zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Činohra Národního divadla 2024/25

Petr Vančura (Bakchantky)

autor: Patrik Borecký  

zvětšit obrázek

Pro 142. sezonu Národního divadla připravila Činohra Národního divadla pod vedením režijního dua SKUTR už třetí dramaturgický plán. I tentokrát bylo jeho cílem především, aby reflektoval současnou dobu a zároveň byl umělecky a divácky vzrušující, tematicky a žánrově pestrý. Přesto je letošní dramaturgický plán v mnohém jiný - a odvážnější! Umělečtí šéfové Činohry, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, shrnují dosavadní vývoj své dramaturgie: „Zatímco naše první sezona se zabývala vztahovými hrami a příběhy, v sezoně druhé jsme se přece jenom posunuli k aktuálnějším tématům, která více reflektovala pohyby v současné společnosti, ono to s válkou za zády asi ani jinak nejde. Náš aktuální dramaturgický plán by se mohl jmenovat Hledání lásky a naděje v rozvrácené zemi. Předpokládejme, že válečný konflikt, který zachvátil Evropu, časem skončí a překlopí se do naléhavých otázek ‚Co bude dál?‘ Tedy – co dělat, za jakou cenu žít dál, jak řešit téma viny a odpuštění?“

Vize rozvrácené a znovu konsolidované krajiny se vlastně objevuje ve všech připravovaných titulech. Autorská inscenace Petra Erbese a Borise Jedináka Privatizace se bude zabývat zásadním okamžikem českých dějin, který položil základy současnému rozložení socioekonomických a politických sil ve veřejné sféře a také ovlivnil stovky tisíc životů nás všech. Ostatně oba tvůrci se v rámci domovského Divadla Na zábradlí či autorského kolektivu 8 lidí zabývají také aktivní rolí diváků, strukturami hry či projekty přesahujícími běžný rámec divadla.
Britský dramatik Robert Icke zase ve své Orestei dokázal odvážně a přesvědčivě na půdorysu více než dva tisíce let staré hry vystavět nové neúprosné drama o neurotickém světě na pokraji zkázy, které nám prostřednictvím inscenace režiséra Mariána Amslera klade otázky, kde leží hranice dobra a zla a kdy může být spravedlnosti učiněno zadost.

Podobná témata lze nalézt i v site specific titulu Don Quijote. Pustá země pro Státní operu – v reakci na první světovou válku vytvořil Thomas S. Eliot jednu z nejvlivnějších básnických skladeb 20. století a umístil ji do krajiny spletené z historického vědomí lidstva. V otevřené opuštěné krajině po rozpadu státu se ocitá i Don Quijote, bludný rytíř Miguela de Cervantese y Saavedry, který v sobě nese rytířské hodnoty, a především nepřestal věřit v sílu lásky... Stejně jako on chce i režijní duo SKUTR hledat ideje, které jsou po rozvratu společnosti zásadní.

Mezi ty může patřit například návrat k čistému a nezkalenému dětství v autorské inscenaci Tři mušketýři a já výrazné persony současného světového divadla, Dmitrije Krymova, který kvůli nekompromisnímu postoji vůči putinovskému Rusku svoji vlast navždy opustil. Jeho inscenace bude nesporně jedním z vrcholů sezony.
Anebo je řešení ještě jednodušší - uvědomění si potřeby lásky. Její téma ve všech podobách, tedy i v té zhoubné, projektující se do touhy po všem novém, lepším a větším, touhy po vášni, blaženosti a opojení, nabízí román Gustava Flauberta Paní Bovaryová v dramatizaci a režii mladého, a přesto už několika cenami ověnčeného dramatika a režiséra Tomáše Loužného.
A o jiné vyjádření lásky se pokusí inscenace lyrické hry o samotě 100 songů v režii Štěpána Gajdoše. Jeho doménou jsou především autorské inscenace, zabývá se zkoumáním nových médií, pevné texty si téměř nevybírá. Přesto ho hra Rolanda Schimmelpfenniga naprosto uhranula. Když jsme se tento titul, inspirovaný teroristickým útokem v Madridu před dvaceti lety, rozhodli zařadit na repertoár, netušili jsme, že se kvůli prosincové tragédii na pražské filozofické fakultě stane bolestně aktuální. Přesto má v sobě silnou naději a výzvu nevzdávat se. Jak říká jeho autor, s trochou štěstí lze přece zastavit čas…

Pevnou součástí dramaturgického plánu je i nově připravovaný koprodukční projekt ND Young s pracovním názvem Sorry I Am Complicated. Inscenaci připraví tvůrčí tým mladých amatérů pod vedením režiséra Janka Lesáka a dramaturgyně Natálie Strýčkové Preslové. Divadlo, které se zabývá generací Alfa a vychází z jejích impulsů, v němž jsou mladí lidé ústředními aktéry a spolutvůrci, je sondou do současného světa a zároveň nejnovějším trendem předních evropských scén.
I tato premiéra je jednou z cest, kterými Činohra ND rozvíjí své nadstandardní a mimorepertoárové aktivity. Mezi ty patří také připravované LP Bakchantky se scénickou hudbou ze stejnojmenné inscenace. Tu složil Jakub Kudláč pro hudební skupinu Bert & Friends a získal za ni nominaci na Cenu divadelní kritiky 2024 za nejlepší hudbu. Bakchantky získaly zároveň nominaci na Inscenaci roku.
Činohra ND bude také pokračovat v pravidelných cyklech panelových diskusí a debat ND Talks. V rámci těchto diskusních bloků bychom se v příští sezoně chtěli více odklonit od samotného divadla a zaměřit se na aktuální společenská témata, která neoslovují pouze „naši bublinu“. I to je totiž smyslem a posláním Národního divadla.

V listopadu 2024 proběhne další ročník mezinárodního festivalu Pražské křižovatky. Festival, jehož centrem bude jako vždy Nová scéna, zahájí nejnovější inscenace uskupení Rimini Protokoll This Is Not an Embassy (Made in Taiwan) v režii Stefana Kaegiho, na které se Pražské křižovatky podílí jako koproducent. V roce 1945 se Tchaj-wan stal zakládajícím členem OSN a plnoprávným členem Rady bezpečnosti jako „Čínská republika“. V roce 1971 však byly obnoveny vztahy mezi USA a pevninskou Čínou a „Čínská republika“ musela OSN opustit. Od té doby se Tchaj-wan snaží o diplomatické uznání. Inscenace je pokusem o simulaci zřízení nemožného velvyslanectví. Dále bude uvedena nejnovější inscenace režiséra Milo Raua Medea’s children. Východiskem je skutečný případ matky, která se v naprostém zoufalství po rozchodu rozhodne zabít své děti a vzít si život, ale přežije, kombinovaný s klasickou řeckou tragédií. Děti, které byly v klasických tragédiích odsouzeny k mlčení, se tentokrát konečně dostanou ke slovu. Poslední inscenací hlavního programu je Extra Life. Francouzsko-rakouská choreografka Gisèle Vienne a slavná francouzská herečka Adèle Haenel spojily své síly v představení o bratrovi a sestře, kteří se poprvé setkávají po dvaceti letech od rodinné tragédie.

Činohra chce pokračovat také na udržování dobrých vztahů a spolupráci s Činohrou Slovenského národního divadla, 28. dubna 2024 bude tedy ve Stavovském divadle hostovat další úspěšná inscenace Michala Vajdičky podle povídek Boženy Slančíkové Timravy Děti. Diváci se tak znovu setkají s Emílií Vášáryovou, Emilem Horváthem nebo Dianou Mórovou.

www.narodni-divadlo.cz

19.2.2024 18:02:36 Redakce | rubrika - Ze zlaté kapličky

Časopis 16 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 16 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 15. týden

Karel

Karel
Jediný, neopakovatelný, milovaný. Karel Gott pohledem dokumentaristky Olgy Malířové Špátové. Celoveče celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Příběh mafiána Tommasa Buscetty

První zrádce

První zrádce
Když promluvil, Cosa Nostra prohrála. Realistické vylíčení příběhu mafiána Tommasa Buscetty, j celý článek

další články...