové hry, které poslouchal s maminkou. „Šel jsem do neprofesionálního souboru, protože jsem chtěl.“
Vedle profesionálního angažmá si stále ještě zahraje se svým původním souborem – Divadla Dialog. S bratrem Petrem Baťkem hraje v inscenaci Slawomira Mrožka Strip-tease. Odhalování ho čeká v nové sezóně v Divadle Na Vinohradech, kde má angažmá. S režisérem Radkem Balašem začal zkoušet muzikál Donaha!.

Do Divadla Na Vinohradech se dostal již na DAMU. Poprvé zde hostoval v inscenaci Král krysa v roce 2002. Stálé angažmá mu vyhovuje.
„Na volnou nohu bych si jako neznámý zatím netroufl,“ přiznává. Dostal ještě nabídku do Plzně, ale – „byl bych doma, a to je takové dle mého pohodlné.“
V Plzni vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Vyzkoušel, co znamená pracovat v provozu. V 6:15 h prošel přes píchací hodiny a následovala monotónní práce.
„Vyzkoušel jsem něco, co mě nenaplňovalo. Dělal jsem zástupce dispečera dopravy. Naštěstí jsem měl úplně výbornou šéfovou paní Chrastilovou – budu si ji pamatovat do smrti. Díky ní jsem se tam cítil v pohodě. Dnes jsem rád, že jsem u divadla.“

Dnes působí v angažmá divadla Na Vinohradech.
„Setkávám se tam - i třeba jen na chvilku, s panem Satoranským, Kostkou, Frejem a dalšími. Snažím se od nich hodně nasávat divadlo.“
S Ladislavem Frejem si zahrál v inscenaci Caryl Churchillové Řada (r. Ewan McLaren, 2004). Byť měla tato inscenace po roce derniéru, rád na ni vzpomíná. Jeho první kontakt s vinohradským divadlem prý byla velká náhoda. „V roce 2003 jsme nazkoušeli v Disku s panem Kačerem inscenaci Rváči. Po prázdninách jsme hráli první reprízu. Ještě k tomu s druhým alternantem. Necítil jsem se ve své kůži. Do toho v hledišti seděl režisér Ewan McLaren – vybíral mladého herce právě do Řady. Nakonec jsem byl velmi rád, že oslovil mě. A tady jsme se potkali s panem Frejem. Začalo intenzivní zkoušení, i když mě v okolí varovali, abych si dával pozor, že je pan Frej nevyzpytatelný. A to se mi právě líbí.“
Nevyzpytatelný?
„Někdy je velmi impulsivní. Udělá co ho napadne. Prostě takový zlobič. Provokativní typ. To mě ale fascinuje.“
Vy nejste provokatér?
„Myslím, že mě k tomu trošku dovedl právě pan Frej. Naučil mě být takovým. Netroufl bych si ale na jevišti udělat cokoliv, abych nevykolejil partnera. Nic podobného dopředu nepřipravuju. Když to přišlo z jeho strany, tak mě to vyburcovalo a měl jsem pocit, že jsme spolu spokojený. Aspoň jsme se při reprízách nenudili.“
Můžete přiblížit „zlobení“ pana Freje?
„Jako postava mu tam něco zapáleně vysvětluju a hodně gestikuluju rukama. On mě najednou přes ně plácne, ačkoli jsme to nikdy takto nenazkoušeli. A na to jsem musel zareagovat. V tu chvíli se proberete a začnete přemýšlet. Hodně mě to bavilo.“
Jak se „skáče“ do Vinohrad?
„Kde bych se před pěti lety nadál, že budu v takovém divadle. Trochu jsem měl strach z velkého prostoru. Na zkušebně nemusíte dělat velikánská gesta, můžete se víc soustředit na nitro. Zase je lákavé umět to poslat dál, a při tom niterně.
Sedm let jsem pracoval ve Starém Plzenci. Do toho jsem dělal amatérské divadlo – Dialog a Okřídlený vůl (inscenace Báby…, Jelizaveta Bam). Nepředpokládal jsem, že budu v takovém divadle a budu se bavit s takovými velkými herci. Jen si nechci zvyknout, že bych dělal jen malé postavy. Ale všechno má svůj čas - nemám zaječí úmysly.“

V inscenaci Absolvent je jakýmsi průvodcem. Styl 60. let mu vyhovuje. Prý se k nim dostal díky otci, který často v autě poslouchal Pink Floyd a další kapely.
„Byl jsem moc rád, že jsem se k Absolventovi dostal. Je to trochu jiné než při běžném koncertě. Tady je to prostě řev.“
Tady jste to skutečně vy?
„Jo.“
Ta postava není moc nastíněná…
„Ne. Jen jsme se bavili o tom, že to musí být výrazný zpěv, protože by to mělo být nitro toho kluka (Kryštof Hádek). Stav, který on cítí, proč se tak chová. Jestli je to patrné, to nevím. Být průvodce, to bych se musel trochu víc vztahovat k těm situacím.“
S režisérem této inscenace Patrikem Hartlem jste se setkali už na škole?
„Hlavně kvůli němu jsem roli přijal. S ním je báječná práce. Hodně dává pozor i na drobnosti, které se dějou vzadu, proto si na jevišti nepřipadám zbytečný.“
Váš otec hrál na bicí?
„Ano. Asi i díky tomu se mi hudba 60. let nějak zakódovala. Vypovídá to asi o tom, že hudba je kvalitní a hluboká. Je to pravdivé. Dřív jsem poslouchal hodně metal. Brácha hrál na bubny v metalové kapele. A pak jsme začali hrát 60. léta. Po čase jsem se dostal k Tomu Waitsovi – to je takový můj miláček. Je v něm taková ryzost. V jeho hudbě a hlavně zpěvu není žádný kalkul. Ten mi hlavně vadí na herectví. Když sedím v hledišti a vidím, že herec hraje na diváckou jistotu, hraje na mě „divadlo“, tak to prostě nemusím. Potřebuju, aby tam bylo trochu ušmudlanosti - živosti.“

Herec Pavel Batěk je v angažmá Divadla Na Vinohradech. Absolvent DAMU, jeho profesory byli Eva Salzmannová, Boris Rösner a Miloš Horanský. Z inscenací na škole – Rváč – Lučkov, r. Jan Kačer, Hovory o štěstí mezi čtyřma očima v autorské režii Patrika Hartla (2004); Macbeth - Banquo, r. Boris Rösner (2003); Nestyda, r. Eva Salzmannová a Miloš Horanský (2004). Divadlo v Celetné - Sam Shepard Láskou posedlí, r. Zdeněk Viktora (2002). Divadlo Na Vinohradech - Král Krysa, r. Jan Novák (2002); Caryl Churchill Řada, r. Ewan McLaren (2004); Macbeth – Malcolm, r. Hana Burešová; Tango Sólo – André, r. Petr Svojtka (2005). Studio Damúza - Escorial - Král, Slawomir Mrožek Strip-tease, obojí r. Petr Chmela.